Článek
Společnosti vynakládají mnoho času a peněz na to, aby na napjatém trhu práce získaly co nejlepší lidi. Jejich úsilí však může přijít po čase vniveč kvůli na první pohled jednoduché příčině – nudě v práci.
Ztráta smyslu toho, co lidé dělají, už téměř 10 let stojí na prvním místě mezi důvody odchodu bílých límečků, tedy lidí, kteří vydělávají minimálně průměrnou mzdu (40 353 Kč za rok 2022) a více.
V loňském roce kvůli tomu odešla z práce třetina vysoce kvalifikovaných specialistů, ale i středních a vyšších manažerů. Vyplývá to z průzkumu společností mBlue a pracovního portálu dream.jobs na více než jednom a půl tisíci respondentů, který společnosti poskytly exkluzivně SZ Byznys.
„Mluvíme o dobře placených pozicích. U dělníků či lidí s podprůměrnou mzdou jsou hlavní důvody jiné. ‚Každá koruna‘ je pro ně dobrá, takže práci změní i kvůli tisícikoruně navíc,“ upozorňuje Milan Mahovský, šéf pracovního portálu dream.jobs.
Že je pocit vlastní seberealizace pro lidi s vyššími příjmy důležitý, potvrzuje například Lukáš Velčovský, který řadu let pracoval v nadnárodních firmách ve finančním sektoru. Po mnoha letech své práce začal však ztrácet motivaci a nadšení, podle svých slov hlavně kvůli svázaným pravidlům korporátního prostředí, kde „vše funguje podle zajetých kolejí a je těžké něco měnit a nacházet radost při realizaci vlastních nápadů“.
A protože ho zajímala práce s technikou a rád komunikoval s lidmi, nastoupil do společnosti Agromex, která v Česku prodává a servisuje německé zemědělské vybavení a stroje, jako jsou například traktory, nakladače či sklízecí stroje.
„Najednou jsem si nepřipadal jako pořadové číslo korporace, ale jako člen firmy, která mně i dalším naslouchá a oceňuje naše nápady a nové přístupy. Ty se pak skutečně realizují a nezůstávají jen v zasedací místnosti. Byl to pro mě svěží vítr. Do korporace bych se už nikdy nevrátil,“ říká Velčovský z pozice vedoucího obchodu.
V jeho případě je zajímavé i to, že ztráta motivace v jeho původní práci byla tak vysoká, že při přestupu přijal i menší mzdu. Nyní však už vydělává víc než ve své původní profesi. Že jsou pracovníci, kteří ztratí motivaci ve své původní profesi, ochotni smířit se i s nižším platem jinde, kde je to bude bavit, potvrzuje také Green Fox Academy, která pořádá rekvalifikační kurzy v oblasti IT.
„Z našeho výzkumu mezi studenty a absolventy kurzů nám vyšlo, že k nám na rekvalifikaci přicházejí i lidé s vyšším než 70tisícovým platem a jako důvod uvádějí pocity stagnace, vyhoření a nemožnosti se seberealizovat a rozvíjet dál. Počítají přitom s tím, že po absolvování kurzu se postaví na novou startovací čáru s průměrným nástupním platem v rozmezí 45 až 50 tisíc korun,“ říká Pavla Červená.
Anketa
Důležité je však podle ní pro ně to, že budou pracovat v oboru, který jim umožní se dále rozvíjet a uplatňovat vlastní kreativní řešení.
„A mají reálnou vizi v tom, že za dva roky mohou mít už 60 tisíc korun a v relativně krátké době poté mohou mít plat stejný jako v minulosti nebo dokonce i o dost vyšší,“ dodává Červená z Green Fox Academy.
Důraz na pocit užitečnosti v práci dává i společnost Kogi CON, která se věnuje firemní kultuře. Podle ní jsou pocity lidí, že má jejich práce smysl, dlouhodobě nejsilnějším driverem angažovanosti v podniku, pro který pracují. Mnohem důležitějším než všechny možné benefity v podobě extra dovolené, cafeterie a podobně.
„Paradoxně mnohem větší míru užitečnosti vidíme u profesí, které jsou v přímém kontaktu se zákazníkem (prodejci, poradci, pracovníci call center apod. – tam, kde existuje přímá odezva od klienta) než právě u bílých límečků ve formě back office pracovníků, případně zástupců středního managementu. Ti mají obvykle větší pochybnosti o přínosu své práce spojené s vyplňováním všech možných reportů a tabulek bez kontextu,“ vysvětluje partner společnosti Kogi CON Pavel Kuhn.
Pokud by „bílý límeček“ dostal v nové práci přidáno 30 a více procent, pak by o změně uvažoval i ten, který je ve svém zaměstnání spokojen.
Jako druhý nejzávažnější důvod odchodu z práce uvádějí pracovníci organizační důvody.
„V případě pokračující recese očekáváme, že tento důvod bude na vzestupu. A to bez ohledu na typ průmyslu nebo i země. Zde půjde o globální záležitost,“ upozorňuje Mahovský z pracovního portálu dream.jobs, který pomáhal výzkum zpracovat.
Zajímavý je podle něj třetí nejdůležitější faktor odchodu, jehož důležitost vyskočila takřka na dvojnásobek během covidu – a tím jsou osobní důvody. Do této množiny jsou zahrnuty důvody, jako jsou dojíždění, zdraví, hledání práce po mateřské či rodičovské dovolené, nevyhovující rozložení mezi prací a rodinou a další rodinné důvody. Například dojíždění bylo uváděno jako jeden z nejvýznamnějších v této skupině faktorů.
„V tomto případě nejde jen o změnu životního stylu a například chuti být více s rodinou nebo mít čas na koníčky, do nárůstu tohoto důvodu se promítlo i skokové zdražení pohonných hmot. Každodenní dojíždění v délce cca 100 kilometrů tak výrazně podražilo a ve spojení se zhruba dvěma hodinami času strávených denně na cestě do a z práce bylo zásadním důvodem pro část populace si hledat práci blíže svého domova,“ hodnotí nejnovější data Mahovský.
Naopak nespokojenost s nadřízeným se ze tří nejzávažnějších důvodů odchodu lidí z práce, kam patřila až do roku 2020, vytratila a loni skončila na předposledním místě ze sedmi nejčastěji uváděných faktorů s pouhými osmi procenty nespokojených respondentů. Pro srovnání: V době nejvyšší nespokojenosti s šéfy v roce 2017 byl s přístupem svého nadřízeného nespokojený každý čtvrtý odcházející zaměstnanec.
Nízkou mzdu uvedl z pozice bílých límečků loni jako nejčastější důvod odchodu z práce jen každý pětadvacátý člověk, a proto skončila na posledním roce stejně jako v předchozích sedmi letech. Jedinou výjimkou byl rok 2018, kdy nízká mzda měla vyšší význam než špatná atmosféra v práci.
Podle pracovního portálu je však k výzkumu nutné dodat to, že to neznamená, že by peníze nehrály takřka žádnou roli při rozhodování bílých límečků při změně zaměstnání.
„Pokud by ‚bílý límeček‘ dostal v nové práci přidáno 30 a více procent, pak by o změně uvažoval velmi často i ten, kdo je ve svém zaměstnání spokojen. U zvýšení platu o 20 procent by o tom uvažovala slabší polovina lidí. Naopak 10 procent navíc takřka s nikým nehne,“ doplňuje Mahovský.
Bílé límečky však podle něj nejsou při hledání nového místa zbrklí. Většina z nich opatrně zkoumá terén, při hledání lepšího místa je stále zaměstnaná a nedává žádnou výpověď. Ve výpovědi je při hledání práce zhruba desetina bílých límečků a radikálně přistupuje ke změně práce třetina lidí. Ti buď už se svou původní profesí sekli, nebo přestali pracovat jako živnostníci.
