Článek
Dostatečný rozpočet, odpovídající povětrnostní podmínky a vhodný prostor, to jsou některé z hlavních předpokladů pro stavbu větrné elektrárny.
„Optimální potenciál pro instalaci větrných elektráren má přibližně sedm procent území České republiky. Vyhodnotili jsme jej na základě podobného postupu, o jaký se dříve opírala studie Akademie věd ČR. Konkrétní zpracování analýzy jsme založili na postupné redukci nevhodných oblastí pro větrné elektrárny podle pevně stanovených kritérií,“ uvedl Matěj Hrubý, řídící konzultant EGÚ Brno.
Česko má celkem více než 6000 obcí, z toho u 1200 se počet jejich obyvatel blíží k 2500. Právě tyto obce jsou nejvhodnější pro využití komunitní energetiky, která je založena na myšlence, že si skupina lidí vyrobí energii ze společného zdroje a následně ji mezi sebou sdílí. To bude možné na základě novely energetického zákona, která by mohla začít platit od poloviny roku 2024. Ještě ji ale musí posvětit poslanci, Senát a podepsat prezident.
Studie energetické poradenské společnosti EGÚ Brno pak ukázala, že 99 obcí v Česku má ideální předpoklad právě pro investici do větrných elektráren a následnému sdílení vyrobené elektřiny. Největší potenciál se ukázal zejména u obcí v Karlovarském, Ústeckém, Moravskoslezském kraji a kraji Vysočina. Příkladem může být například Moravský Beroun, Rýmařov, Libčeves nebo Toužim.
EGÚ Brno však upozorňuje, že to ještě neznamená, že se v těchto obcích podaří projekty uskutečnit. „Využití větrných zdrojů pro vlastní potřeby obce v rámci komunitní energetiky významně komplikuje nejen jejich vysoká pořizovací cena, ale také skutečnost, že vyráběná elektřina bude značně převyšovat spotřebu obce. Mělo by proto ideálně jít o společnou investici více municipalit nebo spřízněné energetické firmy,“ vysvětlil M. Hrubý.
Podle studie vychází jako nejvhodnější varianta stavba dvou větrných turbín, jejichž celkový výkon dohromady dosahuje 7,2 MW a roční výroba elektřiny činí 14 400 MWh.
Ty by byly dostačující vzhledem k tomu, že velká komunita má roční spotřeby zhruba 10 000 MWh. Pro ilustraci, spotřeba v rodinném domě činí 3,5 MWh, v celém bytovém domě 30 MWh a škola spotřebuje 300 MWh elektřiny za rok.
„Pro využívání větrné energie v rámci komunit je proto nezbytné mít zajištěnou adekvátní spotřebu. Zároveň platí, že vyrovnaná bilance spotřeby a výroby je jedním ze zásadních předpokladů komunitní energetiky a nelze tento aspekt opomíjet ani u větrné technologie,“ říká Hrubý.
Realizace jedné elektrárny by byla z pohledu EGÚ Brno neefektivní. Jednak kvůli časové i finanční náročnosti, které zahrnují nezbytnou administrativu a přípravu nutné infrastruktury. Naopak více větrníků by pak vzhledem k jejich pořizovací ceně zase představovalo až příliš nákladnou investici, i když by se na ní podílelo více obcí.
I při započítání 50procentní dotace tak výrazně převyšují roční rozpočet obce. Doručujeme proto participaci ideálně čtyř obcí v blízkosti větrné elektrárny.
Spolupráce s okolními obcemi je přitom podle EGÚ Brno vhodná i z důvodu financování. „Celkové náklady na pořízení dvou elektráren vycházejí přibližně na 400 milionů korun,“ popisuje Michal Macenauer, ředitel strategie EGÚ Brno. Jenže zatímco náklady na pořízení větrných elektráren se pohybují v řádech stovek milionů korun, průměrný roční rozpočet obcí ve vhodných lokalitách okresů Jihlava nebo Karlovy Vary činí přibližně 50 milionů korun.
Náklady na výstavbu však může až z poloviny pokrýt dotace z Modernizačního fondu. „I při započítání 50procentní dotace tak výrazně převyšují roční rozpočet obce. Doručujeme proto participaci ideálně čtyř obcí v blízkosti větrné elektrárny,“ konstatuje Macenauer. „V takovém případě by se návratnost projektu při využití dotace pohybovala okolo šesti let, bez dotace by pak dosáhla zhruba dvojnásobné délky,“ říká Macenauer.
Výstavbu nových větrných zdrojů však mohou doprovázet komplikace spojené s dlouhým povolovacím řízením, nedostatek politické podpory a často také rozličné názory obyvatel jednotlivých obcí, kde řada z nich nemusí s takovou stavbou souhlasit.
Stavba základů větrné elektrárny podle předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpána Chalupy trvá v řádu měsíců, její vztyčení pak ale zabere jen několik dní. „V ostrém kontrastu s tím je ale doba, kterou potřebuje investor pro vyřízení všech povolení. To je v Česku práce běžně na deset i více let. Dostat se pod sedm let je velmi dobrý výsledek. Takové termíny jsou do budoucna samozřejmě nepředstavitelné. Jsme rádi, že vláda to vidí podobně a pracuje na nápravě,“ říká Chalupa.
Tyto faktory však podle Macenauera dlouhodobě odrazují investory i zájemce o nové instalace a ovlivní také využití větrných zdrojů v rámci komunit. „Pokud se však podaří zkrátit povolovací procesy alespoň na dobu pěti let, očekáváme do roku 2030 instalovaný výkon větrné energetiky v menších projektech komunitního typu v rozmezí 100 až 200 MW,“ uzavřel M. Macenauer s tím, že významnější nárůst ale odhaduje až po roce 2030, kdy může výroba z větru v rámci komunitní energetiky celkově generovat okolo 1,5 až 2,5 TWh elektřiny.
Řada ulehčení povolování výstavby nových větrných zdrojů je již připravena a čeká na účinnost. „Například obnovitelné zdroje s výkonem nad jeden megawatt stavěné v režimu vyhrazených staveb, nebo takzvaný jeden úřad - jedno povolení, včetně jednotného environmentálního stanoviska. To začne fungovat od příštího roku a hodně to sektoru ulehčí s papírováním,“ popisuje změny v legislativě Chalupa.
V letech 2019 až 2022 nebyla v Česku postavena žádná větrná elektrárna. Vloni byly sice podle údajů České společnosti pro větrnou energii dva větrníky dokončeny, ale zatím čekají na spuštění v ostrém provozu.
„Když dodám, že tuzemské větrné elektrárny pokrývají pouze zhruba jedno procento spotřeby elektřiny a že evropský průměr činí 17 procent, je myslím zřejmé, že máme problém. Například sousední Polsko pokrývá z větru 11 procent své spotřeby a vnitrozemské Rakousko 12 procent,“ říká Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii.
EGÚ Brno ve své studii zohledňuje rozsah území, kde je za stávajících ekonomických podmínek stavba větrných elektráren výdělečná. Zásadním limitujícím faktorem pro výstavbu je totiž průměrná rychlost větru ve výšce 100 metrů nad zemí.
Možnosti výstavby ale omezují také chráněné krajinné oblasti, národní parky, evropsky významné lokality, lesy, přírodní léčivé zdroje, lázeňská místa, turistické regiony nebo archeologické lokality. Studie odečítá také vojenské prostory, letecké koridory a blízká okolí hlavních letišť, vodní plochy a zdroje, řeky, pásma fyzické ochrany jaderných zařízení, liniové stavby a ochranná pásma v okolí elektrických vedení a silniční a železniční sítě. Výstavba větrníků by také neprošla v blízkosti památkových území, ochranných pásem nebo památek UNESCO.
