Článek
Suziria je firma, která zaměstnává 1500 lidí. Vlastní stovku obchodů se zvířecími potřebami, z Evropy distribuuje známé značky a zásobuje jimi 500 dalších obchodů po celé zemi. Kromě toho má také vlastní výrobu. Ve svém oboru jde o největší firmu na Ukrajině.
Suziria má sídlo v Charkově. Tedy měla – do 24. února. Teď slouží jako kryt a poskytuje útočiště devadesátce lidí. Ze stovky obchodů firmy je dnes devět kompletně vybombardovaných a dvacítka dalších je z bezpečnostních důvodů zavřená. Byznys firmy se omezil na západní část země a jen na nejnutnější sortiment – hlavně základní krmivo a klece. Z patnácti set zaměstnanců je podstatná část mimo své domovy a mnozí i mimo Ukrajinu. Přesto firma dál funguje. Z České republiky ji řídí spolumajitelka firmy Polina Kosharna.
Letadlo přistálo a doma začala válka
Začátek války ji zastihl na letišti v Istanbulu. Spolu s dcerou se vracela z USA, kde byla navštívit syna. Z Istanbulu už se na Ukrajinu nevrátily, všechny lety byly totiž zrušené.
Přesně v této chvíli jí nabídl pomoc majitel české firmy Vafo Pavel Bouška. Přesvědčil Polinu, aby i s dcerou přejela do Česka. A aby sem do bezpečí dostala i své zaměstnance.
„Neustále jsem se ptala na finance, na to, kde budou bydlet, kdo to zaplatí. Řekl mi, ať nedávám zbytečné otázky a zachráním životy,“ říká Polina. Obě společnosti spolu v minulosti úzce spolupracovaly a teď je to ještě úžeji.
Ze sídla Vafa v Chrášťanech dnes kromě Poliny operuje i dalších pět členů managementu Suzirie. Celkem pak Vafo do Česka dostalo na šest desítek zaměstnanců této firmy a jejich rodin.
„Někteří naši lidé ale zůstali v Charkově. Většinou kvůli rodičům. Když s nimi mluvím a ptám se, jaký byl den, řeknou buď, že klidný, což znamená, že nebyly žádné útoky, nebo že hlučný, což znamená bombardování,“ říká Polina Kosharna s tím, že hned v den války všem zaměstnancům rozeslala zprávu s tím, že prioritou je jejich bezpečí a na práci ať teď nemyslí.
„Týden poté jsme začali on-line dávat firmu dohromady. Zjišťovali jsme, jak na tom vlastně naši zaměstnanci jsou a kde jsou,“ říká s tím, že někteří se hlásili z krytů, jiní ze západu Ukrajiny a někteří třeba i ze zahraničí. „Takto jsme dali dohromady seznam všech našich lidí. Rozhodli jsme se, že tam, kde je to možné, znovu obchody otevřeme. Byla velká poptávka po krmivu, ale třeba i po klecích, které potřebovali ti, již ze země prchali i se svými mazlíčky,“ vysvětluje.
Hlášení dvakrát denně
Zaměstnanci se Polině zpočátku hlásili i dvakrát denně – situace se totiž měnila i z hodiny na hodinu. „Bohužel s jedním zaměstnancem z Mariupolu se nám stále nedaří navázat kontakt,“ dodává.
Firma se přizpůsobila válečnému režimu a nastavila nové priority. Poté, co se znovu otevřelo 70 obchodů, stal se klíčovým přesun zboží ze skladů na západ Ukrajiny, kde je relativně bezpečno. Teď je snaha přesunout do bezpečí také výrobu a postupně se chce Suziria znovu pustit také do exportu zboží.
V Česku je s Polinou její dcera i matka. Manžel Olexej, který je dalším spolumajitelem firmy, zůstal na Ukrajině.
„Česko je přátelská země, navíc kousek od Ukrajiny. Už jsem tam za manžeIem v dubnu byla,“ dodává s tím, že i ji samotnou překvapilo, jak rychle po bombardování je město opět uklizeno a jak rychle firmy i stát v místech útoků obnovují infrastrukturu.
