Článek
Inflace v Česku znovu nabrala na obrátkách. V listopadu vykázala v meziročním vyjádření úroveň 16,2 procenta proti říjnové hodnotě 15,1 procenta. Meziměsíčně pak rostla o 1,2 procenta, tedy nejvýrazněji od července. Cenová statistika je ovšem momentálně významně zkreslena vládními opatřeními.
Za robustně rostoucími cenami v tuzemsku stojí především dva faktory. Jednak je to negativní vliv války na Ukrajině a navázání české ekonomiky z pohledu zdrojů na tu ruskou a jednak jde zdražování na vrub fiskální politice vlády. Ta sice v průběhu dalších let chce snižovat schodky státních rozpočtů, ale jen velmi pomalu a celkové zadlužení Česka tak roste rychlým tempem.
Listopadová inflace byla zároveň pod prognózou České národní banky (ČNB), která počítala s meziročním zdražováním o 18,8 procenta. Zde je ale nutné dodat, že tuto predikci centrální banka sestavovala v době, kdy nebylo jasné, jakým způsobem Český statistický úřad do svých propočtů promítne říjnové zavedení vládních podpůrných opatření ve formě úsporného tarifu či odpuštění příspěvků na obnovitelné zdroje energie.
Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila stojí tedy za pozornost hlavně ceny, které vládními zásahy nejsou zkresleny. Zde lze pozitivně hodnotit zmírnění inflačního tlaku u potravin, oděvů a obuvi, vybavení domácnosti, rekreací, stravování a ubytování.
„Bohužel, i navzdory tomuto uklidnění zde inflace zůstává varovně vysoká. To odpovídá i vývoji maloobchodních tržeb, které v nominálním vyjádření nadále rostou svižným tempem. Poslední údaj z října hovoří o téměř sedmiprocentním růstu, což dokonce převyšuje růst průměrných mezd,“ upozornil.
„Zdá se tedy, že Češi jsou i nadále ochotni si připlácet i za zbytné zboží a služby a schopnost prodejců navyšovat ceny klesá spíše pomalu. Poptávková část inflace tak pravděpodobně nepomine, dokud Čechům ceny energií neukousnou z výplaty ještě větší část prostředků, což patrně nastane po Novém roce,“ dodal ekonom.
Také podle analytika Akcenty Miroslava Nováka bude rozkolísaný vývoj spotřebitelské inflace pokračovat i v nadcházejících měsících. Je podle něj nutné počítat s tím, že vysoká inflace bude negativně dopadat na příjmy i spotřebu domácností po větší část příštího roku.
„Od začátku nového roku opět dojde k prudkému zdražování cen energií až na cenové stropy a bude odeznívat i efekt úsporného tarifu. V prvním čtvrtletí příštího roku je tak i nadále nutné počítat s velmi vysokým meziročním růstem cenové hladiny a k viditelnějšímu zpomalování inflace začne docházet teprve ve druhém čtvrtletí,“ odhaduje.
ČNB sazby zřejmě zachová
Přestože je třeba počítat s návratem inflace směrem k úrovni kolem 18 procent, ČNB nejspíš na inflační vývoj prozatím nebude reagovat zvýšením základní úrokové sazby. Bankovní rada se na měnově-politickém zasedání sejde příští týden ve středu (21. prosince) a hlavní sazba s největší pravděpodobností zůstane na stávající úrovni sedmi procent.
„ČNB je s úroky nejspíš už na maximu a zdá se, že jako hlavní protiinflační faktor bude silná domácí koruna. Ta by sice měla v dalších měsících oslabit k 25 korunám za euro, ale i to je stále silná úroveň. Do boje s inflací by se měla zapojit i vláda svou obezřetnou fiskální politikou,“ uvedl analytik Tomáš Volf ze společnosti Citfin.
„Možná, že už během prvního čtvrtletí roku 2023 se tempo zdražování dostane pod deset procent vlivem vysoké srovnávací základny z letošního roku. Situace by se měla postupně dál zlepšovat, to ale zdaleka neznamená, že se bude zlevňovat, ceny jen porostou pomaleji,“ dodává.
Zbytečné zvýšení
Klíčové pro další kroky ČNB budou odolnost inflace v příštím roce a také měnová politika velkých centrálních bank v čele s tou americkou (Fed) a Evropskou centrální bankou (ECB).
Pokud by tyto klíčové centrální banky dále sazby zvyšovaly, mohla by být nakonec i ČNB nucena sazby zvednout, aby předešla výraznějšímu tlaku na oslabení koruny kvůli tenčícímu se úrokovému diferenciálu. Koruna by tak mohla dále ztrácet svůj lesk a na její obranu by už devizové rezervy ČNB nemusely jen tak stačit.
V aktuálním prostředí však další zvýšení sazeb už nemusí dávat smysl, neboť značná část inflace je do Česka dovážená ze zahraničí. Navíc ECB nečeká návrat inflace ke svému dvouprocentnímu cíli dříve než za dva roky. „Zbytečně“ vysoké sazby zatěžující tuzemskou ekonomiku spolu s dováženou inflací z eurozóny by tak mohly utvořit opravdu škodlivý elixír pro zdejší hospodářské prostředí.
ČNB však další navýšení sazeb nevylučuje, ale bude záležet na dalším vývoji makroekonomických ukazatelů. Některé z nich se zatím vyvíjejí spíše hůře, tedy spíše ve směru ještě silnějšího působení úrokových sazeb, než se původně očekávalo. Centrální banka například čekala meziroční pád spotřeby domácností jenom o čtyři procenta, propad byl ale šestiprocentní.
Z centrální banky tedy zaznívají ohlasy, že je potřeba brát v potaz to, že ekonomika v současné době reaguje na sazby, které byly na čtyřech až pěti procentech před šesti až 12 měsíci. To znamená, že už nyní nastává situace, kdy spotřeba domácností, tedy spotřebitelská poptávka, padá víc, než centrální banka čekala.
ČNB je nyní rozhodně v nezáviděníhodné situaci, kdy musí citlivě vyhodnotit každou informaci, která z ekonomiky přichází. Zároveň se netají tím, že pokud by se ještě v tomto měsíci nebo na začátku příštího roku objevily nové informace o tom, že něco naruší trajektorii inflace tak, jak ji centrální banka vidí, potom by byla připravena sáhnout ke zvýšení úrokových sazeb.
Už z dřívějších zasedání bankovní rady vyplynulo, že pokud by centrální banka sazby podle svých modelů navýšila, byla by inflace v ročním horizontu jen nepatrně o pár desetin nižší. To vše navíc jen hypoteticky, a proto je v současné době podle ČNB vhodnější vyčkat.
Pádným argumentem pro zvýšení sazeb by byl pak patrně rychlejší růst mezd proti očekáváním. To se zatím ale neděje.
Firmy nedokážou zvýšit svým zaměstnancům mzdy tak, aby vyvážily inflační nedostatek v domácnostech. Ekonomové navíc varují, že pokud by k tomu docházelo, velký růst mezd by mohl inflaci ještě navýšit.
Samotná ČNB pak vydala doporučení, že mzdový růst v příštím roce nesmí překročit pět nebo šest procent. „Pokud by byl růst mezd vyšší, tak je to proinflační impulz,“ uvedla viceguvernérka Eva Zamrazilová v nedávném rozhovoru pro Reuters. Za takové situace by pak centrální bankéři možná k dalšímu zvýšení sazby přistoupili.
