Článek
„Lakedaimoňané… nejhlavněji pak a nejzřejměji prohlásili výminkou uvarování se války, aby se zrušilo usnesení proti Megařanům, v němž se těmto zakazuje užívati přístavů pod vládou Athéňanů jsoucích i tržišť attických,“ píše řecký historik Thukydides o příčinách Peloponéské války.
Takzvaný Megarský dekret athénského vůdce Perikla z roku 432 je jeden z prvních dokladů o použití ekonomického nástroje v politice. Zde se konkrétně jednalo o sankce, které Athény uvalily na sousední Megaru kvůli údajnému znesvěcení posvátné půdy. Spojencem Megary ovšem byla Sparta, a tak se řecké městské státy propadly do války.
Státy ovšem vedle sankcí disponují i jinými nástroji, zejména uvalují cla na dovážené zboží, když usoudí, že takový import poškozuje jejich domácí trh a výrobce.
V současnosti to lze pozorovat zejména na příkladu Číny, jejíž výrobky ve velkém putují do celého světa – pro zhruba 120 zemí je Čína největším obchodním partnerem. Některé země se ovšem přílivu čínského zboží čím dál častěji brání právě za použití cel.
Nejčerstvější je tah Evropské komise, když předložila návrh zvednout cla na elektromobily z Číny až na 38,1 procenta. Výkonný orgán EU argumentuje, že vláda v Pekingu poskytuje svým automobilkám nepřípustnou státní podporu a narušuje tak podmínky na trhu v jejich prospěch.
Příklady některých obchodních sporů z minulosti ilustrují, že cla a jiné bariéry sice mohou přinést krátkodobý efekt, ale v delším horizontu spíše škodí, pokud rovnou nepřerostou v konflikt ještě mnohem horší.
Opiové války a další
S Čínou je spojen i jeden z nejznámějších příkladů, kdy obchodní spory přerostly v ozbrojený konflikt, a to takzvané „Opiové války“. V nich proti Číně stála kolem poloviny 19. století Velká Británie, k níž se v průběhu připojila Francie.
Čína se tehdy pokoušela zastavit obchod s opiem, a proto zničila jeho zásoby ve skladech britských obchodníků a především mocné Východoindické společnosti. V konfliktu v letech 1839–1842 a 1856–1860 sehrálo klíčovou roli britské a posléze také francouzské námořnictvo. Londýn z konfliktu mimo jiné vytěžil zisk nové kolonie – Hongkongu.
Pro Británii to zdaleka nebyl první konflikt, u jehož počátku stály obchodní spory. O dvě století dříve válčilo ostrovní království s Nizozemskem, tentokrát kvůli obchodním pravidlům, která povolovala dovážet zboží do Británie pouze britským lodím nebo plavidlům zemí, z nichž pocházelo dovážené zboží.
Britsko-holandské války v 17. století přinesly změnu v pozici světového obchodního lídra, kde úspěšný Londýn vystřídal Amsterdam.
Nutné clo?
Spojené státy si dvakrát vyzkoušely uvalení masivních celních poplatků v letech 1828 a 1930. V prvním případě dopadla obchodní bariéra – 38 procent na vybrané zboží a 45 procent na suroviny – zejména na jižní členy federace, které už tehdy pohrozily občanskou válkou (ta nakonec stejně přišla kvůli sporu o zrušení otroctví).
Cla z roku 1930, druhá nejvyšší v historii Spojených států, vedla k propadu zahraničního obchodu o dvě třetiny a významně umocnila dopady Velké hospodářské krize ve 30. letech.
Ve stejné době (1932–1938) se kvůli obchodu střetly také čerstvě nezávislé Irsko a Velká Británie, která ostrovu vládla do roku 1919. Zdrojem byly tentokrát výplaty úroků z půjček, které si brali irští farmáři, aby se z nájemců půdy mohli stát vlastníky. Londýn jako náhradu za ušlé platby nařídil placení cla u irských zemědělských produktů, na což Dublin reagoval podobným opatřením u britského uhlí.
Boj o kuře
Ani nynější tahanice o dovoz automobilů nejsou novinkou. V lednu 1964 vstoupil ve Spojených státech v platnost zákon stanovující clo 25 procent na dovoz lehkých užitkových vozů a několika dalších položek. Washington tak oplácel evropským státům, které blokovaly dovoz amerických kuřat.
Ta začala na starý kontinent, kde kuřecí maso stále ještě platilo za obtížně dostupnou delikatesu, ve velkém proudit ze Spojených států hlavně od druhé poloviny 50. let. Američtí chovatelé tak našli zpočátku výborné odbytiště pro své přebytky, které domácí trh nestíhal konzumovat – průnik kuřecího do sféry rychlého občerstvení se tehdy teprve rozbíhal.
Zatímco evropská cla na dovoz kuřat už dávno padla, na dovoz lehkých užitkových vozů do Spojených států stále platí. Zahraniční výrobci se ovšem už přizpůsobili, a svoje auta prostě montují přímo v amerických provozech.
