Článek
Poslední panel Světového ekonomického fóra svedl na jedno pódium řečníky doslova ze všech koutů světa. A ti se, navzdory pověstné názorové roztříštěnosti panující mezi ekonomy, poměrně shodli v tom, s jakými výzvami se bude hospodářství muset letos vyrovnat.
Fiskální reforma
Na prvním místě to byla fiskální reforma, kterou sice prakticky všechny země světa potřebují, ale provést ji není zdaleka tak snadné. Jak upozornil zakladatel jedné z největších investičních skupin světa, americké Carlyle, David Rubenstein, jeho domovina v tom není výjimkou.
„Fiskální reformu je ve Spojených státech velmi obtížné provést. Náš dluh je nyní 34 bilionů dolarů. Samotné úroky téměř dosahují úrovně ročních výdajů na obranu, a jestli to brzy nevyřešíme, stane se něco s dolarem,“ řekl Rubenstein.
Singapurský prezident Tharman Shanmugaratnam uvedl, že bude třeba navyšovat příjmy státu, což je ovšem politicky velmi citlivé.
„Zanedbáváme to, protože není vůbec příjemné mluvit o navyšování příjmů, tedy navyšování daní. Není příjemné hovořit o tom, jak přesměrovat dotace, respektive kam namířit výdaje, takže se jen tak vezeme,“ řekl.
Přechod na zelenou (ekonomiku)
Velkou část debaty zabralo téma dekarbonizace, respektive toho, jak převést tradiční model hospodářství do nové fáze, kdy bude ekonomika na jedné straně co nejméně závislá na fosilních palivech, ale zároveň pokryje potřeby obyvatelstva. To může být problém zejména pro méně rozvinuté země, kde lidé řeší nedostatek elektrické energie.
„Rád bych upozornil na to, že zatímco debatujeme ve vytopeném konferenčním sále, v Africe je 600 milionů lidí, kteří nemají elektřinu. Říci těmto lidem ‚Proč se sháníte po chlebu, dejte si koláč‘ je podle mě pokrytecké,“ řekl ministr financí Saúdské Arábie Muhamed Al-Džadán.
Podle jeho německého protějšku by řešením mohl být globální trh s emisemi, který by mohla pomoci připravit Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) podobně, jako se podílela na přípravách modelu celosvětově uznané minimální daně pro firmy.
Christian Lindner ovšem připomněl, že proměna na ekologicky šetrnější hospodaření není zdaleka jediným problémem, kterému světová ekonomika čelí. Je také třeba pokračovat v boji proti chudobě nebo se připravovat na dopady stárnutí populace.
„Musíme navyšovat produktivitu, a proto jsem zastáncem strukturálních reforem na trhu práce, v technologiích, potřebujeme omezit byrokracii, být konkurenceschopnější,“ řekl Lindner. Německo by podle něj mohlo posloužit jako příklad, protože s řadou problémů, zejména v energetice, se Berlín už nějakou dobu potýká.
Lindner také odmítl označení Německa za „nemocného muže Evropy“.
„Německo není nemocný muž. Německo je unavený muž po krátkém spánku. Očekávání nižšího růstu jsou takovým budíčkem. Teď si dáme šálek dobré kávy, což jsou ony strukturální reformy, a pak budeme opět ekonomicky prosperovat,“ řekl Lindner.
Podívejme se, kdo se vrací
Mezi probíranými tématy vyčnívalo jedno sice úzce zaměřené na konkrétní zemi, ovšem vzhledem k její váze zaslouženě. Debata se poměrně dlouho točila kolem toho, co by pro světovou ekonomiku znamenal návrat Donalda Trumpa do Bílého domu.
Ačkoli do prezidentských voleb ve Spojených státech zbývá ještě hodně času, konají se na začátku listopadu, zkušenosti s Trumpovým prvním funkčním obdobím vedly diskutéry k úvahám, jak se nejlépe připravit na jeho možné opakování.
„Myslím, že nejlepší obranou je útok, a to provedený pořádně. Musíme být silní doma, to znamená mít silný trh, který je skutečně jednotný. Náš trh je ohromná ekonomická zóna, ale není zcela jednotný,“ řekla prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová.
V podobném duchu se vyjádřil i německý ministr financí Lindner.
„Na Trumpovo případné druhé funkční období bychom se měli připravovat pěstováním vlastní konkurenceschopnosti, tím, že budeme plnit svoje ‚domácí úkoly‘. To zahrnuje být na první pohled přitažlivým (ekonomickým) partnerem,“ řekl Lindner.
