Všichni udělali nějaké chyby. Muž, který v ČNB hlídal inflaci, bilancuje

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Funguje tak trochu jako strážce majáku nebo námořník z filmů o pirátech, vyslaný do koše nahoře nad plachtami, aby sledoval obzor.

Petr Král vedl šest let měnovou sekci České národní banky. Člověk na tomto postu je de facto hlavním hlídačem inflace v zemi – vede tým analytiků, kteří pro sedmičlenný sbor kormidelníků v bankovní radě mapují stav ekonomiky a doporučují, jak v zájmu cenové stability jednat.

Králův mandát časově kopíruje éru rekordního zdražování, kvůli kterému se životní úroveň v Česku po letech růstu vrátila o šest až sedm let zpět. Vinu za to si navzájem dávají bankéři i politici. Když se inflace uklidnila, Král z banky odešel a teď poprvé veřejně bilancuje, co se dalo za jeho časů dělat lépe.

Zásluhy za zkrocení inflace si poslední dobou rád připisuje hlavně současný guvernér Aleš Michl. Do čela ČNB nastoupil v červenci 2022, kdy míra zdražování po covidu a prvním úderu energetické krize vrcholila na úrovni přes 17 procent. Od loňska už zase začíná dvojkou.

Král letos po Vánocích rezignoval, a to, jak poprvé naznačuje v rozhovoru, mimo jiné právě kvůli neshodám s Michlem. Zásluhy v potírání inflace vidí o poznání jinak než guvernér.

„Jestli má v této zemi někdo právo chlubit se tím, že porazil inflaci, tak jsem to já,“ bilancuje Král, od dubna externí komentátor ekonomického newsletteru 11am. To hlavní podle něj udělala předchozí bankovní rada pod vedením Jiřího Rusnoka, když poslechla doporučení aparátu ČNB ohledně zvedání úrokových sazeb, byť na poslední chvíli.

„Byl jsem to já, kdo za bankovní radou přišel a řekl jim: z naší analýzy leze silná story, že měnová politika nemůže zůstat uvolněná a že je potřeba ji zpřísnit – a zpřísnit více, než si dokážete představit,“ vzpomíná Král na období mezi lety 2020 a 2021, kdy se Česko ještě potácelo hluboko v covidu, ale ekonomické ukazatele už signalizovaly hrozbu zdražování.

Kořeny zdejší inflační vlny však podle Krále sahají ještě o pár let víc do historie. Minimálně do roku 2017, kdy centrální banka ukončila takzvaný kurzový závazek a uvolnila kurz koruny, který předtím tři a půl roku držela nad hladinou 27 Kč za euro. Smyslem bylo odvrátit recesi a deflaci po globální finanční krizi a dluhových potížích Řecka.

Mezi ekonomy je dnes s odstupem času širší shoda, že manipulace s kurzem mohly začít dřív a také dřív skončit. „Na konci se možná ten okamžik vystoupení z kurzového závazku trošku pročekal,“ souhlasí Král, byť s upozorněním, že účinky měnové politiky mají obecně účinek až s odstupem, a tak jsou pozdní rozhodnutí v praxi hodně častá.

Další skluz podle něj nastal o pár let později. Ekonomika na konci dekády rychle nabrala dech, nezaměstnanost spadla na nejnižší úroveň v EU, mzdy začaly opět růst a přitom inflace všude po světě vypadala jako mrtvé překonané téma. Česká národní banka, stejně jako centrální banky jinde, se proto držela stranou a dávala volný průchod éře levných peněz, která před covidem panovala po celém světě.

„Naše prognózy z té doby avizovaly, že zvyšování sazeb by mělo být poměrně rychlé. Nicméně tehdejší debata nebyla jednoduchá, protože vedle domácí natlakované ekonomiky, přehřátého trhu práce a rozjetého boomu na trhu hypoték a nemovitostí tu byly globální faktory,“ vzpomíná Král a jako příklad uvádí brexit, ekonomické nejistoty v Číně nebo první nástup Donalda Trumpa.

Úrokové sazby, hlavní nástroj centrální banky fungující jako vodítko pro cenu dluhů a úspor, v Česku před covidem vystoupaly jen na 2,25 procenta. Kdyby se šlo výš, ekonomika by podle Krále vstoupila do covidu v odolnějším stavu a bez tolika vnitřních inflačních tlaků, které se poté spojily s důsledky covidu a energetické krize.

Výsledkem byl cenový šok nebývalých rozměrů jak v porovnání s historií, tak oproti většině evropských zemí.

Přitom na začátku covidu se zdražování jevilo jako to poslední, s čím si dělat starosti. Až do března 2021 inflace v Česku začínala dvojkou, velké i malé firmy se bály pod tíhou uzavírek o existenci a v politice panovala shoda nad nutností odškodňovat a pumpovat do ekonomiky peníze na dluh.

„Nám bylo posléze jasné, že to nemůže skončit jinak než tlakem na růst cen. Proto jsme už na podzim 2020 přišli s prognózou, která říkala, že jsme to s tím uvolněním v součtu za měnovou a fiskální politiku zřejmě přehnali,“ přibližuje Král. Opět se podle něj ukázalo, že centrální banka musí jednat dlouho v předstihu, což ale může být v naprostém rozporu s momentálním naladěním veřejnosti.

„Měli jsme nemocnice plné umírajících lidí na jednotkách intenzivní péče, nebyla zde ještě odzkoušená funkční vakcína, v první linii stály všechny složky záchranných sborů. Vláda v uvozovkách zachraňovala výdajovými programy chod ekonomiky a kdyby do toho přišla Česká národní banka, že v těchto krutých podmínkách přispívá do celkového boje proti covidu tím, že zvyšuje úrokové sazby, tak by to byl nekomunikovatelný příběh,“ vzpomíná na první rok pandemie Král.

K zdražení peněz se ČNB odhodlala až v červnu 2021. Tou dobou ale už začaly ceny letět nahoru. Dlouho zadržovaná poptávka, kdy lidé konečně mohli začít opět normálně žít a utrácet, se potkala se snahou firem a živnostníků zahojit se, zákazníci navíc vyšší ceny tolerovali v rámci sympatií s těmi, kdo lockdown přečkali a znovu otevřeli. Na podzim 2021 proto v ČNB zavládl poplach.

„Na dovolených jsme viděli, jak masivně zvyšují ceny provozovatelé penzionů, hoteliéři, lidé ve službách, jak zdražuje pivo v restauracích. A když jsme se pak v srpnu a v září zase sešli nad měnovou politikou, tak já jsem řekl bankovní radě: pánové, tady se nebudeme bavit o čtvrtkách, tady budeme brát schody nahoru po třech,“ vzpomíná Král na podzim 2021.

ČNB tehdy začala zvedat sazby už ne o obvyklou čtvrtinu procentního bodu na každém zasedání, ale v devíti krocích vystoupala do června 2022 z 0,25 procenta na dvacetiletý rekord sedmi procent.

Až do podzimu 2021 měl problém s inflací hlavně domácí stopu. Pak však v průběhu voleb zkrachoval velký dodavatel energií Bohemia Energy, skoro milion domácností zjistilo, že pro ně nikdo nenakoupil za rozumné ceny, a do účtů za elektřinu a plyn se začaly rychle přes zimu promítat předzvěsti války.

Už na podzim 2021 začaly potíže s dodávkami plynu do EU, po ruském vpádu na Ukrajinu v únoru 2022 pak energetická krize udeřila naplno a z domácího inflačního příběhu se stal – jak říká Král – „příběh dovozní“, s celkovým růstem cen v dříve nemyslitelných dvouciferných výšinách. Tak jako předtím Babišova vláda přispěla k inflaci covidovým chaosem a rozdáváním na dluh, tak svou chybu udělala v roce 2022 i Fialova vláda, když zbytečně dlouho lavírovala, jak a jestli vůbec domácnostem s energiemi pomůže.

„Dalo se to od začátku lépe komunikovat. Tady byla veřejnost dlouho vystavená strachu, že vláda z nějakých ideologických důvodů s tím nebude dělat vůbec nic a že lidem dopadnou světové ceny z komoditních trhů v plné výši do jejich měsíčních účtů,“ říká Král k sérii vládních obratů v průběhu roku 2022.

K postupu centrální banky se tou dobou objevila námitka, že její „braní schodů po třech“ od června 2021 do června 2022 mohlo mít kontraproduktivní účinek. V tom smyslu, že překotný zásah mohl veřejnost vyplašit a inflační tlaky naopak posílit, když se o hrozbě dalšího zdražování najednou začalo všude tak intenzivně mluvit.

K tomuto táboru se přidal i Aleš Michl, tehdy ještě řadový člen sedmičlenné bankovní rady. Při postupném zvyšování sazeb mezi červnem 2021 a červnem 2022 byl ve všech devíti případech proti, což Král zpětně hodnotí jako přístup, který – kdyby tehdy převážil – mohl věrohodnost ČNB a také víru veřejnosti v stabilitu měny úplně rozvrátit.

Michl nikdy tuto epizodu pořádně nevysvětlil. Když měl na jaře 2022 od Miloše Zemana zajištěno jmenování guvernérem, vyhlásil jako správný postup „stabilitu sazeb“ a tím se k navýšeným sedmi procentům sám přihlásil, i když proti navyšování na tuto úroveň předtím devětkrát hlasoval.

Sedm procent se podle Krále osvědčilo jako faktor, který ekonomiku a inflační tlaky zbrzdil, mimo jiné třeba skrze dopad do vyšších úroků na spořicích účtech a ve větší ochotě spořit místo utrácet. Zpětné analýzy prý ukázaly, že politika rychlého zvyšování sazeb zabrala.

Naopak nezvyšování sazeb by přivodilo velké škody. „Nám vycházelo, že inflace by byla vysoko nad 20 procent, téměř k 30 procentům, koruna by oslabila skoro ke 30 korunám za euro. A ten režim jako takový by byl před zhroucením. Takže já si myslím, že to opatření zachránilo českou ekonomiku. Jaksi v pravý čas, možná dokonce na poslední chvíli,“ říká Král k událostem před výměnou guvernérů.

Po nástupu Michla na post guvernéra v červenci 2022 došlo k širší obměně bankovní rady a její přístup se změnil. Králův tým doporučoval v navyšování úroků ještě pokračovat, bankovní rada ale podpořila Michlovu doktrínu, že správnější bude stabilita. Se sazbami zahýbala až po roce a půl, a to směrem dolů, když inflace bezpečně opadla.

Michl to zpětně hodnotí jako jednoznačný úspěch, zmražení sazeb však bylo třeba kompenzovat jinde – v případě roku 2022 prodejem eur z devizových rezerv, aby se podržel kurz koruny.

„Mezi květnem 2022 a říjnem 2022 utratila Česká národní banka 25 miliard euro, aby nám slabá koruna ještě dál nezvýšila inflační tlaky skrze dovozní ceny,“ říká Král s tím, že nemuselo jít a priori o zbytečný krok, ale že šlo o rozhodnutí „něco na něco“ a že výměnou za stabilní úroky „těch 25 miliard eur prostě zmizelo z bilance centrální banky“.

ČNB zvolený postup hájí i tím, že Michl za dobré výsledky v boji s inflací získal letos i dvě mezinárodní ceny. To někteří domácí ekonomové zpochybnili jako nezasloužené a také podle Krále je podobné ceny potřeba brát s rezervou.

„Od stejného časopisu dostal cenu pro nejlepšího ministra financí Miroslav Kalousek za nepříliš zvládnutou, byť dobře míněnou fiskální restriktivní politiku po roce 2010. A cenu pro nejlepšího ministra financí dostal i Andrej Babiš. Takže ty ceny mají někdy takový, řekl bych, politický rozměr a tímto bych teď k tomu přistupoval,“ říká Král.

Zdůvodnění, proč z ČNB na začátku roku odešel, uvedl dvě. Jednak že náročnou práci inflačního lodivoda nikdy nechtěl dělat až do důchodu. A pak že ji bral jako servis pro guvernéry a členy bankovní rady, kdy z druhé strany je potřeba cítit zájem a chuť debatovat. „Tenhle pocit jsem postupně ztrácel,“ uzavírá v rozhovoru Král.