Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Lukáš Vlček (STAN) v úterý usednul na ministerské křeslo rezortu průmyslu a obchodu, kde vystřídal Jozefa Síkelu (STAN). Do nových voleb zbývá zhruba rok a Vlčka čeká schvalování tří strategických dokumentů, které narýsují směřování energetiky a dekarbonizace. Klíčová je podle něj Státní energetická koncepce, kterou by chtěl na vládě schvalovat přednostně.
V březnu Vlček bude u uzavření smlouvy na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Je pro něj důležité hlavně zapojení českých firem do subdodávek při stavbě jádra a to alespoň ze 60 procent. Podle Vlčka se účast tuzemského průmyslu pojistí ve smlouvě. „Nemělo by to být formou nějakých memorand, ale je potřeba, aby to byly opravdu reálné kontrakty, z kterých jasně vyplývá zapojení českého průmyslu,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Vlček.
Nad jaderným projektem však visí otazník, kvůli soudnímu sporu vítězné společnosti KHNP a americké Westinghouse a napadání výsledku ze strany francouzské EDF. Šéfa rezortu průmyslu však přestřelky nepřekvapují. „Osobně si myslím, že k dohodě mezi těmi současnými rivaly nějakým způsobem dojde už jen v našem vlastním zájmu, aby se tato strategická investice nikterak neodkládala,“ dodává.
Vlček také radí, aby lidé více investovali do akcií, což by pomohlo rozvoji kapitálového trhu.
Naordinujete si nějakou dobu hájení?
Asi ani ne. Nechci být namyšlený a říkat, že do toho skáču hned na 100 procent. Samozřejmě si musím některé věci v rámci rezortu ještě upravit, přenastavit, ač z velké části tým tady zůstává stejný a agenda je samozřejmě daná. Neříkáme, že za rok nás čekají volby a dáváme ruce do klína, ale chceme tlačit věci dopředu a přicházet s dalšími, které mají pro průmysl a pro lidi smysl. Ty je potřeba také efektivně komunikovat, na což se chci také zaměřit.
V úterý jste byl na strojírenském veletrhu v Brně, kde jste představoval Hospodářskou strategii České republiky. Co byla další věc, kterou jste ve svém úřadu udělal?
Včera mi to zabralo celý den. Bylo to hlavně o desítkách debat a setkáních s lidmi z byznysu, průmyslu i z organizací, které spadají pod MPO a podle mého názoru ve většině případů dělají velmi dobrou profesionální práci. Takže od včera jsem jel běžný provoz. Svoji práci chápu do budoucna tak, že budu cestovat, komunikovat s lidmi, ptát se jich na jejich řešení a potom přenášet věci do praxe.
Ve středu to byly česko-polské konzultace a bavili jsme se o společných tématech, ať už otázka větší spolupráce v jaderné energetice, která není jen o „velkém jádru“, ale i o malých modulárních reaktorech. Máme také řadu projektů na posilování a propojování obecně energetických soustav v ropě a v přenosových soustavách.
Máme společné zájmy i z pohledu podpory Ukrajiny a společný postup v protiruských sankcích. Polsko bude zanedlouho předsedat Evropské unii, proto je důležité si včas definovat společné zájmy, abychom v nich měli partnera v tématech, která jsou pro nás důležitá.
Polsko teprve teď chystá velké investice do budování prvních jaderných elektráren a zdaleka nemá takovou jadernou tradici jako Česká republika. Jak by mohla česko-polská jaderná spolupráce vypadat?
Můžeme Polsku nabídnout naše zkušenosti. Přece jenom naše jaderná zkušenost je velmi silná, máme tady řadu erudovaných odborníků. Očekáváme ale, že když se do toho Polsko pustí, bude to příležitost i pro české firmy a dobře placená pracovní místa v České republice.
Pak to jsou společné zájmy v rozvoji malých modulárních reaktorů, ve kterých vidím velkou příležitost do budoucna. Myslím si, že to je technologie, která nás za několik málo let může hodně překvapit svým dynamickým rozvojem, takže jsme se ta jednání snažili vést opravdu v maximálně konkrétní rovině, abychom si přesně definovali, kde naše úroveň spolupráce může být.
Mluvili jste také téma propojení české a polské plynovodní soustavy?
Ano, přesně to jsme řešili, ale nebylo to jen o plynovodech, ale i o dokončení modernizace ropovodu TAL-PLUS v Evropě příští rok. Důležité je také propojování a zkapacitnění české a polské přenosové soustavy. Věřím, že větší a těsnější kooperace v rámci Evropy může mít velmi pozitivní vliv na konečnou cenu energie.
Chtěl byste cestovat do regionů. Kam povede vaše první cesta?
Sestavujeme teď plán. Chtěl bych se zaměřit na ty regiony, které jsou sociálně slabší. Primárně teď ty, které byly zasaženy povodněmi. Chtěl bych hlavně navštívit Moravskoslezský, Olomoucký, Liberecký a Karlovarský kraj. MPO má v řadě krajů obchodní zájmy, ať už je to rozvoj čipových technologií, gigafactory, nebo třeba rozvoj malých modulárních reaktorů.
Vláda má aktuálně na stole tři strategické dokumenty – Státní energetickou koncepci (SEK), Národní klimaticko-energetický plán a Politiku ochrany klimatu. Na podzim by je měla představit, kdy přesně to bude?
Na to nedokážu odpovědět. Byl bych velmi nerad, abychom oddalovali schválení toho hlavní dokumentu, který je pro MPO významný a strategický, a to Státní energetická koncepce. Pokud v těch ostatních dokumentech bude potřeba dopracovat některé věci, tak aby to nebylo na úkor SEK. Přece jenom z koncepce vyplývá řada věcí, která s mou prací je velmi těsně spojená. Není jenom otázka Dukovan, ale i modernizace přenosových soustav a investice do obnovitelných zdrojů. Myslím si, že SEK je připraven, aby mohl být vládou schválen.
Takže ve Státní energetické koncepci už nebudete nic upravovat?
Kdybych vytáhl jednu věc, třeba energetický mix, tak ten je daný, a abychom tento cíl naplnili, musíme udělat velký objem investic a opatření. A proto říkám, neodkládejme to.
Myslíte, že státní energetická koncepce projde přes vládu v takovém stavu, v jakém je teď?
Asi tam mohou být nějaké úpravy, ale nečekám zásadní změny. To zásadní, třeba právě energetický mix České republiky, se s velkou pravděpodobností významně měnit nebude.
Je tam podle mě jeden docela důležitý moment, o kterém bude nutná debata, a to je role plynu. Myslím, že bychom obecně měli plyn vzít na milost a nezatracovat ho. Role plynu bude nezastupitelná.
Když se ještě podíváme na ty další dva dokumenty, Národní klimatický plán a Politiku ochrany klimatu, tak tyto dva dokumenty z určité míry vycházejí právě ze Státní energetické koncepce. Nebudou se vylučovat, pokud by Státní energetická koncepce byla schválena dřív než tyto dva dokumenty?
Myslím, že vůbec ne. Je to dobře, protože tím, že bychom SEK schválili dřív, tak tím tu debatu v některých případech můžeme posunout dál, protože přesně, jak říkáte, ty další dokumenty na SEK navazují nebo jsou provázány, tak ze SEK budou vyplývat.
Transformace energetiky vyžaduje investice do dekarbonizace. Studie poradenské společnosti EGÚ Brno vyčíslila investice na tři biliony korun, včetně dostavby jádra a nových plynových elektráren. Až polovinu by mělo být možné pokrýt z veřejných financí. Kam by podle vás měla podpora nových zdrojů směřovat?
Primárně musíme chtít ty zdroje, které žádnou podporu nepotřebují a pokud ji potřebují, tak pouze v investiční rovině. Postupem času musíme odejít od všech provozních podpor. Ty to prostředí zaplevelují a zvyšují i konečnou cenu energií pro zákazníky.
Musíme podporovat ty zdroje energií s cílem nahradit uhlí. A modernizujme i přenosové a distribuční soustavy tak, abychom mohli zapojovat nové zdroje. To je prostě podle mě cesta.
Samozřejmě ruku v ruce s investicemi do modernizace českého průmyslu, snižování jeho energetické náročnosti s ohledem na tlaky na zvýšení konkurenceschopnosti.
V březnu budete u podpisu konečné smlouvy na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Výsledek tendru však provázejí přestřelky mezi ostatními účastníky soutěže. Americká společnost Westinghouse napadla výsledek u antimonopolního úřadu, francouzská EDF také zpochybňuje celou nabídku vítězné jihokorejské KHNP. Jak to vnímáte?
Byl bych překvapen, kdyby žádné přestřelky nebyly. Jde o relativně velkou zakázku, je jasné, že se ozvou i ostatní uchazeči. Vážím si i jejich práce a partnerství s Francií a Spojenými státy. Ale věřím, že ta nabídka je tak kvalitní, aby těmto přestřelkám odolala, jak z pohledu cen, smluvních pokut, záruk, ale hlavně 60procentního zapojení českého průmyslu. Je to ohromná příležitost pro české firmy.
Už jste měl příležitost se s tou nabídkou seznámit? Nebo alespoň s tím, co má k dispozici MPO?
Nabídka je v tajném režimu, já znám určité parametry a samozřejmě jsem v obraze.
EDF nedávno uvedla, že nabídka KHNP je „až moc dobrá na to, aby byla pravdivá“. Je podle toho, co znáte, reálná?
Mě zajímá ta konečná cena, zajímají mě záruky, dodržení smluvních pokut a dodržení nabídek financování. Jestli je tak výhodná, je to pro nás přece dobře.
Jestli to Korejci budou schopni dodržet…
Oni se k tomu ale zavazují. Ale my zatím nemáme jakoukoliv indicii, že by mělo dojít k nějakým odchylkám od té původní nabídky.
Může si tedy být KHNP stoprocentně jistá, že ta smlouva mezi ní a ČEZ nakonec bude uzavřena?
Je důležité, aby byly při podpisu smlouvy splněny ty další důležité parametry, a to je právě zapojení českého průmyslu. Teď jsme v situaci dalšího vyjednávání, to nám bude trvat zhruba do toho března a musí být ještě naplněno opravdu mnoho kroků, než tu smlouvu fyzicky podepíšeme. Na nás bude, abychom v té debatě opravdu byli maximálně aktivní, abychom korejskou stranu tlačili k naplnění jejich závazku do posledního puntíku hlavně vůči českým firmám.
Jak si chcete pojistit, aby KHNP zapojila skutečně minimálně 60 procent českého průmyslu do subdodávek?
Nemělo by to být formou nějakých memorand, ale je potřeba, aby to byly opravdu reálné kontrakty, z kterých jasně vyplývá zapojení českého průmyslu.
Bylo by dobré si smlouvy s českými firmami a KHNP pojistit ještě před podpisem finálního kontraktu?
To si pojistíte až podpisem té smlouvy. Pokud bychom se ale v tomto ohledu měli nějakým razantním způsobem odchýlit, pak si klaďme otázku, jestli tu smlouvu vůbec podepisovat, ale to říkám hypoteticky. Budu dělat všechno pro to, v rámci mých možností, aby ke slíbenému zapojení českého průmyslu opravdu reálně došlo.
Situaci kolem dostavby jádra také komplikuje spor mezi KHNP a Westinghousem o vývoz a práva k technologii korejského reaktoru, který má být v menší verzi použit v Dukovanech. Co si o tom myslíte?
Osobně si myslím, že k dohodě mezi těmi současnými rivaly nějakým způsobem dojde už jen v našem vlastním zájmu, aby se tato strategická investice nikterak neodkládala.
Podle některých odborníků by bylo pojistkou do budoucna, kdyby byl Westinghouse subdodavatelem některých technologií pro KHNP. Vidíte to stejně?
Reálně se samozřejmě může stát, že dojde k dalším dohodám mezi dnešními rivaly, pokud ale budou výhodné pro český stát. Já se tomu úplně nebráním, ale samozřejmě se o těchto věcech bude dále jednat.
Jak se díváte na celý spor z finančního hlediska? Protože jako subdodavatele si KHNP vybrala Westinghouse už při stavbě jaderné elektrárny Baráka ve Spojených arabských emirátech právě kvůli probíhajícímu sporu o práva k reaktorům. Američané si ve finále ukousli poměrně významný kus z celé zakázky. Není spor spíš o penězích?
Ale pokud na tom ve finále vydělá český daňový poplatník, tak proč ne? Nás opravdu musí zajímat, abychom dostali v patřičné kvalitě to, co jsme poptávali za patřičnou cenu a za patřičných podmínek se zapojením českého průmyslu.
Já samozřejmě budu otevřený dalšímu jednání, třeba i za účasti Westinghouse. Nechci ale spekulovat, pro nás je teď partnerem KHNP.
V nejbližších dnech bude vaším úkolem na úrovni vlády projednat Hospodářskou strategii, na které jste spolupracoval. Jejím cílem je poslat do roku 2040 Českou republiku mezi 10 nejvýkonnějších ekonomik Evropy. Jak toho chcete docílit?
Jsem rád, že když přijedu na strojírenský veletrh do Brna a bavím se tam s lidmi ohledně ekonomické transformace, tak jejich nápady a myšlenky jsou v Hospodářské strategii obsaženy.
Naše směřování mezi 10 nejvýkonnějších ekonomik Evropy bude měřeno skrz HDP a skrz soubor velmi konkrétních měřitelných opatření. Vše je o práci se zdroji. Tato společnost je musí mnohem lépe koordinovat. Nesmíme se soustředit na odvětví minulosti, ale na odvětví budoucnosti. Více investovat, sdružovat zdroje do modernizace infrastruktury dopravní, energetické, datové a do lidských zdrojů.
Jako jeden z cílů si Hospodářská strategie klade za také rozvoj kapitálového trhu. Jak chcete motivovat české firmy, aby šly na burzu?
Už jen tím, jaké podmínky stanovíme na úrovni legislativy, ale i na úrovni toho, jak běžní lidé mohou zacházet se svými penězi. Česká společnost je mnohdy velmi konzervativní a nezná mnoho produktů, kromě stavebního spoření, což je otázka osvěty a vzdělání. Ale hlavně je to otázka samotných pravidel kapitálového trhu v České republice s velkým propojením právě na ostatní kapitálové trhy primárně v Evropě. Myslím si, že tohle je cesta, že obecně mobilita kapitálu je podle mého názoru jedna z brzd růstu.
Takže radíte lidem, aby nakupovali více akcií?
No jistě. Já své rodinné úspory nemám pouze na běžném účtu nebo ve stavebním spoření. I když chápu to, že akcie nemusí být úplně pro každého, ale měli bychom se jako společnost zajímat o to, jak námi vydělané peníze pracují a o zajištění naší budoucnosti na období důchodu a na období, kdy bude naše společnost čelit ekonomickým výzvám. Důchodový systém nemusí vše utáhnout.
Ale česká burza není jediná, která v evropském prostředí funguje. Pak se nabízí možnost, aby v rámci Evropy jednotné kapitálové trhy byly více propojeny a více kooperovaly.
Jaké legislativní změny spojené s kapitálovým trhem chcete provést?
Ať už je to téma, jako třeba zaměstnanecké akcie, nebo větší flexibilita samotného kapitálového trhu, je řada dalších zajímavých nápadů od odborné veřejnosti a bylo by dobré, aby se jimi stát inspiroval.
Na legislativní změny, i s ohledem na to, že mandát této vlády končí, už mnoho prostoru nebude, ale to neznamená, že nemůžeme tuto debatu významně posunout kupředu a třeba i připravit nějaké legislativní návrhy. Ale jsem realista. Vidím, že touto Sněmovnou už prošlo mnoho dalších velkých legislativních návrhů.
