Článek
Největší švýcarská banka UBS převezme svého domácího rivala Credit Suisse, který se potýká s vážnými finančními problémy. Za transakci zaplatí v přepočtu asi 73 miliard korun. Banky to v neděli večer uvedly na společné tiskové konferenci se zástupci vlády, centrální banky a regulačních úřadů.
Podle analytika finančních trhů Jiřího Tylečka ze společnosti XTB však celá zrychlená transakce vyvolává řadu otázek. Například, zda napjatá situace v celém bankovním sektoru není opravdu vážná, a nehrozí tak další pohromy.
Může si svět financí po nedělním rozhodnutí o převzetí kolabující Credit Suisse bankou UBS konečně oddychnout?
Není to tak jisté. Myslím si spíše, že jsme uprostřed hašení požáru, uprostřed uklidňování napjaté situace. Všichni zainteresovaní dělají vše pro to, aby se napětí dále nerozšiřovalo. Možná mi ale tento boj přijde jako moc urputný, což vyvolává oprávněné otázky, jestli ta situace není náhodou opravdu vážná a jestli nehrozí ještě další pohromy.
Globální bankovní sektor je relativně pevný, nicméně v minulosti tu byly události, které sílu bankovního sektoru podkopaly a autority se teď všemožně snaží situaci uklidnit.
Hovoří se o historické transakci. V čem je tak významná?
V podstatě od roku 2008 tu nebylo podobné převzetí. Naposledy v podobném duchu koupila JP Morgan Bear Stearns. Většinou kupuje větší banka nějakou menší, ale tohle je podle mě ještě něco jiného. Velká banka je nucena koupit druhou velkou banku, a to pod tlakem vlády, centrální banky a regulátorů.
Jiří Tyleček
- O finanční trhy se začal zajímat na vysoké škole, kde vystudoval fakultu ekonomicko-správní. Již tehdy realizoval první obchody na burze.
- Po několika pracovních zkušenostech začal pracovat jako analytik finančních trhů ve společnosti XTB se zaměřením na obchodování komodit.
- Během několika let své zájmy rozšířil o obchodování dalších aktiv včetně akcií.
- V současné době se zaobírá hlavně fundamentální analýzou finančních trhů.
Převzetí bylo tak rychlé, že UBS ani neměla čas vyjádřit nějaký svůj zájem, názor. Za normálních okolností by měli akcionáři UBS týdny na rozhodnutí.
V tomto případě se změna uskutečnila bez schválení akcionářů. Představitelé obou bank se dokonce ani pořádně nepotkali, vše šlo především přes finančního regulátora. Tento postup akvizice rozhodně nebyl standardní a vyvolává další otázky. Zdá se, že v této situaci se příliš tlačí na pilu, i když je to do značné míry pochopitelné.
Je Švýcarsko po problémech Credit Suisse i nadále „výstavní skříní“ světového bankovnictví, nebo je tato reputace pošramocena?
Reputace je nyní do nějaké míry poškozena, ale nestalo se to ze dne na den, Credit Suisse měla v posledních letech hned několik problémů, ať už jsou to neúspěšné investice, problémy v managementu, nebo skandály například kolem praní špinavých peněz.
Čili tohle poškozuje pověst Švýcarska, které má zákony postavené tak, aby bankovní sektor dlouhodobě profitoval. Především díky bankovnímu tajemství se Švýcarsko stalo pověstným jako bezpečná země pro bankovní transakce. Pověst se ale otřásá v základech.
Tajemství v účetních knihách
Bylo převzetí banky jediným možným řešením? Byla na tom Credit Suisse opravdu tak špatně, že ji musela pod svá křídla vzít UBS?
Myslím si, že nakonec bylo dosaženo cíle, tedy rychlého vyřešení situace. Avšak podle mého názoru toho bylo dosaženo nepříliš čistou cestou, jako například změny pravidel, které nebyly předem projednány. Navíc neproběhly žádné diskuze o tom, zda by třeba jiná společnost nemohla Credit Suisse převzít.
K jednání nebyla připuštěna vůbec žádná konkurence. To je velmi zvláštní, ale celkem to chápu, situace byla opravdu vážná.
Bude UBS z této transakce profitovat? Můžeme ji označit za vítěze tohoto spojení obou bank?
Řekl bych takový nucený vítěz. Banka UBS k tomu byla v podstatě dotlačena, obvykle takové transakce trvají alespoň několik týdnů až měsíců. Ty podmínky sice na první pohled nemusí vypadat špatně, UBS kupuje Credit Suisse levně, ale nikdo ve skutečnosti neví, co se v účetních knihách ve skutečnosti skrývá. Takže se nakonec levný nákup může prodražit.
Bude mít tato transakce nějaký významný dopad na finanční trhy?
Myslím si, že trhy mohou být v ohrožení. Ještě minimálně několik týdnů se budeme bavit o bankovní krizi, protože investoři se ptají, co se děje a zda hrozí další bankovní krize. Mluví se také například o finančním zdraví Deutsche Bank, Societe Generale či některých italských bankách, ale spíše se jedná o spekulace. Nějaké konkrétní riziko zatím není zmiňováno. Credit Suisse měla jedinečný náskok v tom, jak na tom byla dlouhodobě špatně. Takové problémy v jiných bankách v tak výrazném objemu neexistovaly.
Když ale dojde k narušení důvěry, může to mít dopad na celý bankovní sektor, protože lidé budou mít podezření, že i ostatní banky mají podobné problémy. Myslím si, že o dalších problémech ještě uslyšíme, protože vyšší sazby vytahují kostlivce ze skříní.
Problémy mohou mít i nebankovní instituce jako pojišťovny, možná i penzijní fondy, případně i některé velké společnosti, které poskytovaly finanční služby. Nikdo neví, co přesně „bublá“ v jejich bilancích. Dlouhé roky se dluhopisový trh pral s nízkými, případně zápornými výnosy. Cena takových dluhopisů v posledním roce prudce klesla, nicméně v rozvahách subjektů mohou být stále uváděny ve své nominální hodnotě.
Promítne se nedělní dohoda o převzetí nějakým způsobem do tuzemského bankovního sektoru? Akcie tuzemských bank na pražské burze v posledních dnech srážel dolů pesimismus spojený s krizí v bankovním sektoru. Na druhou stranu, české banky jsou ale finančně zdravé…
Tuzemské banky jsou zdravé, a navíc nemají takové podíly v investicích jako například v dluhopisech, které v posledním roce výrazně ztratily na hodnotě. Takže v tomto ohledu můžeme považovat tuzemský bankovní sektor za bezpečnější díky „tradičnosti“ byznysu našich bank v poskytování služeb. V Česku není tak jednoduché vzít depozita a dát je do srovnatelně bezpečného aktiva mimo banku. Sice jde třeba nakoupit dluhopisy, ale není to jednoduchý postup pro všechny. To banky do značné míry chrání.
Ale nemůžeme si na druhou stranu rozhodně představovat, že všude okolo nás budou padat banky a jejich akcie a jenom v Česku tomu tak nebude. Stejně jako akcie bank v okolních státech i akcie tuzemských bank mohou jít markantně dolů. Pořád je naše země na trzích investory vnímána jako rozvíjející se trh, což se pak může odrazit ve vývoji. Investory pak bude jen stěží zajímat, že tuzemské banky mají jiný, „bezpečnější“ model a okolní problémy se jich netýkají, negativní nálada na trzích se zkrátka může rychle promítnout i zde, přijde-li na to.
A pokud by se do problémů dostala nějaká zahraniční matka tuzemské banky, tak nemůžeme očekávat, že problémy nepřesáhnout i do té oné banky v tuzemsku.