Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když Joe Biden podepsal zákon o snižování inflace známý pod zkratkou IRA, srdce ekologicky smýšlejících Američanů muselo plesat blahem. Nařízení totiž mimo jiné nabízí dotace „zeleným“ projektům. Podporuje elektromobilitu snížením daní při koupi vozu. Celkově také zlepšuje pozici průmyslu USA. Pro Evropu to z ekonomického hlediska nebyla dobrá zpráva, protože IRA evropským firmám ztížila konkurenceschopnost na tamním trhu.
„Vztahy mezi USA a Evropou jsou dnes v podstatě jen transakční a Spojené státy už dávno nevnímají Unii jako strategického partnera. Trump byl v tomto přístupu hlasitější a choval se jako slon v porcelánu, ale ani Joe Biden pro obnovení vztahů s Evropou nic neudělal. Naopak prosazením Inflation Reduction Act záměrně zkoušel odlákat průmyslovou výrobu z Evropy do USA,“ říká pro SZ Byznys prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Náklady na aplikaci zákona do reality původně odhadovala Bidenova administrativa na 391 miliard dolarů. BBC později uvedla, že náklady IRA překročí nejspíš jeden bilion.
Od přijetí IRA utekly dva roky. Během nich například automobilkám starého kontinentu klesly tržby i prodeje aut dodaných zákazníkům. Vina se v tomto ohledu klade především levné čínské konkurenci, která evropské automobilky tlačí z trhu, a přísným emisním limitům, které se Unie rozhodla aplikovat v letech 2025 a 2035. Svůj vliv na celý obraz mají však také protekcionistická opatření ze strany Spojených států.
Právě zákon o snížení inflace je dalším hřebíčkem do pomyslné rakve evropského automotivu, z nějž se daří pouze několika málo společnostem včetně české Škoda Auto. Naproti tomu například její mateřské společnosti Volkswagen klesají provozní zisk i tržby. Přechod na elektromobilitu je pro evropské automobilky drahý. Evropští průmyslníci vyvážející své výrobky do USA si proto kladou otázku: Co se stane s IRA po úterních volbách prezidenta Spojených států? Podle Prouzy má Evropa na výběr ze dvou možností: Bude to buď špatné, nebo ještě horší.
Cla dopadnou na exportní ekonomiky, jako má Česko
„Ani u jednoho z kandidátů nečekám, že by investovali peníze a politický kapitál do zlepšování vztahů s Evropou. Jeden zásadní rozdíl tady ale je: politika Kamaly Harrisové možná o něco zhorší evropsko-americké vztahy, ale volba Donalda Trumpa by byla pro Evropu katastrofou. Jeho plán na masivní cla na veškerý dovoz do USA by znamenal zhruba o dva procentní body nižší HDP Evropské unie, ale pro Česko jako exportní ekonomiku by ta škoda byla zhruba dvojnásobná,“ předpovídá expert.
Ať už podle něj v USA vyhraje kdokoliv z kandidátů, bude také pokračovat stahování Spojených států z Evropy. Ani jeden z nich totiž nemluví o posílení transatlantické spolupráce.
„Oba kandidáti naopak velmi často mluví o podpoře amerických firem na úkor volného obchodu a férové hospodářské soutěže. Mohli bychom se utěšovat tím, že jsme jen nevinnou obětí americko-čínské obchodní války, ale pro mne to je naopak špatná zpráva, protože potvrzuje, jak mimo zorné pole předních amerických politiků Evropa posledních patnáct let je,“ komentuje poslední dny předvolební kampaně na prezidenta USA.
Odlišnosti v přístupu k zákonu o snižování inflace však vidět jsou. U Donalda Trumpa totiž může jeho nechuť vůči zelené politice vést k bojkotování IRA, zatímco Kamala Harrisová bude s největší pravděpodobností pokračovat v politice Joea Bidena, a tím pádem i zákonu o snižování inflace v jeho stávající podobě.
„Výsledek voleb v USA bude mít zásadní dopady na ekonomické priority příští americké administrativy. Rozdíl mezi přístupem Kamaly Harrisové a Donalda Trumpa je zřetelně vidět například v jejich přístupu k IRA. Název zákona je politicky motivovaný a poněkud zavádějící, protože v jeho jádru jsou velkorysé vládní pobídky pro přechod na udržitelnou energetiku. Harrisová hodlá v tomto trendu pokračovat, zatímco Trump slibuje tento zákon bojkotovat, a naopak podpořit těžbu fosilních paliv v USA v rámci jeho konceptu takzvané energetické dominance,“ vysvětluje pro SZ Byznys amerikanista z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Kryštof Kozák.
Protekcionismus bude tedy podle dosavadních ukazatelů pokračovat, ať už bude prezidentem kterýkoliv z nich. Záleží jen na tom, jakými způsoby se ho rozhodnou prosazovat. Ochlazování obchodních vztahů v transatlantickém prostoru je zřejmé. Oba prezidentští kandidáti mluví o clech na dováženém zboží. Donald Trump sám sebe nazývá „Mužem cla“ a hrozí uvalením dvacetiprocentního tarifu na dovážené zboží. Demokratická kandidátka v tomto ohledu podle svých dosavadních prohlášení bude mírnější, přesto i pro ni je na prvním místě především ekonomika Spojených států.
„Po volbách bude dál většina pozornosti amerických politiků upřena na problém migrace z Latinské Ameriky, na ekonomický souboj s Čínou a na posilování domácí ekonomiky tím, že administrativa Spojených států bude hledat všechny možné cesty na zhoršování konkurenceschopnosti zahraničních firem a prodražování exportu do USA,“ predikuje budoucnost transatlantických vztahů Prouza.
