Článek
Když se loni 6. listopadu definitivně potvrdilo, že Donald Trump znovu usedne do prezidentského křesla jako 47. prezident Spojených států, okamžitě se rozhořely spekulace, zda Jerome Powell vydrží ve funkci předsedy americké centrální banky (Fed) až do vypršení jeho mandátu v roce 2026.
Vystudovaný právník, který byl paradoxně do čela Fedu jmenován právě Trumpem v roce 2018, zažil s bývalým (a nyní i znovuzvoleným) prezidentem nejednu konfrontaci. S novým Trumpovým mandátem teď vyvstává otázka, zda se napětí mezi Bílým domem a Fedem nevrátí v ještě ostřejší podobě.
Hlavní potenciální třecí plochou je opět přístup k hospodářské a měnové politice. Zatímco Donald Trump slibuje mohutné daňové škrty, podporu domácího průmyslu a zvažuje i zavedení dalších cel, Jerome Powell chce krotit inflaci. Ta se sice pohybuje poblíž dvouprocentního cíle, avšak kvůli přílivu nových státních stimulů by se mohla snadno vymknout kontrole.
„Trumpovy návrhy, jako je zavedení cel a daňových škrtů, by mohly vést k růstu inflace, což by donutilo Fed k udržování nebo zvýšení úrokových sazeb, což by mohlo být v rozporu s Trumpovými ekonomickými cíli,“ poznamenali analytici brokerské společnosti XTB.
Právě vyšší sazby „dusí“ hospodářský růst, což Trumpovi vadí. Tento rozpor mezi uvolněnou fiskální politikou a přísněji laděnou měnovou politikou by mohl vyústit v další otevřený střet – podobně jako v letech 2018 až 2019, kdy Trump centrálního bankéře veřejně kritizoval a dokonce ho přirovnal ke „golfistovi, který neumí puttovat“.
Powell se křesla nevzdá
Ani tentokrát není pravděpodobné, že by Powell ustoupil. Na tiskové konferenci po listopadovém zasedání Fedu rezolutně odmítl možnost odstoupení v reakci na případnou Trumpovu nespokojenost. Předsedu Fed přitom chrání zákonná nezávislost instituce a prezident ho nemůže jednoduše odvolat, k čemuž ostatně několik amerických prezidentů v minulosti neúspěšně inklinovalo.
Vývoj meziroční míry inflace ve Spojených státech.
Trump sice nedávno prohlásil, že Powella „neplánuje odvolat“ předčasně, ale ve svém okolí dává najevo, že si vyhrazuje právo veřejně komentovat a kritizovat kroky Fedu.
„Nemyslím si, že bych měl mít právo to nařizovat, ale myslím si, že mám právo vkládat připomínky, zda by se úrokové sazby měly zvyšovat, nebo snižovat,“ uvedl v říjnu při návštěvě chicagského ekonomického klubu. Řada ekonomů již avizovala, že spor kolem měnové politiky je nevyhnutelný.
Nový ministr financí a „stínový“ šéf Fedu?
Do celého příběhu vstupuje ještě další důležitá postava – Scott Bessent, Trumpův nominant na funkci ministra financí. Ten před časem vzbudil rozruch prohlášením, že Spojené státy „fakticky potřebují stínového šéfa Fedu“, což by mohla být cesta k většímu vlivu ministerstva financí na měnovou politiku.
Ačkoli Bessent vzápětí zdůraznil, že podporuje institucionální nezávislost Fedu, jeho slova vyvolala v ekonomických kruzích silnou odezvu.
Obavy z možného oslabení nezávislosti Fedu neskrývá ani Pierre-Olivier Gourinchas, hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu. „Nezávislost centrální banky je jedním z velkých úspěchů, kterých jsme dosáhli za posledních 50 let. Cokoli, co by mohlo snížit důvěryhodnost centrální banky v boji proti inflaci, je potenciálně problém,“ citoval jej list Financial Times.
Powell se do historie už výrazně zapsal svým razantním postupem při pandemii v roce 2020, kdy Fed prudce snížil sazby a na trh napumpoval biliony dolarů, aby odvrátil nejhorší finanční krizi od roku 2008. Tehdy se dokonce dočasně dočkal chvály od samotného Trumpa, který jeho kroky vyzdvihoval jako klíčový stimul pro americkou ekonomiku.
Krátkodobá „idyla“ ovšem brzy skončila a po Trumpově prezidentské prohře v roce 2020 se vztahy znovu zhoršily. Powell se stal terčem kritiky, když Fed v následujících letech postupně obracel k přísnější měnové politice, aby zpomalil inflaci.
Jaký dopad můžeme čekat?
Nejistota ohledně dalšího vývoje fiskální i měnové politiky vytváří rizikové prostředí, které bedlivě sledují burzy po celém světě.
„Myslím si, že trhy budou pro Trumpa do jisté míry brzdou. Trhy se nebudou dívat příznivě na to, když se jakákoli administrativa začne vměšovat do práce Fedu. A pokud Trump jednou nastaví tento precedens, každá další vláda si bude připadat posílena, aby se vydala stejnou cestou,“ řekl serveru Politico analytik Brian Gardner, který ve finanční firmě Stifel analyzuje kroky amerických politiků.
Podle Gardnera tedy mohou finanční trhy fungovat jako určitá „zarážka“, která by prezidenta odrazovala od příliš radikálních zásahů do nezávislé měnové politiky.
V kuloárech Bílého domu se spekulovalo také o případné „restrukturalizaci“ Fedu, kterou do popředí protlačují někteří Trumpovi spojenci. Přidává se k nim i Elon Musk, který Fed nedávno označil za „absurdně přezaměstnaný aparát“ a hovořil o nutnosti jeho reformy. Je ovšem otázkou, zda si Trump troufne jít proti dlouholetému konsenzu, že nezávislá centrální banka je pilířem ekonomické stability země.
Powell zatím setrvává na svém postu a dává najevo, že Fed bude i nadále jednat podle vlastního mandátu – udržovat cenovou stabilitu a pečovat o plnou zaměstnanost.
Jediné, co je v tuto chvíli téměř jisté, je pokračující napětí. Konflikt mezi prezidentem a šéfem Fedu může významně ovlivnit směřování americké ekonomiky, a tím i celosvětového finančního systému. Zda bude příští kapitola Trump–Powell psaná ve znamení střetů, nebo tentokrát zvítězí pragmatismus, se teprve ukáže.
