Článek
Čína leží z mnoha důvodů západnímu světu v žaludku.
Tamní obchodní přebytek dosáhl v loňském roce poprvé více než 24 bilionů korun. Na trhu s elektromobily předbíhá v prodejích Peking konkurenci z Evropské unie a podle předpovědí má čínská automobilka BYD letos překonat i americkou Teslu. A tento trend se opakuje v řadě dalších odvětví.
Strach největší ekonomiky světa, tedy Spojených států, z druhé největší ekonomiky Číny tudíž roste, a staronový prezident USA Donald Trump proto vytahuje svou oblíbenou kartu, kterou chce zamíchat podobou celosvětového ekonomického ekosystému – cla.
„Pro Donalda Trumpa se cla stala, jak někdo vtipně poznamenal, víceúčelový nůž švýcarské armády. Snaží se jimi řešit úplně všechno od obchodní politiky přes ekonomiku až po otázky bezpečnosti či migrace. Je to klacek, kterým chce vyřešit úplně cokoliv,“ říká pro SZ Byznys hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
V úterý na své sociální síti Truth Social nastupující hlava Bílého domu oznámila svůj záměr vytvořit nové oddělení s názvem „External Revenue Service“ (Vnější příjmové služby), které by mělo vybírat „cla, poplatky a veškeré příjmy“ ze zahraničních zdrojů.
„Nejlepší věc, jakou člověk kdy vymyslel“, jak Trump daň z dovezeného zboží přejmenoval na předvolebních mítincích, fungují v jeho rukách jako politická páka, jíž nevyhrožuje pouze Pekingu, ale také dosavadním spojencům USA. Konkrétně jde o Kanadu, Mexiko a Evropskou unii.
Všechny tyto „země“ se v očích nastupujícího 47. prezidenta USA něčím provinily, proviňují nebo proviní – cla tak považuje hlava Bílého domu za způsob, jímž donutí státy Unie platit dvě procenta HDP do NATO a s Mexikem skrze ně pořeší třeba migrační otázku.
Ochranitelský přístup proti dovezenému zboží má z perspektivy USA svá logická i ospravedlnitelná opodstatnění. Například u aut platí evropští výrobci při vývozu do USA čtyřikrát nižší tarify než jejich američtí konkurenti v opačném směru.
„Na dovoz vozidel z Ameriky do EU se platí dnes desetiprocentní clo a na opačné straně je to 2,5 procenta. Lze proto předpokládat, že administrativa Donalda Trumpa bude chtít i ve světle čínské konkurence podpořit americké výrobce vozů například uvalením vyšší dovozní daně na evropské automobily. To by podpořilo americkou výrobu a zhoršilo konkurenceschopnost evropských výrobců na tamním trhu,“ vysvětluje pro SZ Byznys člen představenstva Sdružení automobilového průmyslu ČR Petr Novák.
Tento příklad je jedním z mnoha, kterými Trump obhajuje možná cla ve výši až 60 procent na čínské zboží, až 25 procent na Mexiko a Kanadu a 10 až 20 procent na ostatní země, mezi něž patří i EU.
Jenže nic není černobílé, ačkoliv se tak staronový prezident Spojených států snaží ekonomickou situaci své země vykreslit.
Jednoduchá a složitá logika cel
Logika cel je z ekonomického hlediska na první pohled srozumitelná. Například když Spojené státy uvalí na dovoz zboží z Kanady a Mexika „daň“ 25 procent, společnosti, na něž tato cla dopadnou, mohou v reakci zvýšit cenu zboží o stejnou cenu. Jako další možnost mají zasažené firmy přijetí nákladů pojících se se cly (a snížit si o to zisk), přesunout výrobu do USA či případně přestat do Spojených států zboží úplně dovážet. A tady vzniká další problém.
Variant reakcí a jejich kombinací existuje spousta a ani sám prezident Spojených států podle expertů netuší, jaké by svržení pomyslné první dominové kostky mělo v globálním měřítku následky pro společnosti a pro mezinárodní vztahy.
„Trump udělá všechno pro to, aby velmi rychle vykázal výsledky a mohl říkat, že zvyšuje v USA zaměstnanost. Může se spolehnout na větší nákupy amerického zemního plynu, může mluvit o větších zakázkách pro americké zbrojaře, ale zřejmě bude chtít i navýšit alespoň některá cla,“ předpovídá pro SZ Byznys prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Z hlediska vnitrostátní politiky má podle něj unikátní pozici, protože obě komory Kongresu drží republikáni a tuto výhodu si bude chtít udržet. „Vidíme, že si nebere servítky a ani vůči spojencům se nechová s respektem. Připravme se na to, že bude ještě hůř, než si myslíme,“ dodal Prouza.
Připravit se na horší časy mohou také američtí spotřebitelé. Tarify by se totiž s největší pravděpodobností projevily zdražením zboží pro tamní domácnosti. Jak upozorňuje analýza z washingtonského Petersonova institutu, plošná dovozní cla ve výši deseti procent by znamenala zvýšení cen pro americké domácnosti až o 1700 dolarů ročně, tedy přes 40 tisíc korun.
Šéf ekonomického a strategického výzkumu banky UBS Arend Kapteyn upozorňuje také na inflační riziko u pohyblivých tarifů. „O clech uvažujeme jako o jednorázovém posunu cenové hladiny, který pak zmizí. To platí v případě jednorázových opatření. Jenže u takzvaných pohyblivých tarifů, k nimž může dojít, mohou ve vlnách přicházet podobné šoky, jako jsme viděli v případě pandemie covidu. Pak by inflace vystoupala mnohem výš,“ varoval expert pro americký Bloomberg.
Z globální perspektivy by celní války znamenaly také zpomalení hospodářského růstu. Mezinárodní měnový fond odhadl růst světové ekonomiky za rok 2024 o 3,2 procenta. V případě zásahu vyšších cel však upozorňuje, že by v roce 2025 růst světového hospodářství klesl na 2,8 procenta a o další rok by mohl klesnout dokonce na 1,5 procenta.
Rozděl a panuj
Podle šéfa americké obchodní komory v ČR Watsona Staceyho chce pravděpodobně Donald Trump skrze tarify tlačit Evropu k vyjednání lepších obchodních podmínek pro USA. Sem patří například vyšší nákup americké ropy a zemního plynu.
Celní válka mezi oběma velmocemi však může snížit objem vzájemného obchodu, přičemž v roce 2023 Spojené státy a Evropská unie obchodovaly se zbožím v hodnotě více než 1,5 bilionu dolarů, tedy necelých 37 bilionů korun, a vzájemná spolupráce obou subjektů je pro západní ekonomiky zásadní.
„Nejdůležitějším hospodářským vztahem na planetě je spolupráce mezi EU a USA v oblasti vývoje vyspělých technologií. Ta vytvořila v posledních dvou stoletích evropskou a americkou prosperitu i životní úroveň, ale také naše dominantní politické a vojenské postavení. Doufáme, že vlády na obou stranách Atlantiku si při projednávání otázky cel uvědomí význam našich technologických vztahů,“ říká šéf americké obchodní komory pro SZ Byznys.
Podle něj se bude Trump snažit Evropu rozdělit, aby získal lepší vyjednávací pozici. „Pokusí se vést jednání současně s členskými státy a Evropskou unií jako celkem. Jednání budou nějakým způsobem spojena s výdaji členů NATO na obranu,“ naráží expert na závazek, který se řadě evropských zemí dlouhodobě nedaří plnit. Česká republika ho splnila poprvé v loňském roce.
Právě Česko by jako exportní ekonomika pocítilo skrze vývoz celní válku zdražením zboží i snížením objemu zahraničního obchodu.
„Hodně z českého vývozu směřuje do Německa, kde jsou naše výrobky kompletované a putují dál do Spojených států. To znamená, že americký trh je u nás z hlediska přidané hodnoty druhý nejdůležitější po německém, i když to není vidět. Zhruba desetina české produkce má souvztažnost s americkou poptávkou,“ popisuje možné dopady Sklenář.
Podle ekonoma je nutné z výše uvedených důvodů z hlediska Unie otočit vyjednávací strategii vůči USA. To znamená uznat, že v některých ohledech jsou cla na zboží nefér, a snažit se o konstruktivní dialog namísto rozkývání další dominové kostky, jejíž dopady by pocítil v peněženkách v podstatě celý západní svět.
