Kolik Česko vydělá na hokeji. Odpověď není jen ve vytočeném pivu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko potřebovalo nové Nagano a díky vám ho konečně má, prohlásil prezident Petr Pavel v hokejové kabině dřív, než ho noví mistři světa zalili po vyhraném finále sprchou šampaňského.

Svoji pochvalu směřoval spíš k obecnější úvaze o tom, že hokej má sílu zdejší rozhádanou společnost spojit a že sdílený úspěch po několika krizových letech prospěje. Dá se však čekat, že dobře zvládnuté mistrovství bude mít i ekonomický dopad a že Česko na zlatých medailích nějak zbohatne?

Dělat soudy v euforii je riskantní. Čísel je málo, chybí odstup, racionální uvažování může být zatemněno radostí z výhry či snahou trefit se do nálady rozjásaného davu. Mírně pozitivní efekt by však domácí hokejové zlato přece jen mít mohlo, a to ze tří důvodů.

„Důležité je rozlišit vliv pořádání mistrovství a toho, že český tým celý turnaj vyhrál,“ říká v rámci rozboru ekonomických dopadů Michal Šoltés z katedry ekonomie Právnické fakulty UK. Pokud se začne u domácího pořadatelství, příznivý efekt je zjevný. Možná ne tak silný, jako když někam přijede Taylor Swift, ale návštěvnost na stadionech byla rekordní, příliv hokejových turistů tím pádem nejspíš také.

Navíc nikdo nemusel kvůli hokeji stavět žádnou novou halu. Odpadl tak častý efekt megalomanských investic z veřejných peněz, které v případě větších akcí, jako jsou olympiády nebo fotbalové šampionáty, snadno stáhnou pořadatelskou zemi do minusu.

Česko si tento jev částečně odbylo před 20 lety, kdy výstavba dnešní O2 areny pro tehdejší mistrovství poslala Sazku coby investora de facto do bankrotu. Své investiční dobrodružství nyní absolvuje Brno, kde se do stavby další haly pustilo samo město z veřejných peněz. Výsledek z jihu Moravy už však půjde do bilance zisků a ztrát budoucího mistrovství.

„Pro menší událost, jako je právě skončené mistrovství světa v hokeji, na které nebylo potřeba stavět stadiony ani dodatečnou infrastrukturu, je šance na ekonomický zisk násobně větší,“ odhaduje ekonom Šoltés, když porovnává výnosy z čerstvě skončeného hokejového kolotoče s velkými globálními sportovními podniky.

Útrata hostů z ciziny je tedy z hlediska ekonomiky jasné plus. S výdaji domácích fanoušků je to však složitější.

Český svaz ledního hokeje přišel během šampionátu s hrubým odhadem, že akce zajistila hotelům a hospodám tržby dohromady za dvě miliardy korun. To vypadá jako velká suma, ale vzhledem k objemu celé ekonomiky jde jen o zlomek. Navíc když se odečtou výdaje turistů, část peněz by se utratila tak jako tak, buď za něco jiného, nebo později.

„Vzhledem k velmi úspěšné jízdě českého týmu šampionátem mohou být konečné útraty v pohostinství možná ještě vyšší, je však třeba počítat s tím, že část domácích fanoušků by pravděpodobně utrácela peníze za volnočasové aktivity i jinde a jinak. A i pokud bychom započítali celé dvě miliardy korun jako dodatečné ‚nové‘ výdaje českých domácností, zvýší celkovou spotřebu domácností v tomto roce jen o 0,05 procenta,“ spočítali ve své glose k hokejovému zlatu analytici Patria Finance.

Hlavní otázkou je, zda se dobrá nálada z domácího zlata může přelít do trvalejšího zlepšení nálady zdejších domácností. Ta je už od covidu kvůli inflaci a ekonomické stagnaci mizerná, což má za následek mimo jiné nezvykle vysokou tendenci spořit na horší časy. A to na úkor běžných výdajů potřebných k roztočení kol ekonomiky.

Spotřebitelská nálada se těžko měří, ale má velký vliv. Každá ekonomika se pohybuje v cyklech, o kterých rozhoduje střední třída. Ta má možnost držet určitou rezervu peněz stranou – a zda jde hospodářství momentálně nahoru, či dolů, závisí hodně na tom, kolik ze svých úspor domácnosti pustí do oběhu.

Aktuálně je míra úspor v Česku vysoko nad normálem, ze svých příjmů Češi jako celek dávají stranou 18 procent. Dlouhodobý normál je 12 procent. K němu by se měl stav vracet a hokejová sláva může tento návrat urychlit, zvlášť když už konečně ustupuje inflace a reálné mzdy začínají opět růst.

„Samotný efekt z výhry myslím ekonomiku nijak zvlášť nenastartuje a bude spíš menší než benefit z pořádání mistrovství. Reálně se bavíme spíš o desetinách procent růstu spotřeby,“ uvažuje Tomáš Dvořák z londýnského institutu Oxford Economics.

„Na druhou stranu se teď Česko dost pravděpodobně nachází v ‚inflexním bodě‘, kdy se ekonomika pozvolna zlepšuje a pozitivní faktory včetně lepšího sentimentu mohou rozjet nějakou pozitivnější vlnu,“ dodává Dvořák.

Sečteno a podtrženo: Jeden pozitivní efekt může pramenit z peněz hokejových turistů, pokud je následně neutopíme ve zbytečně drahých stavbách. A druhý z odbrzdění domácích výdajů, díky němuž se ekonomika o něco rychleji vzpamatuje z letargie.

Oba jevy však nemá smysl přeceňovat. „Je to úvaha, která zdánlivě nepostrádá logiku. Euforie ve společnosti z mimořádného sportovního úspěchu se přelije do výkonu celé ekonomiky, která zažije kvantový skok. Jenže ekonomiky takto nefungují,“ uvažuje analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Hospodářství státu podle něj připomíná spíš „zaoceánský parník, který nerozhoupe ani jásot tisícihlavého davu, a pokud se má kormidlem změnit jeho směr, musí se s ním pootočit s velkým předstihem“. Jak s ním pootočit směrem k větší prosperitě, je hádanka, kterou bude muset vyluštit někdo jiný než zlatá hokejová parta z Prahy.

Leda by její vzor zafungoval jako vzor a inspirace, jak vypadá úspěch, jak se o něj porvat a jak dělat svoji práci na prvotřídní profesionální úrovni. To by mohlo nakonec pomoct zdejší ekonomice daleko víc než větší útrata hokejových fanoušků z ciziny či z domova.

Až pak by šlo mluvit o skutečném efektu Nagano, který se ale nedá nijak změřit a každý ho pozná leda sám na sobě.