Článek
Vysoká inflace a veřejné rozpočty jsou pro řadu ekonomů tématem číslo jedna. Vláda by v letošním roce měla hospodařit s rozpočtem, jehož schválený deficit je 295 miliard korun.
Podle předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla je letošní schodek nerealistický. Problém dle jeho slov spočívá v trendu, který lze pozorovat od příchodu pandemie covidu-19.
„Zlomově jsme se začali chovat v nových rozpočtech jinak v roce 2020 a nevíme, jak změnit ten trend nazpátek k makroekonomicky, měnově, fiskálně nudné zemi. To je ta největší bolest,“ uvedl Hampl v diskuzním pořadu České televize Otázky Václava Moravce.
Naopak člen Evropského účetního dvora Jan Gregor se domnívá, že deficit 295 miliard je reálný. „Myslím si, že je možné ho dosáhnout, ale z mého pohledu se tam historicky prolnula celá řada opatření. Například zrušení zdanění podle superhrubé mzdy, takže kleslo zdanění příjmů, nebo zrušení karenční doby,“ říká Gregor.
Jednorázové zdanění příjmů je špatně, z mého pohledu to bude muset řešit tato nebo budoucí vláda.
Zrušení superhrubé mzdy byl i podle dalších expertů výrazný zásah do rozpočtu, který iniciovala vláda Andreje Babiše. Naopak nyní se v příjmové stránce řeší mimořádná daň z nadměrných zisků neboli windfall tax. „Jednorázové zdanění příjmů je špatně, z mého pohledu to bude muset řešit tato nebo budoucí vláda,“ říká Gregor.
Naopak by se podle něj měly řešit daně z nemovitostí, i když si současná vláda dala za cíl daně nezvedat. „Je potřeba pokračovat v diskuzi o nastavení tržních cen v nemovitostech, nebo alespoň nějaký valorizační mechanismus vnést do daně z nemovitosti,“ myslí si.
Vláda teď podle Hampla musí „léčit pacienta s těžkou závislostí na deficitech“, kterého zdědila po předchozím kabinetu Andreje Babiše (ANO). „Pacient si zvykl na to, že dostane dávku fiskální drogy, a když ji nemá, tak má abstinenční příznaky a chce zase. A projevuje se to potom politickým pnutím, a otázka je, zda začneme s náhradní metadonovou léčbou, což jsou reformní návrhy, nebo budeme v závislosti pokračovat. Můžeme ho léčit jako lékař, nebo jako dealer, který mu dá další dávku,“ popsal.
Podle něj ale „léčení“, ať už bude jakékoli, nebude populární u voličů, proto by vláda měla využít okamžiku. „Nechci nechat politickou elitu ukolébat se tím, že to ještě není tak zlé, protože z šestého nejmíň zadluženého státu jsme se posunuli na osmé místo, pak na desáté a ten sešup je potom rychlý a těžko se to zastavuje,“ říká Hampl.
Stejně je to podle něj i s inflací. Ta se už přes dva roky pohybuje vysoko a stále je daleko za dvouprocentním inflačním cílem České národní banky (ČNB). Růst cen v prosinci dosáhl 15,8 procenta.
Úrokové sazby ČNB od června ponechává beze změny, tedy na sedmi procentech. Změnily se ještě v době, kdy byl v čele centrální banky Jiří Rusnok. Nyní posiluje koruna, což je podle současného guvernéra rychlý nástroj proti inflaci.
„Doufám a věřím, že ČNB se bude držet svého mandátu a inflační mor z ekonomiky vyžene tak rychle, jak jen to bude možné, jinak budeme trpět všichni. Určitě se to nemůže podařit, pokud budete řídit měnovou politiku podle zpětného zrcátka. Jsem zneklidněn tím, že úvaha je vedena tak‚ že počkáme, jaká bude lednová inflace nebo pozdější inflace a podle toho budeme zvyšovat úrokové sazby,“ říká Hampl.
Naopak ředitel centra IDEA Jan Švejnar má pocit, že se ČNB dopředu dívá. Hlavním úkolem je teď podle něj utišení inflačního očekávání, které je u nás stále vysoko v důsledku zvyšování úrokových sazeb. „Nejsme schopni snížit jádrovou inflaci, zatímco ve světě už inflace začíná pociťovat oslabení. Vidíme to u těkavých věcí, jako jsou ceny energií, které klesají,“ popisuje. Stejně tak klesly ceny námořní dopravy.
Sám by proto nezvyšoval úrokové sazby. „Když se zvýší inflační očekávání, vymkne se to z ruky. Stalo se to v Polsku a Maďarku. Banky, které postupovaly tímto směrem, vyvolaly jádrovou inflaci tak vysokou, že se jí nerovná žádná v Evropě ani v Americe,“ říká Švejnar. Naopak americký FED začal zvyšovat úrokové sazby později než Česko.
Hampl je ale přesvědčen o tom, že ČNB se, co se týče úrokových sazeb, zachovala správně a před experimenty, jako je snižování úrokových sazeb, varuje. „Makroekonomie funguje. Přísnější měnové podmínky způsobují pokles inflace,“ dodává.
