Článek
Zákon o státním rozpočtu je považován za nejdůležitější krok každé vlády. Jako vždy v létě ve vládě i nyní vrcholí debata o rozpočtu na příští rok. Ovšem o tom, kolik se pošle do jednotlivých kapitol, se veřejnost na rozdíl od předchozích let nic nedozví.
Jsou rozpory mezi ministry vlády rozpočtové odpovědnosti tak velké, že podrobnosti raději držíte pod pokličkou?
Žádný rozdíl oproti předchozím letům – ani za naší, ani za jiných vlád – nevidím. Nejdříve vždycky probíhá nějaký úřední postup a pak následuje politická diskuze. V prvním pololetí každého roku Ministerstvo financí na základě makroekonomické predikce zpracuje technický návrh rozpočtu. Podle prognózy se odhadnou příjmy, k tomu se vezme střednědobý výdajový rámec, který schválila Sněmovna – v našem případě pro rok 2025. Do technického návrhu se pak promítnou valorizační vzorce pro důchody a další mandatorní výdaje. Z toho vyjdou čísla pro jednotlivé kapitoly, které se do konce června rozešlou jejich správcům, hlavně ministrům. Správci kapitol pak zaslaná čísla rozepisují na jednotlivé položky. Na to mají čas do konce července. A reálná politická jednání mohou začít nejprve prvního srpna. Takhle to bylo každý rok.
Proč se zmíněná čísla tají, když tedy vlastně o mnoho nejde?
Loni se z toho úředního procesu udělalo hrozné politikum, že není možná dohoda. Přitom se dohoda ministrů nikdy nedělala v červnu, ale až v srpnu. Tak jsme v rámci konsolidačního balíčku změnili rozpočtová pravidla a technický návrh rozpočtu se nemusí schvalovat ani zveřejňovat. Víte, komentáře k těm rozpočtům mi dlouhodobě nepřipadají šťastné. Říká se, tato kapitola vyhrála, ten ministr je silný, protože má nárůst o čtyři procenta. Tato kapitola prohrála, ministr je slabý, má pokles o dvě procenta. A oba dva komentáře jsou špatně. Místo abychom se podívali na loňských sto procent a řekli si, že splnily účel, který jsme chtěli, a že v tom budeme pokračovat, anebo si řekli, účel nebyl splněn, musíme nějak změnit parametry.
Sám jste zmínil, že ministři bývají hodnoceni, kolik peněz navíc získají na výdaje svého ministerstva. Letos, když se připravuje předvolební rozpočet, se také všichni snaží?
Ne všichni. Nechci nikoho jmenovat, ale nechci ani generalizovat.
Příští rok jsou volby a obvykle se předvolební výdaje prosazují s větší razancí. Tentokrát dokonce kolují fámy, že v součtu ministři žádají své výdaje zvýšit o stovky miliard. Prý jde o obvyklé předvolební dárky, typu platů pro státní zaměstnance a sociální dávky. Nebudou spory mezi ministry ještě dramatičtější, než byly dosud?
Možná s větší razancí, možná s větší rétorikou, to ještě nedokážu odhadnout, co všechno uslyšíme v tom mediálním prostoru do konce září. Na druhé straně jsme na konci dubna schválili rozpočtovou strategii, kde jsou jasné limity, takže všichni členové vlády vědí, že se do těch limitů musíme vejít. Proto jsem rád, že o konečné verzi rozpočtu budeme jednat vcelku, protože ten ministr musí přesvědčit i ostatní kolegy, že jeho priorita má prostě přednost před těmi ostatními. Vládních priorit přitom může být jen několik – na prstech jedné ruky.
O prioritách by snad mělo být jasno předem. Rozpočet bývá označován za nejdůležitější zákon roku a měl by tedy reprezentovat vládní politiku. Mělo by se na něm ukázat, čeho ta vláda chce dosáhnout. A co je to tentokrát?
Naprosto s vámi souhlasím, ale priority můžeme říct, až vláda schválí rozpočet jako celek. Protože chci být kolegiální. Kdyby teď každý ministr říkal, jakou má svou prioritu, pak by bylo z návrhu rozpočtu vidět, jak uspěl. A já nechci, aby byli ministři vítězové a ministři poražení.
Nejde o jednotlivé ministry. Jde přece o vládu. Volič ani neví, jak se jmenují jednotliví ministři, ale ví, že máme vládu Petra Fialy, která snad chce něčeho napřesrok dosáhnout. Nemohla by to říct aspoň pár týdnů před schválením rozpočtu?
Podle mě jsme dali dva klíčové předvolební sliby – dáme najevo, že patříme na Západ a dáme do pořádku veřejné finance. Takže přesto, že to není populární, tak pořád pracujeme na postupném snižování jak deficitu státního rozpočtu, tak deficitu veřejných financí. Pod tím jsou podle mě priority vlády jako celku. Kdybych to měl říct ze svého pohledu – investiční aktivita, boj s byrokracií a investice do vzdělávání v širším slova smyslu. A co je klíčové a co v posledních letech vzniklo díky nové mezinárodní situaci – vnější a vnitřní bezpečnost. Je pravda, že také všechny resorty mají nějaké své priority. Ale to je zase o úroveň níž. A tyhle priority se mají odrazit v návrhu státního rozpočtu.
Pokud tedy chcete být rozpočtově odpovědnou vládou, jak stojí v programovém prohlášení, proč se při sestavování rozpočtu na rok 2025 dramaticky spekuluje, kde zvýšit výdaje, ale nemluví o tom, kde vláda bude šetřit. Není divu, že se má deficit snížit jen o sedmnáct miliard. Souhlasíte, že už je před volbami a že velké škrty nebudou?
Jsem příznivcem toho, abychom hodnotili deficit veřejných financí v procentuálním vyjádření vůči HDP. My jsme třeba razantně zvýšili výdaje na obranu. V minulých letech byly jedno procento HDP a dnes to jsou dvě procenta. To je 80 miliard navíc. A přesto, že takhle razantně výdaje zvyšujeme, včetně platů učitelů a podobně, tak celkový deficit klesá. Teď Evropská komise zahájila se sedmi členskými státy jednání kvůli nadměrným schodkům, poprvé se pustí i do velkých států jako Francie, Itálie, týká se to i všech členů V4 kromě nás. My jsme unikli jenom proto, že jsme schválili balíček, podle kterého bude schodek už letos pod třemi procenty HDP. Přesto občas slyším, ne, že by se mi to nelíbilo: máte rychleji snižovat! Každý, kdo to říká, mi ale má říct, kde je ta většina v obou komorách Parlamentu? Samozřejmě bych mohl navrhnout deficit 170 miliard. To se určitě dá technicky připravit. A teď bych prohrál a vláda by schválila těch 235. A mohl bych říkat – no já jsem ten, který chtěl šetřit. Podívejte se na ty kolegy v té vládě. Ale to nemá žádný smysl. Prostě máme odpovědnost jako celá vláda za návrh rozpočtu.
Takže ani neřeknete, kde by šlo ušetřit.
To vám řeknu – jako vždycky. To jsou ty moje oblíbené kategorie, administrativa, provozní výdaje, dotační tituly. Tam jsme podle mě ještě neskončili.
Rozpočet 2024 – Prostor k dalším výdajům nemáme
V polovině roku lze mluvit alespoň o tom, jak dopadne letošní rozpočet. Vláda v něm slibuje, že sníží schodek z loňských 288 miliard na 252 miliard. Můžete si být jistý, že se to podaří, když už v červnu deficit dosahoval téměř dvou set miliard?
Věřím, že deficit dodržíme. To je úkol vlády a taky můj, abych kolegy z vlády včas informoval, co je třeba udělat. Ale tvrdit, že by to bylo jednoduché, triviální, že už máme vyhráno, že je vše jasné, to bych neříkal pravdu. Věřím, že to udržíme, ale musíme k tomu přistupovat aktivně. Znovu budu kolegy ústně informovat na posledním zasedání před prázdninami nebo na prvním po prázdninách.
Jaké bude hlavní poselství?
Můžeme třeba doufat, že budeme mít více příjmů, než jsme předpokládali, a tím pádem by byl prostor na více výdajů, aniž by se ohrozil deficit. Tak já tam ten prostor nevidím.
Červnový schodek byl o čtyřicet miliard lepší než loni, tím se plní rozpočtový plán, ovšem pochybnost spočívá v tom, že letos nebudou mimořádné příjmy, které byly loni, tedy vysoké dividendy ČEZ, doplatky eurodotací a čtyřicet miliard za windfall tax (daň z neočekávaných zisků). Přesto nebude nutné zavádět zásadní rozpočtová opatření a deficit bude dodržen?
Rozpočtová opatření běží průběžně. Proto jsem vždycky říkal, že musíme být pozorní a odpovědní, abychom se patnáctého prosince neprobudili a nezjistili, že teď už s tím nic neuděláme.
Nejistota dosud panuje u windfall tax. Nehrozí letos, že rozpočtu nejen nepomůže, ale že státní pokladna bude nucena vracet firmám zálohy za minulý rok?
Když se podíváme na dosavadní plnění, tak letošní výnos windfall tax bude vyšší, než se plánuje v rozpočtu na rok 2024.
Víc než sedmnáct miliard, i po vypořádání loňských záloh?
Většina záloh už je vypořádaných.
