Článek
Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.
Cena elektřiny a emisní povolenky by mohla donutit miliardáře Pavla Tykače k zavření uhelných elektráren Chvaletice a Počerady a dvou uhelných lomů Vršany a ČSA již příští rok na jaře. Ačkoli se může zdát, že „špinavý“ proud z uhlí lze nahradit ekologickými zdroji, vždyť kapacita fotovoltaik se neustále zvyšuje, věc není tak jednoduchá.
Uhelné elektrárny totiž zajišťují v Česku většinu takzvaných systémových služeb – dodávají elektřinu na vyrovnávání výkyvů v soustavě. A pokud uhlí vypadne, elektřinu pro spotřební špičky či neočekávané výpadky dodávky z jiných elektráren by musela státní firma ČEPS, zodpovědná za provoz elektrizační soustavy, i soukromí distributoři nakupovat více ze zahraničí. To by se v konečné fázi ukázalo i na fakturách domácností.
Finanční situace na energetickém trhu nyní dohání i další uhelné byznysy a nejen ten Tykačův. Sokolovská uhelná sice tak rychlé zavírání jako Sev.en neplánuje, ale kritickou situaci v odvětví potvrzuje.
„Ztráty z uhelné energetiky jsou natolik významné, že není možné je dlouhodobě financovat z jiných aktivit naší skupiny a ani je krýt ze zdrojů, které jsou určeny pro financování transformačních rozvojových projektů. Budeme se snažit ustát roky 2024 a 2025, během nichž bychom měli mít připravené alternativní scénáře pro další období, jak pro těžbu, tak pro využívání uhlí v energetice, včetně teplárenství,“ říká předseda správní rady Sokolovské uhelné Pavel Tomek. K možnému uzavření uhelných zdrojů před rokem 2030 se loni přihlásil i ČEZ.
Podobná situace ale nemusí nastat jen v Česku. Polská energetická firma PGE kvůli vysokým nákladům na provoz uhelných elektráren loni oznámila, že s uhlím může skončit i o deset let dříve, než je vládou stanovený termín v roce 2049.
Polská energetika se aktuálně bez uhlí neobejde. Produkce elektřiny z uhlí tvoří 74 procent celkové výroby. Na rozdíl od Česka má ale Polsko už od roku 2018 schválený nástroj pro případ, že by ztrátové elektrárny potřebovaly finanční podporu státu.
V Polsku fungují tzv. kapacitní mechanismy. Ty jsou nezbytné pro udržení provozu vybraných zdrojů. V jejich rámci platí stát provozovatelům elektráren za to, že elektrárny fungují jako záloha, která se spustí v případě potřeby. „Ze své podstaty jsou kapacitní mechanismy nástroj pro odstranění potíží se zdrojovou přiměřeností, což by mohl být problém Česka v horizontu několika let,“ vysvětluje Matěj Hrubý, řídící konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno.
Polské kapacitní platby fungují na principu aukcí, kdy nejnižší cena vyhrává. „Podpora uhelných elektráren je nastavená až do roku 2035, byť okolo roku 2026 a potom okolo 2030 podporovaný výkon v uhlí výrazně klesá. Konkrétně do roku 2025 bude kapacitními mechanismy podporováno přes 15 GW výkonu, po horizontu roku 2030 už pouze tři GW. Vysoutěžené ceny se pohybují mezi 38 a 88 eur/kW za rok, pro uhelné zdroje platí spíše nižší cena,“ říká Hrubý.
Německo využívá uhlí k výrobě elektřiny z 28 procent. A stejně jako Polsko se na konec uhlí připravilo s předstihem a podporuje tyto elektrárny formou bezpečnostní rezervy, která je typem kapacitních mechanismů.
„Vznikla na základě politické dohody z důvodu požadavku zrychleného snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím předčasného odstavení uhelných elektráren. Elektrárny nebyly definitivně odstaveny, zůstaly v záloze pro případ nedostatku výkonu,“ říká Hrubý.
Německo si naplánovalo ukončení výroby elektřiny z uhlí na rok 2030. Do té doby bude uhelné zdroje alespoň částečně provozovat. „V bezpečnostní rezervě je nyní osm bloků hnědouhelných elektráren o výkonu 2,7 GW,“ říká Hrubý.
Podpora uhelných elektráren však není levná záležitost. „Ročně tyto elektrárny sumárně inkasují 230 milionů eur. Evropská komise tuto podporu schválila v květnu 2016 a vyprší na konci března tohoto roku,“ popisuje Hrubý.
V Německu funguje také další kapacitní mechanismus, kterým je síťová rezerva, jež vyrovnává výkon mezi jižním a severním Německem, kde se nachází velké množství obnovitelných zdrojů. „Tyto elektrárny nejsou v běžném provozu, čekají na povel pro spuštění. Pro zimu 2023/2024 byla potřeba síťové rezervy stanovena na 4,6 GW, do budoucna poroste. Pro zimu 2025/2026 by to mělo být přes 10 GW. Síťová rezerva se soutěží v aukcích a jsou zde zastoupené uhelné i plynové elektrárny. Například v roce 2018 celkové náklady na síťovou rezervu dosáhly 416 milionů eur,“ vysvětluje fungování Hrubý.
Tuzemsku podobné řešení stále chybí. „V minulosti nebyla podpora uhelných elektráren v Česku potřeba,“ vysvětluje Hrubý. Česká republika se však nachází v odlišné pozici než Německo a Polsko. „V Polsku se podíl uhlí ještě před pár lety pohyboval okolo 80 procent. V Německu vzrostl podíl uhlí především vlivem odstavení jádra,“ říká Hrubý.
Debaty o zapojení uhlí do kapacitních mechanismů se podle něj v Evropě vedly už kolem roku 2016. Od té doby ale zesílil tlak na dekarbonizaci a v posledních letech se změnila i ekonomická situace uhelných zdrojů.
„Zatímco dřívější plány vycházely z předpokladu, že využívání uhlí bude ekonomicky výhodné a sami si vybereme termín odchodu v průběhu 30. let, nyní jsme v situaci, kdy primárně kvůli ceně emisní povolenky a klesajícím velkoobchodním cenám elektřiny přestává být využívání uhlí profitabilní,“ říká mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.
Kapacitní mechanismy má v nějaké podobě schváleno již osm členských států EU. Fungují např. také v Bulharsku, kde uhlí tvoří třetinu na spotřebě elektřiny. Uhelné zdroje však nejsou podporovány. „Kapacitní mechanismus v Bulharsku slouží jako pobídka pro výstavbu nových výrobních zdrojů,“ říká Hrubý. Ani tento typ řešení Česko nemá stanovený. Do budoucna by se však mohlo zavést pro podporu plynových elektráren.
Spalování uhlí nijak nepodporuje např. Nizozemsko, kde uhelné elektrárny dodávají cca 11 procent elektřiny, tedy méně než v Česku, kde uhlí pokrývá 43 procent produkce elektřiny.
Jednání s Komisí bude těžké
Členské státy, které o zavedení kapacitních mechanismů usilují, si musí obhájit, že tyto zdroje opravdu potřebují, a přesně vyčíslit jejich výkon.
„Domnívám se, že když už se nějaké zdroje podpoří touto cestou, budou to spíše zdroje plynové. Vyjednat podporu uhelným zdrojům bude v dnešní situaci mnohem složitější. Myslím, že pokud by situace byla skutečně krizová, může se ale podařit i tato. Rozhodně to však bude běh na dlouhou trať,“ myslí si Hrubý.
Česku však podle Tomka ze Sokolovské uhelné chybí samotný plán postupného snižování využívání fosilních paliv v energetice. „Očekáváme, jaký bude další legislativní vývoj, který musí nutně nastavit predikovatelné ekonomické podmínky a kroky, jimiž půjdeme tak, aby bylo možné zachovat bezpečné a dostupné dodávky elektřiny a tepla,“ říká Tomek. Jinak podle něj hrozí nekoordinované ukončení těžby a provozu hnědouhelných zdrojů bez přiměřené zdrojové náhrady.
Státní energetická koncepce sice ukončení využití uhlí k výrobě elektřiny ještě před rokem 2033 neřeší, ale slibuje zákonné ukotvení řízeného odklonu od uhlí. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) uvedl, že legislativa bude hotová do poloviny roku 2025.
Předtím je však podle MPO třeba do energetického zákona zanést evropskou směrnici, která má zajistit modernizaci elektroenergetiky, jako třeba ukládání elektřiny, ale také vyšší ochranu zákazníka (tzv. Lex OZE III).
„Nyní pracujeme na tom, abychom zajistili adaptaci potřebné unijní legislativy určené k podpoře a lepšímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Zároveň připravujeme analýzy různých scénářů předčasného ukončení provozu uhelných zdrojů a jejich dopadu na českou energetiku,“ říká Vošahlík. Na základě ní bude podle MPO možné zákonem stanovit konkrétní datum odchodu od uhlí, podle konkrétních dat stanovit, jestli by Česku hrozil nedostatek elektřiny či tepla, v jakém měřítku a kdy. „Následně, bude-li potřeba, budeme moci připravit vhodný nástroj veřejné podpory. Jen na základě těchto kroků je možné získat pro případný nástroj veřejné podpory notifikaci u Evropské komise,“ popisuje Vošahlík.
Legislativu bude MPO připravovat ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Podle resortu životního prostředí nařízení EU dovoluje kapacitní mechanismy uplatnit pouze na zdroje, jejichž měrné emise oxidu uhličitého při spalování nepřekračují 550 g na kWh vyrobené elektřiny, resp. 350 kg na kW instalovaného výkonu za rok.
„Tím jsou uhelné zdroje s ohledem na měrné emise samotného paliva fakticky vyloučeny. Z fosilních zdrojů by se tak mohly týkat pouze plynových a paroplynových zdrojů,“ říká mluvčí MŽP Veronika Krejčí.
Jakákoli státní podpora uhlí musí být v souladu s evropskými pravidly a naplňovat cíle v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu. „Přičemž podpora, jejíž výše by se přímo odvíjela od ceny emisní povolenky, je striktně vyloučena,“ dodává Krejčí.
Unie sice přesný termín pro ukončení spalování uhlí nemá, i když si jej klimatické závazky vynutí nejpozději do roku 2050, kdy chce sedmadvacítka dosáhnout klimatické neutrality.
