Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kuriózní střet, ve kterém se mezi sebou soudí dva soudy, dospěl po letech k prvnímu pravomocnému výsledku. Po odvolání se spor dostal až před Vrchní soud v Praze, který se v rozsudku přiklonil na stranu menšího a slabšího stěžovatele.
Boj nevedou státní soudy, ale dva takzvané arbitrážní nebo rozhodčí soudy – tedy privátní instituce, kam chodí se svými spory dobrovolně firmy v zájmu rychlejšího rozhodování. Roli soudců tu zastávají rozhodci z řad soukromých advokátů, v právnických kruzích proto jde o sledovaný případ. Byť na vyřizování arbitráží v Česku moc nezmění, ať dopadne jakkoli.
Jeho podstatou je série žalob ze strany rozhodčího soudu při komoditní burze Kladno, vystupujícího pod zkratkou PRIAC, na většího konkurenta RSHKAK fungujícího pod Hospodářskou komorou. Vrchní soud jednu ze žalob nyní uznal. Ač jde jen o dílčí vítězství, PRIAC ho bere jako principiální úspěch a jako oporu pro to, co poslední čtyři roky tvrdí, a sice že dominantní RSHKAK protiprávně potlačuje konkurenci v oboru. A právě to je předmět druhého soudního sporu.
Spor začal v roce 2020, kdy ještě Babišova vláda přišla v rámci balíku jiných ekonomických zákonů s nápadem vpustit do světa arbitráží plnou konkurenci. A to tím, že by skončila dlouholetá praxe, kdy jedinou univerzální licenci na rozhodování sporů napříč všemi podnikatelskými obory měl (a stále má) rozhodčí soud při Hospodářské komoře (RSHKAK). PRIAC a třetí hráč, kterým je Rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, mohli (a stále mohou) podle zákona rozhodovat jen spory týkající se jejich oborů, jako jsou komoditní obchody nebo kapitálový trh.
Vládní návrh tehdy spočíval v tom, že by všechny tři tribunály měly volné pole působnosti. Úprava ovšem nakonec ve Sněmovně doputovala jen do druhého ze tří čtení. Po volbách a nástupu nových poslanců platí pravidlo, že nedotažené záměry je třeba projednat znovu úplně od začátku. A k tomu už po výměně vládních garnitur nedošlo.
RSHKAK tedy svůj univerzální monopol uhájil. Ale v době, kdy se zákon projednával a výsledek ještě nebyl jasný, spustil vlastní akci a v lednu 2021 vyhlásil u sebe „pravidlo exkluzivity“. Rozhodcům, kteří působili u RSHKAK i jinde, dal na výběr – buď od konkurence odejdou, nebo budou z RSHKAK vyloučeni.
„Tvrdili jsme a stále tvrdíme, že monopol není v pořádku a že je na úkor celého oboru,“ argumentuje českobudějovický advokát David Řezníček a člen předsednictva PRIAC, jeden z těch, kteří byli původně zapsáni u obou tribunálů. Požadavek exkluzivity jim připadal jako nefér nátlak, ale když ho odmítli respektovat, tak o možnost soudit u většího RSHKAK přišli.
„Dva soudy se tu neuživí, věřte mi,“ namítá k podstatě celé pře – tedy k tomu, jak má v Česku vypadat nabídka pro mimosoudní vypořádání firemních sporů – známý pražský advokát Radek Pokorný z předsednictva RSHKAK. Ekonomika tribunálu funguje podle něj na principu neziskové organizace, která z rozhodčích poplatků zaplatí leda svůj provoz. A požadavek exkluzivity hájí tím, že RSHKAK má plnou volnost jmenovat či vyřazovat členy bez udání důvodu a že v roce 2021 šlo o to, aby se organizace jasně vymezila.
Ale zpět k aktuálnímu rozhodnutí vrchního soudu, který sice věc řešil už v lednu, ale až nyní vyhotovil písemný rozsudek. Ten sice neřeší bezprostředně Řezníčkovo vyloučení, PRIAC ho ale bere jako důležitou principiální podporu a naději do budoucna.
Rozsudek řeší jen jednu dílčí věc celého případu. A sice stížnost PRIAC na to, jak se RSHKAK v době legislativního boje o svém menším konkurentovi vyjadřoval. V procesu nešlo o nic víc, než o jeden článek na odborném webu, kde – jak uznal vrchní soud a před ním i soud nižší instance – RSHKAK „navenek (negativně) hodnotil jednání jiného soutěžitele“ a „jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže“. Rozsudek říká, že RSHKAK by se měl takových výstupů zdržet.
Podle Pokorného nelze z těchto formulací dělat žádné širší závěry nad rámec toho, že v minulosti mohla na adresu PRIAC padnout nemístná prohlášení. Řezníček ale čte rozsudek jinak. Klíčové je pro něj uznání, že spor je věcí hospodářské soutěže. Bude-li se Vrchní soud této logiky dál držet, mohl by podle Řezníčka vyhovět i dalším stížnostem, podle kterých RSHKAK zneužil vynucováním exkluzivity své dominantní postavení a vyřadil vzpurné rozhodce protiprávně.
V tomto duchu už PRIAC jeden soud vyhrál, a to předloni u Městského soudu v Praze. RSHKAK se odvolal a vrchní soud už k případu vyhlásil řízení na květen. „Bylo by smutné, kdyby instituce, která má nalézat spravedlnost, sama jednala protiprávně,“ říká ve vidině dalšího úspěšného tažení Řezníček.
Sám ale uznává, že vedle kuriózní podívané na válku soudů před jinými soudy bude mít celý případ jen stěží nějaký obecnější význam. Vysoudit návrat do znepřáteleného tábora v praxi nelze a ani nemá žádný smysl. A žádná legislativní iniciativa, která by trh s arbitrážemi přerozdělila, se už nechystá.
