Semotan z J&T: Přístup vlády mě zklamal. Prodal jsem kvůli němu KB i Monetu

Michal Semotan řídí v J&T Bance dva akciové fondy, v nichž spravuje zhruba tři miliardy korun. A daří se mu velmi dobře. Fond J&T Opportunity loni získal ocenění za akciový fond roku a svou hodnotu zvýšil o 41 procent.

Semotan v rozhovoru pro SZ Byznys přibližuje, co za tímto úspěchem stálo a jak ho napadlo zařadit do portfolia řeckého výrobce podmořských kabelů. Nevyhnul se ani problematické windfall tax a tomu, jak tato daň ovlivnila prodeje akcií ve fondu. „Musím říct, že mě přístup vlády v tomto směru velmi zklamal,“ říká.

Co vás vedlo nebo inspirovalo k myšlence, že byste se chtěl lidem starat o kapitál?

Na úplném začátku musím říct, že mě nikdy nenapadlo, že bych se stal portfolio manažerem. Bavilo mě obchodovat s akciemi a zkoušel jsem to už na vysoké škole. Myslím, že to bylo při druhém ročníku, kdy mě zaujala kuponová privatizace a zapojil jsem se do ní.

Moje práce se postupně vyvíjela a začal jsem se starat o klienty. Nejdříve jako asistent makléře v obchodníkovi s cennými papíry, pak jsem nastoupil do J&T Securities, člena pražské burzy, kde jsem pracoval jako klasický makléř s akciemi pro klienty.

V roce 2004 jsme se dostali pod J&T Banku, tam jsem dostal na starost obchodování s akciemi pro klienty. Musím říct, že mě to velmi naplňovalo, protože jsme se o klienty kompletně starali, navíc jsme měli skvělý tým.

Jak vlastně vypadá takový běžný den portfolio manažera? Kolik času věnujete hledání nových investičních příležitostí a kolik monitorování stávajících pozic?

To jsem vlastně asi nikdy přesně nepočítal, trh je třeba sledovat neustále. Monitoruji, co máme v portfoliu, a občas přijdou nové myšlenky nebo věci, které mě zaujmou. Ty pak dále zkoumám vlastně všude - na internetu, Bloombergu nebo v databázích, ke kterým máme přístup. To nejradši dělám brzy ráno u kafe, kdy je v práci klid.

Má práce je kombinací hledání nových příležitostí a pravidelné správy portfolia. Reaguji na trh, upravuji portfolio podle aktuálních tržních podmínek a zároveň dělám reporting, komentáře a prezentace pro potenciální klienty.

V J&T Investiční společnosti spravujete dva akciové fondy - J&T Dividend a J&T Opportunity. Čím se liší a pro jakého investora jsou určeny?

J&T Opportunity je klasický akciový fond, což znamená, že investiční horizont je zde delší, řádově pět let. Aby investor vydělal, měl by tento horizont dodržet. Vždycky říkám, že pro dlouhodobé zhodnocení jsou akcie nejvýnosnější, zisky na akciích jsou vyšší než na ostatních instrumentech.

Ať už je investor více rizikově orientovaný, nebo ne, část portfolia by měl mít v akciích, protože na dlouhodobém horizontu přinášejí nejvíce peněz. V J&T Opportunity můžeme nakoupit i firmy, které momentálně nevyplácejí dividendu a mohou být i ztrátové, pokud mají potenciál restrukturalizace.

Vnímáme však konzervativní přístup české veřejnosti, a proto jsme portfolio rozšířili o fond J&T Dividend. Ten je konzervativnější, zaměřený na akcie vyplácející dividendy. Tyto firmy jsou stabilnější a méně dynamické. Fond má nižší možnost koncentrace portfolia a zahrnuje i technologické společnosti s potenciálem budoucí dividendy nebo odkupy akcií, což je obdoba dividendy, ale tvoří maximálně 20 procent portfolia.

Vaší vlajkovou lodí je fond J&T Opportunity. Ten za loňský rok získal ocenění za akciový fond roku, přičemž hodnota majetku loni stoupla o více než 41 procent. Jaké hlavní faktory přispěly k tak výraznému růstu a jaké tituly růst nejvíce táhly?

Tam se toho sešlo více. Měli jsme například velkou pozici v Metě, která tvořila deset procent portfolia, což se výrazně podílelo na růstu našeho fondu. Meta se potýkala s nárůstem nákladů, ale pak do toho začala šlapat a opět se jí podařilo výrazně navyšovat marže, což se samozřejmě odrazilo na výkonu akcií.

Dalším tahounem byl kanadský těžař uranu Cameco, který dosáhl zhodnocení kolem 80 až 90 procent. V portfoliu jsme měli i řeckou společnost Cenergy, výrobce podmořských kabelů a potrubí, která zaznamenala podobný růst. Tam jsme pozici zredukovali, ale část pořád držíme.

No a významné zhodnocení jsme zaznamenali i u českých bank, kde jsme po loňské krizi středně velkých amerických bank a převzetí Credit Suisse bankou UBS výrazně navýšili pozice. Nastoupili jsme s velkou pozicí právě i do UBS.

Zaujala mě ta řecká firma na výrobu podmořských kabelů. Jak takovou firmu objevíte?

Její ocenění bylo skutečně velmi zajímavé a atraktivní. Máme v Řecku velmi dobré kontakty a denní komunikace s lidmi z Řecka mě přesvědčila, že ten trh má potenciál.

Přestože na Řecko dlouho všichni pohlíželi s despektem, při loňské návštěvě jsem se přesvědčil, že Řekové opravdu začali tvrdě pracovat a snižovat zadlužení díky řadě nepopulárních vládních kroků. Pravice se tam dokázala udržet u moci a voliči jí dali hlas. Je to vidět i na kondici řeckých bank.

A vlastně i na kondici athénské burzy, kterou nedávno obohatil úspěšný vstup řeckého letiště. Může být tento úspěch inspirací pro Česko a pražskou burzu?

Určitě. To je úplně jiný sektor, který v Praze nemáme a který je populární po celém světě. Úspěšné vstupy letišť na burzu ukazují, že poptávka po cestování se po covidu opět dostává na úroveň roku 2019, nebo ji dokonce překonává. Myslím si, že by to byla skvělá příležitost.

O této možnosti jsem již mluvil i v Poslanecké sněmovně. Pan Skopeček (poslanec za ODS a místopředseda Poslanecké sněmovny, pozn. red.) mi tehdy řekl, že je přijatý zákon, který řadí letiště mezi firmy s nejvyšším strategickým významem pro stát, což momentálně privatizaci neumožňuje. Podle mého názoru je to však jen otázka politické vůle, aby se tento zákon změnil a privatizace byla možná.

Vraťme se ještě k fondu J&T Opportunity, kde má největší váhu, přibližně deset procent, energetický podnik ČEZ. Musel jste v posledních dvou letech prokázat velkou trpělivost kvůli nejasné komunikaci vlády ohledně strategie a rozhodnutí týkajících se ČEZ?

Musím říct, že mě přístup vlády v tomto směru velmi zklamal. Neočekával jsem, že dojde k tak velkému zdanění. Rozumím tomu, že bylo potřeba získat prostředky na řešení energetické krize, a souhlasím, že by se na tom ČEZ měl podílet. Nicméně sazba windfall tax na úrovni 60 procent z nadměrného zisku je neuvěřitelná. ČEZ tak platí deset procent ze svých tržeb, což v Evropě nemá obdoby a je to naprosto nepřijatelné.

Degraduje to investiční prostředí v Česku a odrazuje to investory. ČEZ držím, protože věřím, že pro rok 2025 už nebude žádný důvod pro pokračování této daně, a její zrušení by mělo mít pozitivní dopad na hodnotu akcií. Cena elektřiny podle mě v horizontu dvou až pěti let neklesne pod 90 eur a spíše poroste. Myslím si, že ČEZ bude dále generovat značné množství hotovosti a z tohoto pohledu je bez té windfall tax momentálně relativně levný.

Měl jste někde v hlavě přeci jen myšlenku, že akcie prodáte?

Měl jsem tu myšlenku ve chvíli, kdy se začalo hovořit o možnosti, že by windfall tax mohla být nahrazena nějakou novou daní. Tento scénář mě opravdu vyděsil, stejně jako situace u bank, kde jsem začátkem letošního roku postupně prodal všechny české bankovní akcie.

Bankovní sektor měl totiž po loňském roce poměrně zajímavé zhodnocení, ale hrozba nové daně mě opravdu strašila a přiměla k prodeji. Proto jsem například prodal celou pozici v Komerční bance, která byla druhou největší váhou v portfoliu. Prodal jsem i Monetu. Negativní zkušenost s ČEZ mě vedla k větší opatrnosti.

Náš rozhovor se odehrává v době, kdy trávíte dovolenou v Japonsku a hlavní index japonských akcií mezitím atakuje historická maxima. Jak nahlížíte na japonské akcie, najdeme nějaké ve vašem portfoliu?

Myslím, že Japonsko bylo na akciových trzích dlouho vnímáno negativně, protože po dlouhou dobu se akciím nechtělo vzhůru. Teď se to ale změnilo a lidé začínají investovat. Konečně se příběh japonských akcií nějakým způsobem otočil, i když já osobně zůstávám skeptický.

Jedním z důvodů růstu japonských akcií je oslabení japonské měny, což činí akcie levnějšími pro zahraniční investory. To znamená, že i když ceny akcií dosahují historických maxim, v jiných měnách jsou relativně levnější.

Musím říct, že v našem portfoliu žádné japonské akcie nemáme a ani neplánujeme jejich zařazení. Vidím zde dva hlavní problémy: demografii, kde populace velmi rychle stárne, a přezaměstnanost, která vede k neefektivitě. Například když se tady opravuje silnice, kromě pracovníků, kteří přímo opravují asfalt, jsou zde další tři až čtyři lidé, kteří ukazují světelnými signály, jak tuto překážku objet, to jsem teda zíral.