Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Role plynu v energetice bude v příštích letech narůstat. Ačkoli jeho spotřeba klesla od roku 2021 o třetinu, do budoucna se bez většího objemu dodávek Česko neobejde.
Nárůst spotřeby plynu souvisí především s odklonem energetiky od uhlí. Podle výpočtů Ministerstva průmyslu a obchodu by měla spotřeba plynu po úplném odstavení uhelných elektráren a tepláren narůst o dvě až tři miliardy kubíků ročně. „To by celkově znamenalo spotřebu kolem devíti až 9,5 miliardy metrů krychlových za rok, tedy na úrovni před pandemií. Za předpokladu, že se podaří zachovat stávající míru úspor,“ říká mluvčí MPO Marek Vošahlík. Zemní plyn však neobstará veškerou výrobu elektřiny a tepla, kterou v minulosti zajišťovaly uhelné zdroje.
Podle zprávy Energetického regulačního úřadu o provozu teplárenských soustav bylo v roce 2023 dodáno 19,6 PJ tepla vyrobeného ze zemního plynu, což se rovná spotřebě cca 670 milionů kubíků plynu. „Do roku 2030 počítá MPO s nárůstem dodávky tepla ze zemního plynu na 27,2 PJ, to odpovídá 930 milionům kubíků,“ říká Kaufmann. Spotřeba plynu jen pro výrobu tepla by měla narůst o 260 milionů kubíků. Jako náhradní zdroj by měla sloužit také výroba z biomasy.
Dalších osm PJ dodaného tepla má ovšem pocházet z biometanu, což by spotřebu zemního plynu ještě zvýšilo. „Pokud bychom využití biometanu neuvažovali (je otázka, kolik se ho reálně podaří do roku 2030 získat), byla by v roce 2030 spotřeba zemního plynu na výrobu tepla 1,2 miliardy m3, to je nárůst o 530 milionů m3,“ popisuje Kaufmann.
Česko bude muset nárůst spotřeby plynu vykrýt. Nyní odebírá plyn jak potrubní cestou, tak ve zkapalnění podobě (LNG) ze zámoří.
„Odběratelé v Česku budou i nadále využívat k zajištění vlastních potřeb obchodníky, kteří nakupují plyn dominantně na německém či nizozemském trhu, případně odebírají ruský plyn nakoupený na Slovensku či v Maďarsku,“ říká Michal Kocůrek, řídící partner EGÚ Brno.
Od ledna 2025 by měly být ukončeny dodávky ruského plynu přes Ukrajinu. Možnost zásobování Česka z východu tak bude omezená a země se bude muset spolehnout na plyn z německého a nizozemského směru. Ten by měl pocházet především z Norska, USA a Blízkého východu, případně částečně i z Ruska, což by se však mělo do budoucna omezovat.
Česko má prostřednictvím společnosti ČEZ do roku 2027 pronajatou kapacitu 3,088 miliardy kubíků plynu ročně v nizozemském LNG terminálu v Eemshavenu. Po roce 2027 má ČEZ zasmluvněný objem dvou miliard kubíků za rok v německém terminálu ve Stade.
„ČEZ sleduje veškeré terminály LNG, které vznikají v okolních státech, a prověřuje možnosti, jak dále posílit dodávky plynu pro naše zákazníky a Českou republiku. A to nejen z LNG, ale i od dalších alternativních dodavatelů. Podobně je jednou z možností také prodloužení pronájmu kapacity ve stávajícím terminálu v Eemshavenu,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Od začátku války na Ukrajině v roce 2022 začaly evropské přímořské státy budovat terminály na LNG. Některé jsou stále ve výstavbě. Ke konci letošního roku, případně začátkem roku 2025, by měly být podle Kocůrka zprovozněny další dva plovoucí LNG terminály v Německu, jeden v Řecku a další dva v Itálii.
„To vše v situaci, kdy LNG terminály v EU za prvních devět měsíců roku 2024 pracují v režimu 36procentního využití technické kapacity. Pod 30 procent se dostávají terminály ve Španělsku, Belgii a Německu,“ říká Kocůrek.
Navíc klesá i import zkapalněného zemního plynu na starý kontinent. „Celkový dovoz LNG do EU je letos o 14 procent (25 miliard kubíků) nižší než v loňském roce,“ popisuje Kocůrek.
Podle něj je evropský trh dostatečně zásobován plynem z jiných zdrojů a stávající kapacity LNG terminálů jsou dnes už spíš pojistkou než nutností, bez které by se Evropa neobešla. „Je zde ovšem jedno velké ale, a to že geografické rozvrstvení existující kapacity není vyrovnané,“ podotýká Kocůrek.
Česko další terminál nepotřebuje, říká Kocůrek
Západní Evropa je z pohledu kapacity terminálů výrazně přebytková, zatímco ve východní části nestačí pro plné pokrytí poptávky po plynu neruského původu. „Snad i proto využití LNG terminálů v Polsku a Chorvatsku dosahuje 90 procent, na Litvě pak 64 procent. Využití západních LNG terminálů navíc vyžaduje takřka ve všech případech přepravu plynu přes Německo, které v letošním roce výrazně omezuje kapacitu přepravních tras, kterou by si dodavatelé plynu do Čech mohli s jistotou dlouhodobě zarezervovat. Tím se zásobování střední Evropy plynem z LNG terminálů na západě stává rizikovějším,“ popisuje Kocůrek.
Proto Česko podle něj žádnou další kapacitu v LNG terminálech nepotřebuje. „Plyn pro české odběratele se většinově nakupuje na německém či nizozemském trhu, které jsou dostatečně zásobeny plynem a mají možnost dodávky výrazně navýšit,“ říká Kocůrek.
Stejně to vidí i ředitel Českého plynárenského svazu Josef Kotrba i přesto, že spotřeba plynu v Česku poroste. Není podle něj nutné, aby Česko kontrolovalo celý řetězec, tedy že nakoupí LNG, objedná loď, která ho přepraví a následně přečerpá do terminálu, odkud plyn potrubím doputuje do země.
„Na české poměry spotřebováváme necelých osm miliard kubíků ročně, takže navýšení o 25 procent je hodně. Ale z hlediska Evropy je to číslo dost zanedbatelné. Je otázka, zda kvůli tomu musíme opravdu dělat nějaké úplně separátní řešení. Domnívám se, že ne,“ říká Kotrba.
Poptávka po zemním plynu v EU je momentálně dobře pokrytá, před topnou sezonou se daří plnit zásobníky. „Lze tedy předpokládat, že dovozních LNG kapacit bude v kombinaci s aktuálně využívanými importními plynovody dostatek. Tento závěr potvrzuje také modelování dodávek pro nadcházející zimu ze strany Evropské komise a ENTSOG, Evropské asociace provozovatelů přepravních soustav,“ říká Vošahlík.
Na světovou poptávku LNG by však mohla zatlačit konkurence z Asie, což by mělo dopad i na navýšení ceny plynu. „V takovém případě bychom měli zahájit diskuzi o dlouhodobém kontraktu za pevných cenových podmínek, který by v takovém období poskytl pojistku, že vedle kontraktu na LNG budeme mít také potrubní plyn za konkurenceschopnou cenu,“ dodává Vošahlík.
