Čísla ukázala, kdy na Česko udeřila energetická drahota

Koncem dubna Eurostat oznámil, že ve druhém pololetí roku 2022 rostly ceny plynu pro domácnosti nejrychleji v Česku, u elektřiny bylo zdražení proti roku 2021 druhé nejvyšší v Evropě.

Nárůst na trojnásobek u plynu a dvojnásobek u elektřiny šokoval dokonce premiéra Petra Fialu, který si počátkem května pozval statistiky a energetiky, aby mu data vysvětlili. Experti došli k závěru, že žebříček Eurostatu zachytil pouze aktuální ceníky, podle kterých však platí za energie jen zlomek Čechů.

Věrohodnější obraz, jak energie opravdu zdražily, nabízí podle dotázaných expertů inflační index CPI (consumer price index). Umožňuje také srovnávat současné ceny energií s rokem 2019, tedy před jejich poklesem v covidovém roce 2020 a prudkým nárůstem, který začal už koncem roku 2021.

Pokud se index využije pro nákup všech energií včetně pohonných hmot, pak zachycuje nejen oficiální sazby, ale i to, jak efektivně před nimi byly domácnosti chráněny, například dlouhodobými smlouvami s dodavateli energií, fixacemi a vládními regulacemi.

Většina domácností nakupovala v minulém roce elektřinu a plyn, které dodavatelské firmy pořídily za relativně slušnou cenu ještě před vypuknutím energetické krize. V červnu 2022 zároveň vláda snížila spotřební daň z benzinu a nafty, proto Čechům zdražily energie proti úrovni roku 2019 „jen“ o čtyřicet procent. Při srovnání s daty, která shromáždily statistické úřady ostatních členů EU, patřilo Česko loni v létě ke třetině evropských zemí, které energetická drahota zasáhla nejméně.

Pozice zdejších rodin se ještě zlepšila v říjnu. Vláda zachovala slevu na motorovou naftu, navíc odpustila rodinám poplatky za elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale především poslala všem domácnostem tzv. sociální tarif, tedy dle distribuční sazby dotaci 2000 nebo 3500 korun. Pokud se příplatek rozpočítal na poslední tři měsíce minulého roku, pokleslo zdražení energií na dvacet procent. Česko tehdy patřilo ke třem zemím, které se dokázaly před energetickou krizí bránit nejlépe.

Situace se obrátila v lednu, když řadě tuzemských domácností vypršely fixace a od cen se přestal odečítat sociální tarif. Tuzemské ceny energií byly proti roku 2019 rázem o dvě třetiny vyšší a tento stav vydržel nejméně do dubna.

Podle detailních statistik se domácnosti propadly na druhé nejhorší místo v Evropě, věcně to znamená, že Česko patří mezi devět evropských zemí, kde ceny energií v prvních čtyřech měsících roku 2023 narostly nejvíc. Významně se nelišíme od Pobaltí, Maďarska, Polska, Rakouska, Itálie a Irska.

Index CPI tak vyvrací statistiky, podle kterých energie v Česku zdražovaly nejvíc, zároveň mapuje paradoxní vývoj. Průměrné evropské inflaci v energetickém sektoru se blíží Německo. Z jeho příkladu vyplývá, že zdražení energií dosáhlo vrcholu loni v říjnu, 60 procent nad úrovní roku 2019, a od té doby jdou ceny dolů.

V některých zemích, které cenu energií regulují jen minimálně, došlo k mnohem dramatičtějšímu vývoji, jak ukazují příklady Belgie, Dánska, Švédska a Nizozemska. Ceny tam vyrostly až na dvojnásobek, v dubnu se však už přiblížily předkrizové úrovni.

Proti tomu byly v uplynulých měsících nejúčinněji chráněny domácnosti Portugalska, Španělska, Chorvatska a Slovenska, kde ceny díky státním regulacím nikdy nepřekročily obvyklou úroveň o víc než o třetinu.

Vedle Pobaltí byli Češi, Poláci a Maďaři nejvíc zasaženi výpadkem ruského plynu, a tím i nutností sehnat náhradu za každou cenu. V takové situaci se národní vlády pokusily chránit domácnosti, jak to jen šlo, státní rozpočty však nákladné regulace zvládly jen do určité míry.

Maďaři část cenových stropů uvolnili už loni v létě, všechny tři země pak většinu regulací zrušily od ledna. Náklady za energetickou krizi tak spotřebitelé z Visegrádu zaplatí proti Belgičanům a Nizozemcům se zpožděním. Viditelný účinek neměly cenové stropy vyhlášené českou vládou pro letošní rok.

Na častějším využívání inflačního indexu CPI pro ceny energií se počátkem května dohodly pracovní skupiny Českého statistického úřadu (ČSÚ), Energetického regulačního úřadu a energetických firem včetně ČEZ. Statistický úřad dokázal už dříve do indexu CPI zachytit údaje o fixacích a dlouhodobých smlouvách s dodavatelskými firmami, získá však k datům energetiků ještě lepší přístup.

„ČSÚ na jejich základě do budoucna rozšíří nabídku dat pro uživatele. Napříště bude zveřejňovat jak průměrné ceny, které odběratelé skutečně platí, tak ceníková data. Na základě získaných údajů, které doposud nebyly k dispozici, také dopočítá časové řady i zpětně a paralelně publikuje oba údaje,“ vysvětluje konečnou dohodu mluvčí ČSÚ Jan Cieslar. Novou metodu pro zpracování ceníkových dat musí ještě schválit Eurostat.