Hlavní obsah

Pumpaři dostanou noty, jak hlásit odběr paliv a časem přidat fosilní pokutu

Foto: pixabay.com

Ilustrační snímek.

Za benzin a naftu se mají od roku 2027 platit emisní povolenky, přirážka vychází na 2 Kč za litr. Už je hotová vyhláška, dle níž se pumpaři začnou letos na nový režim chystat. Zároveň ale v EU běží jednání, zda plán nezměnit.

Článek

Vedle politických úvah o možné revizi Green Dealu pokračuje úřední proces, který jednu jeho důležitou položku uvádí v život. Jde o rozšíření emisních povolenek na veškerou spotřebu fosilních paliv, včetně pohonných hmot pro auta nebo plynu pro domácí vytápění. Dřívější dohody, se kterými Česko souhlasilo, počítají s vybíráním povolenek v tomto rozšířeném režimu od roku 2027.

Loni v parlamentu prošel zákon, jenž část této dohody překlápí do české legislativy a od ledna už platí. Ministerstvo životního prostředí k němu nyní sepsalo vyhlášku, dle níž se začne nový systém už letos zavádět do praxe – byť zatím bez finančních dopadů.

Vyhláška už je ve vládním digitálním přehledu chystané legislativy, během února se k ní mají vyjádřit další ministerstva v rámci připomínkového řízení. Dle průvodního textu je třeba „neprodlené schválení“, aby změny nenabíraly další skluz a pumpaři se dle nich mohli zařídit.

Dvě koruny, ale až později

Pro motoristy z toho zatím nic neplyne – kromě nové evidence, kterou si stát začne už letos vést o útratách za paliva. Smyslem je, aby se „monitoring“ prodeje co nejdříve rozběhl a aby se odzkoušel pro rok 2027, kdy začne vše běžet naostro. Pokud tedy zůstane v unijních směrnicích všechno tak, jak bylo dříve odhlasováno.

Každý prodejce paliv bude muset za dva roky k nahlášeným tržbám začít kupovat odpovídají množství povolenek. V nově zpoplatněných oblastech, jako jsou právě pohonné hmoty nebo domácí vytápění, se mluví o režimu ETS2, unijní dohody u něj počítají s cenovým stropem 65 eur za tunu CO2. To v přepočtu na koncovou spotřebu vychází zhruba na dvě koruny za litr benzinu či nafty.

Povinnost nakupovat povolenky se týká těch, kdo paliva uvádějí na trh. Motoristé tedy příplatek neuvidí přímo na účtence, jako třeba dnes spotřební daň, ale pumpaři si ho promítnout rovnou do ceny jako každý jiný náklad. Jde o stejný princip jako u elektřiny nebo stavebnin, kde je uhlíková pokuta už započítaná v ceně a stát si ji vybírá napřímo od elektráren nebo cementáren.

Víc než jeden papír

Vyhláška, tak jak odešla do připomínkového řízení, počítá s tím, že distributoři paliv - jako subjekty zodpovědné za emise skleníkových plynů – nejdříve požádají Ministerstvo životního prostředí o nové povolení k prodeji. A pak budou prodané objemy nahlašovat, aby šlo už předem odhadnout, kolik povolenek bude od roku 2027 potřeba.

Hlášení se bude týkat firem, jež spravují celní sklady a uvádějí paliva do takzvaného volného daňového oběhu. Ne tedy každé čerpací pumpy, ale velkoobchodních společností, jako je státní podnik ČEPRO nebo všechny velké pumpařské sítě.

Dle průvodních dokumentů k vyhlášce by nemělo jít o žádnou nadbytečnou administrativu, protože pumpaři už podobné údaje tak jako tak státu hlásí. Právě to – tedy povinnost dvojího vykazování stejných informací – ale lidem z praxe vadí.

„Pro podání žádosti o vydání povolení včetně povinného monitorovacího plánu a celoroční průběžné sledování emisí je povinné používání unijního elektronického nástroje, který je datově poměrně obsáhlý. Každoroční zpráva pak podléhá auditu ze strany auditního orgánu. Nejde tak jen o jeden papír,“ přibližuje výkonný ředitel české pobočky MOL Ľuboš Dinka.

Kdo to vlastně vymyslel?

Pro velké emitenty skleníkových plynů fungují povolenky v EU už dvacet let. Základní myšlenka za nimi je taková, že tyto exhalace škodí všem – a kdo na nich vydělává, měl by za to platit. Fosilní zdroje to sice zdraží, ale čistší konkurenční technologie pak mají na trhu lepší šanci se uchytit. Navíc se vyberou peníze, ze kterých lze dekarbonizaci dotovat.

Univerzální povolenky pro všechnu fosilní spotřebu přišly na scénu poté, co se státy EU v roce 2020 dohodly na obecném rámci pro Green Deal. Tedy na tom, že do roku 2050 sníží emise skleníkových plynů na nulu a v roce 2030 o 55 procent pod výchozí úroveň roku 1990.

Tuto obecnou dohodu za Česko podepsal v roce 2020 ještě bývalý premiér Andrej Babiš (ANO), výměnou za příslib stovek miliard z unijních fondů, aby si průmyslové Česko dokázalo s manévrem poradit. Konkrétní kroky k naplnění schválených cílů – včetně ETS2 – pak členské státy dohodly za českého předsednictví EU, tedy už za Fialovy (ODS) vlády.

Babiš nyní chce celý Green Deal odvolat a Fialovi vyčítá, že při dojednávání konkrétního obsahu kývl na příliš nevýhodné kroky. Fialovi ministři zas Babišovi vyčítají pokrytectví, že na základní myšlenku Green Dealu sám předtím přistoupil a že k dojednanému cíli nelze dojít bez hmatatelných opatření.

„Nerad straším lidi“

Povolenky na benzin – ale také na maloodběr plynu nebo uhlí – jsou součástí unijní směrnice, schválené Evropským parlamentem a členskými státy. Její schvalování skončilo předloni, pro bylo i Česko.

Výsledkem je závazná legislativa, kterou musí dle obecných unijních pravidel převzít jednotlivé státy do svých zákonů. Zatím tak ale učinilo jen Německo a Rakousko, se zbylými státy vede Evropská komise od léta kárné řízení kvůli zdržování.

Český parlament mezitím už příslušný zákon schválil. Jenže o dopadech do cen paliv se začalo pořádně mluvit až při tomto schvalování, a tak nakonec vláda dala do zákona jen nezbytně nutné minimum, dohodnuté v EU pro letošní rok – tedy již zmíněný monitoring prodeje, ale už ne přechod na povolenky v roce 2027.

Výsledkem je stav, kdy Česko v rámci unijního přijímání legislativy směrnici nejdřív odkývalo, ale při jejím přejímání do českého zákona tu nejpodstatnější pasáž vypustilo. Koaliční politici to loni vysvětlovali tím, že do roku 2027 je ještě hodně času, že unijní konsensus se může ještě mezitím změnit a že je potřeba dopady do cen ošetřit – třeba formou snížení spotřební daně nebo formou čerpání peněz z Evropského sociálního fondu, jenž se má za povolenek ETS2 plnit.

„Já nerad zbytečně straším lidi,“ uvedl loni v září na vysvětlenou lidovecký poslanec Karel Smetana, když zredukovanou koaliční verzi zákona přinesl do Sněmovny jako svůj poslanecký návrh.

Ještě to projednáme

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) před Vánoci navrhl na unijní radě ministrů, aby se spuštění ETS2 posunulo až na rok 2028. „Snahou je získat dostatek času na přípravu, aby byl dopad na občany ČR co nejmenší,“ uvedl k tomu Hladík a začal sbírat podporu pro to, aby s odkladem souhlasilo více zemí.

Pochopení pro odklad už dalo najevo Slovensko, Bulharsko, Itálie nebo Polsko, které nyní Unii předsedá. Polský premiér Donald Tusk tento týden po jednání své vlády s Evropskou komisí vybídl k tomu, aby se Green Deal prosazoval jen v takové formě, jež nepovede k zdražování energií.

„Naše cíle se nezměnily, nikdo nezpochybňuje to, že klimatické změny způsobují nejrůznější katastrofy, nedávno jsme byli svědky ničivých povodní. Naše kroky na ochranu klimatu ale nesmí zasáhnout rodiny a občany a nemohou znamenat další zátěž pro evropské podniky,“ uvedl Tusk s tím, že EU musí teď podnikat takové kroky, které energie zlevní, nikoli zdraží.

Šéf stínové české vlády za ANO Karel Havlíček už dříve opakovaně uvedl, že přirážku na paliva je třeba ve spolupráci s dalšími unijními státy odvolat. Andrej Babiš pokročil tento týden ještě dál. Na sjezdu frakce Patrioti pro Evropu, kam vedle ANO spadá mimo jiné maďarský Fidesz Viktora Orbána nebo francouzské Národní sdružení Marine Le Penové, prohlásil za „mrtvý“ celý Green Deal.

Jiné unijní země, kde má klimatická politika větší váhu, naopak volají po tom, aby se z dohodnutých bodů už necouvalo. Dánský ministr pro klimatickou změnu Lars Aagaard před Vánoci, v reakci na české a italské návrhy k couvání v ETS2 nebo zákazu spalovacích motorů, prohlásil, že by šlo o nefér trest pro ty, kteří vzali unijní předpisy vážně a už se dle nich začali zařizovat. „Aby byla evropská regulace pro investory důvěryhodná, je třeba držet se toho, co jsme si předsevzali,“ uvedl.

Zvrátit už odhlasovanou unijní legislativu by znamenalo posbírat takzvanou kvalifikovanou většinu. To v praxi znamená souhlas 15 z 27 zemí EU, a to tak, aby tato aliance zároveň reprezentovala 65 % obyvatel EU. Obrat by musel odkývat také Evropský parlament.

Důležitým parametrem v tomto ohledu bude výsledek německých voleb. Odpůrci Green Dealu si od nich slibují, že nová vláda – i při izolaci protiunijní AfD – bude moci jen těžko ignorovat početnou základnu fanoušků této strany. Volby se konají příští neděli.

Doporučované