Proč si mají živnostníci začít platit víc na důchod? Protože je to fér

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nestačilo EET a uzávěry v čase covidu. Teď vláda živnostníkům zvýší odvody na penzijní pojištění. „O konkrétních částkách navýšení nyní jednáme. Záměrem je férový systém, který lidem zajistí i v budoucnu férové důchody,“ potvrdil pro Novinky.cz ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

„Odvody bych nezvyšoval,“ oponuje bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), který v tom vidí omezování svobody. Připouští ovšem, že systém důchodů pro OSVČ je třeba změnit.

Jurečkův plán není originální. Před sedmi lety doporučila živnostníkům a podnikatelům vyšší odvody jeho předchůdkyně Michaela Marksová (ČSSD). OSVČ platí pojistné 29,2 procenta z poloviny svého zisku. Nelze přitom vyloučit, že zisk ve svém účetnictví šikovně snižují, jak svědčí ministerský odhad, podle kterého téměř tři pětiny podnikatelů odvádějí jen minimální pojistné, které se počítá z částky odpovídající čtvrtině průměrné mzdy.

„Vy jako OSVČ můžete být v budoucnu vystaven/a nepříznivým důsledkům velmi malého důchodu,“ napsala proto Marksová všem podnikatelům, aby je varovala, že malé odvody znamenají malé penze. Sazby jim však nezvýšila, pouze poradila, ať platí dobrovolně víc než povinnou částku.

S větší razancí žádala změnu před třemi lety Jana Maláčová (ČSSD). „Minimální vyměřovací základy u OSVČ se zvyšují zhruba o 50 procent,“ napsali její experti do dokumentů plánované penzijní reformy a opět to zdůvodnili nutností „zajistit přiměřenou výši důchodu těchto osob“.

V podtextu však stála jiná úvaha. Ministryně chtěla zvýšit minimální důchod na 10 tisíc korun (vzhledem k dnešní úrovni penzí 12 500 korun). To je ovšem podstatně víc peněz, než by si podle platných pojistných pravidel zasloužil živnostník, i kdyby platil minimální sazbu čtyřicet let.

Jurečka na rozdíl od Maláčové minimální důchod zvyšovat nechce, plán zvýšit pojistné o polovinu přesto převzal. Jak zjistily Seznam Zprávy, jeho experti zvažují dvě opatření. Podle jednoho z nich se rozšíří vyměřovací základ pro pojistné OSVČ z 50 na 70 procent zisku, druhou možností je zvýšit minimální sazbu tak, aby namísto z 25 procent počítala ze 40 procent průměrné hrubé mzdy.

Jurečka ostatně změnil rétoriku. Nechce chudým OSVČ pomáhat, ale zařídit, aby do důchodového systému platily „férově“, tedy víc. Na dokreslení současných neférových poměrů uvedl bez bližších podrobností příklad OSVČ, „která neodvádí prakticky nic“, přesto na důchodech „získává až čtyřnásobek této částky“.

Historie o tom, jak někteří Češi zneužívají příliš blahovolný model státních penzí, ovšem nevystihuje celý problém. Rovnováhu systému nejvíc ohrožuje, že se snaží sladit dva protichůdné motivy. Na jedné straně se důchody počítají podle toho, kolik člověk odvede během své pracovní kariéry, na druhé straně se přerozděluje mezi bohatými a chudými.

Proto se zaměstnanci, který celý život pracoval za minimální mzdu, vrátí odvedené pojistné ve vyplacených důchodech už za 14 let, manažerovi s trojnásobkem průměrné mzdy se peníze nevrátí reálně nikdy, teoreticky 45 let po nástupu do penze. Nelze přehlédnout, že odvedené peníze dostane zpátky jen menšina pojištěnců. Důchodu se podle statistiků dožijí čtyři pětiny Čechů, kteří při nástupu v roce 2021 mohli počítat s tím, že budou penzi v průměru pobírat devatenáct let. Pro pojištěnce, který vydělával na úrovni průměrné mzdy, se ovšem pojistné vrátí až v pětadvacátém důchodovém roce.

Není divu, že se OSVČ chovají ekonomicky racionálně, plní naprosté minimum svých povinností a odvádějí tolik peněz, aby se jim pokud možno všechny vrátily. Ministru Jurečkovi se přirozeně nelíbí, že OSVČ využily slabiny systému. Když platí ještě nižší pojistné než nejchudší zaměstnanci, dostanou peníze „neférově“ zpátky už za 11 let v penzi, tedy za čtyřikrát výhodnějších podmínek než manažeři s trojnásobkem průměrného platu. Přitom nelze vyloučit, že OSVČ v příjmech za manažery nezaostávají.

Jurečkův plán na zvýšení sazeb pojistného dosud neschválila vláda, přesto má podle výroků vládních politiků šanci, aby se uskutečnil už v roce 2025.

O zvyšování sazeb pochybuje exministr Kalousek právě z toho důvodu, že před dvanácti lety řešil stejný problém. „OSVČ platí dobrovolně málo s vědomím, že málo dostanou,“ připomíná bývalý šéf financí jeden z principů zdejšího penzijního systému, který předpokládá, že se podnikatel zajistí na důchod z jiných zdrojů. Tento princip pouze není dotažen do konce, protože systém zároveň přerozděluje peníze od zaměstnanců na důchody podnikatelů.

Ve své reformě, kterou se nakonec nepodařilo realizovat, proto Kalousek navrhl, ať se odvody OSVČ ještě o polovinu sníží. Zároveň se však penzijní účet pro OSVČ oddělí od účtu pro zaměstnance a podnikatelé tak dostanou jen to, co sami odvedli. „V žádném případě bych nebral podnikatelům možnost volby a nenutil je platit víc,“ zdůrazňuje exministr.

Zájmové podnikatelské organizace odmítají zvyšování sazeb jednoznačně s tím, že odradí Čechy od podnikání. Za pravdu jim dávají zkušenosti z uplynulých desetiletí. V roce 2004 za premiéra Vladimíra Špidly se rozšířil vyměřovací základ důchodů z 35 procent na současných 50 procent ze zisku. V důsledku poklesl počet OSVČ o 55 tisíc. Byly to větší ztráty, než živnostníci a podnikatelé utrpěli v časech covidu, kdy jich během opakovaných uzávěr ubylo 47 tisíc. Ke třetímu největšímu výpadku 42 tisíc zrušených živností došlo v roce 2013, když ministr Kalousek zrušil daňovou slevu na děti těm OSVČ, kteří při výpočtu daní využívali výdajové paušály (obnovil ji jeho nástupce Andrej Babiš). První vlny EET přiměly zavřít krám 27 tisíc podnikatelů, hlavně hospodských a obchodníků.

Z pohledu národní ekonomiky nemusí takové ztráty příliš bolet. OSVČ dosud tvoří 15 procent pracovní síly a mají v Česku největší podíl po Řecku, Itálii a Polsku, tedy zemích se silným turistickým sektorem, respektive velkým počtem soukromých zemědělců. Nutně to však neznamená, že jich je v Česku příliš mnoho. Téměř stejný podíl na pracovním trhu mají živnostníci také v Nizozemsku a ve Velké Británii, kde se uplatňují hlavně v oblasti moderních služeb.

Tuzemští OSVČ mají opravdu výhodu, když za sociální a zdravotní pojistné odvedou 21,1 procenta svého zisku, proti zaměstnancům poloviční sazbu. U těch, kdo platí minimální pojistné, sazba dosahuje až 33 procent přiznaného zisku.

Takový přístup ovšem není v Evropě výjimkou. Mimořádně vysoké pojistné přes 40 procent hrubé mzdy jako v Česku platí zaměstnanci také ve Francii, Itálii a Belgii, ve Švédsku a Portugalsku odvádějí přes 35 procent. U OSVČ se tamní úřady rovněž spokojí s 20 až 25 procenty právě z obav, aby nezlikvidovaly užitečné živnosti. Jako v Česku je také v těchto zemích stanovena hranice pro minimální pojistné.

Zvýšením sazeb by se Česko přiblížilo spíše k modelu východoevropských zemí, jako jsou Slovensko, Slovinsko, Maďarsko nebo Lotyšsko, kde se pojistné OSVČ od pojistného zaměstnanců příliš neliší a obvykle se drží nad 35 procenty.