Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Češi stále platí za elektřinu skoro nejvíc v Evropě, alespoň to tvrdí statistiky Eurostatu. Za kilowatthodinu (kWh) v první polovině roku 2024 platili 34 centů (8,5 Kč) včetně DPH a regulované složky.
Česko v evropském měřítku vychází jako čtvrtý nejhorší stát, za ním je už jen Německo, Irsko a Dánsko, kde za kWh platí o několik centů navíc.
Do mezistátního srovnání však promlouvají různé typy státní podpory, kterou země jako Slovensko, Maďarsko, Polsko, Itálie či Německo na rozdíl od Česka nezrušily. Od roku 2024 si už české domácnosti hradí cenu elektřiny plně samy. „Ze srovnání jednotlivých položek celkové ceny za elektřinu vyplývá, že právě různé poplatky, jako např. za POZE, a také daně jsou v případě České republiky relativně vyšší, což koncovou cenu zvyšuje,“ uvádí analytik ENA a ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.
Poplatky za obnovitelné zdroje (POZE) mají odběratelé i nadále odpuštěny například v Německu. V Maďarsku, Slovensku, Polsku, Itálii a Slovensku i letos pokračuje dotování cen elektřiny ze státních rozpočtů. „Poláci měli v prvním pololetí ještě nastavenou vratku pro chudší domácnosti, řada států v Evropě, třeba Belgie, ještě ponechala nižší šestiprocentní sazbu DPH,“ upřesňuje Gavor.
Bez státní podpory, kterou nakonec zaplatí daňoví poplatníci, by tyto státy mohly mít cenu elektřiny dokonce vyšší než v Česku. „Pokud odstraníme vliv daní a dotací, pak vidíme pro Českou republiku cenu 26 centů (6,6 Kč) a jsme rázem až na sedmém místě. Vede Irsko s cenou 39 centů (9,9 Kč),“ popisuje ředitel strategie EGÚ Brno Michal Macenauer.
Problémem však v tomto případě nejsou ani tak ceny jako tvorba samotné statistiky. Už loni Češi vyšli v evropském srovnání jako téměř nejhorší stát z pohledu vysokých cen energií. Když Český statistický úřad změnil metodiku a výsledky poopravil, vyšlo Česko o něco lépe.
Tehdy statistici sledovali průměrnou nabídkovou cenu elektřiny, tedy tu, kterou dodavatelé energií uvádějí v cenících. Na ČSÚ se poté snesla kritika, že tato statistika není vypovídající o tom, kolik domácnosti za elektřinu skutečně platí. Po změně metodiky úřad posílá Eurostatu data spočítaná z cen energií od sedmi největších obchodníků, což odpovídá zhruba 95 procent trhu.
Úřad ceny počítá z dat poskytovaných dodavateli energií o počtu odběratelů na jednotlivých produktech, což by mělo zohlednit ceny ve všech produktech včetně prolínání cen v nově uzavřených a starších smlouvách. Čísla by tak měla být přesnější než v minulosti.
Otazník je však i nad metodikou ostatních zemí a kvalitou jejich dat.
Dodavatelé energií reportují nižší ceny než Eurostat. Cena v produktu ČEZ Elektřina Extra vychází včetně všech poplatků a plateb za POZE na 7,2 Kč za kWh, tedy o 13 procent méně než u Eurostatu.
„Zlevňujeme i elektřinu na dobu neurčitou, kterou má 1,4 milionu zákazníků. Nyní platí 8,1 Kč za kWh a od ledna opět zlevňujeme. Budou platit 7,8 Kč za kWh, a tedy o 7 procent méně, než jsou čísla uváděná Eurostatem,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Cena včetně distribučních a dalších poplatků činila u PRE 5,7 Kč za kWh včetně DPH. „Je poměrně obtížné průměrnou cenu za první pololetí stanovit, protože je potřeba vzít v potaz celou řadu proměnných: různé ceny v různých distribučních sazbách, různé produkty, měnící se ceníky v čase u fixovaných produktů, kdy byly rozdíly v ceně i v jednotlivých měsících,“ říká mluvčí PRE Karel Hanzelka.
Výpočet EGÚ Brno se však blíží tomu, co uvádí Eurostat. „Nynější reprezentativní jednosložková cena elektřiny pro běžného odběratele bez topení a akumulace je dle našich odhadů přibližně 7 až 8 Kč na kWh. Ceny pro topné a akumulační tarify jsou navíc v Česku významně nižší,“ říká Macenauer. Nejvyšší cenu elektřiny vykazuje Německo, a to v přepočtu 10 Kč za kWh.
Ceny uváděné v cenících pro nové zákazníky jsou nyní nižší než ty, které platí zákazníci. „Česká republika začala reportovat průměrné ceny, zrovna když nabídkové ceny klesají daleko rychleji než ty průměrné,“ říká Gavor.
Ceníkové ceny zkoumala poradenská společnost ENA, která srovnala nabízené ceníky 749 dodavatelů z 12 evropských zemí včetně Belgie, Dánska, Francie, Itálie, Německa, Nizozemska, Polska, Rakouska, Slovenska, Španělska a Velké Británie. Celkem analyzovala 14 000 produktů a zahrnovala veškeré položky, které zákazníci v cenách elektřiny platí.
Podle této studie si Česko vede v porovnání s ostatními státy lépe, než uvádí Eurostat. „V roce 2024 se celkový vážený průměr cen placených českými odběrateli (domácnosti, maloodběratelé i velkoodběratelé) za elektřinu nachází zhruba tři procentní body pod průměrnou cenou mezi zkoumanými státy,“ popisuje Gavor. Nejméně za elektřinu platí Španělé, nejvíce Italové.
Konkrétně v sektoru domácností se Česko nachází pod evropským průměrem. „Jde o situaci dlouhodobou, v poslední době zejména ovlivněnou poměrně výrazným zlevňováním prakticky všech dodavatelů po konci energetické krize,“ říká Gavor.
Částka, kterou Češi platí za elektřinu, je dána také podmínkami v energetice, kde není levný plyn, levnější výroba z jádra stále zaostává za dražším uhlím, ani mnoho elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Abychom to změnili, měli bychom na úrovni státu výrazně pomoci s realizací nových zdrojů, především jaderných, plynových a větrných,“ říká Macenauer.
Roli hraje i kupní síla
Ještě hůř však ze statistiky vycházejí Češi v případě, že se cena elektřiny přepočte na paritu kupní síly, tedy hypotetickou hodnotu srovnávající množství výrobků, které si občan může za svou výplatu koupit.
V případě takového srovnání by Čechy jedna kWh elektřiny stála 10 Kč, což by z Česka dělalo stát s nejdražší elektřinou hned za Kyprem.
„S tím energetici nic nenadělají. To je výrazem toho, že koupěschopnost českých spotřebitelů je bohužel pořád významně nižší než v těch vyspělejších státech. Kdybychom přepočetli třeba cenu Škodovky na paritu kupní síly, tak to pro nás také nedopadne moc dobře,“ říká Gavor.
Srovnání cen elektřiny v paritě kupní síly je podle Macenauera nesmyslné a zavádějící. „Tento přepočet navyšuje pro ČR cenu o 25 procent a Německu o 12 procent snižuje. Srovnáváme v paritě i naše platy? Ty by totiž v paritě byly výrazně vyšší než nominálně,“ říká Macenauer.