Článek
Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.
Nový balíček od Národní ekonomické rady vlády (NERV) obsahující 37 tipů k trvalejší prosperitě Česka poslouží spíš jako inspirace pro psaní stranických programů do dalších voleb. Současná vláda už z něj nejspíš moc čerpat nestihne, odhaduje jeden z autorů dokumentu Daniel Münich.
Podle něj už nejde o rychlé změny v paragrafech, jako tomu bylo v případě loňského konsolidačního balíčku, ale o „systémová strukturální opatření, která nejsou jednoduchá“. O řadě z nich se mluví už dlouho, narážejí však na slabý výkon veřejné správy, nedostatek financí nebo slabou vůli politiků při otvírání komplikovaných a dlouhodobých záměrů.
„Je to takový začarovaný kruh. A ten náš pokus je dát nejen této vládě, ale i do voleb, do politické a veřejné debaty, něco racionálnějšího,“ shrnuje ambice Münich, vedle členství v NERV také šéf ekonomického institutu IDEA a uznávaný odborník na oblast vzdělávání a trhu práce.
Za svoje nejoblíbenější body z 37 navržených tipů označuje ty, o kterých se tolik nemluví. Třeba systém vratných grantů pro vysokoškoláky, aby se rodiny z chudších poměrů studia nebály a také aby se maturantům otevřel přístup do zahraničí.
Podobný systém funguje v Německu, Nizozemsku nebo Velké Británii. Pro stát by v první fázi šlo o nový výdaj v řádu miliard ročně. Ale jakmile by příjemci půjček vystudovali a začali pracovat, stát by si od nich vybral peníze zpět přes zvláštní daň. Ta by se vybírala až od určité úrovně výdělku, podle logiky, že diplom je výtahem k vyšším příjmům.
Smyslem je nabourat zdejší zvyklost, kdy úroveň vzdělání je hodně podmíněna tím, v jaké rodině dítě vyrůstá. Celospolečenský přínos má spočívat v menším mrhání talenty. Anebo v tom, že snazší přístup na zahraniční školy by vystavil domácí univerzity větší konkurenci.
NERV půjčky doporučovala už loni v dubnu, v téměř identickém znění jako nyní. Myšlenka je však mnohem starší, objevila se už v takzvané Bílé knize terciárního vzdělávání před 15 lety. V praxi na ni nikdy nedošlo a ani nyní to mezi politiky na žádnou velkou podporu nevypadá.
Podle Münicha jde o ukázkový příklad, kdy mnohé národohospodářské nápady skončí v šuplíku kvůli snaze šetřit v rozpočtu, a to i tam, kde by se to výhledově státu vrátilo. „Ministerstvo financí přistoupilo na velice jednoduchou metodu, prostě zařezávat všechno téměř bezdůvodně,“ říká ekonom v odpovědi na otázku, kde realizace prorůstových opatření vázne.
Kvůli bezprostředním nákladům a odloženým výnosům podle něj narážejí i jiné dlouho diskutované body. Například budování mateřských školek, oddlužování lidí v exekucích, aby neprchali do šedé ekonomiky, nebo snižování daní u nízkých výdělků, aby se práce vyplatila většímu počtu lidí.
Další brzdu hlubších reforem vidí Münich ve slabém výkonu státního aparátu a malé vůli politiků dotahovat navržené změny do konce. „To, že se na něčem pracuje, se dozvím pokaždé, když se jednou za pět let zeptám. Ale vlastně to nikdy nikam nakonec nevede,“ shrnuje svoji zkušenost.
Jinou bariérou je podle něj úzkoprofilové uvažování některých vlivných úřadů, které se často soustředí jen na své úkoly bez širšího kontextu. Sem patří dlouho slibované slučování výběru daní a pojistného tak, aby totéž nedělaly paralelně tři úřady najednou. Nebo vstřícnější imigrační režim pro talentované cizince včetně zahraničních absolventů zdejších vysokých škol, což je myšlenka stará přes 20 let.
„Řeší to víceméně Ministerstvo vnitra, které má přístup ‚čím méně cizinců, tím lépe‘. Dlouhodobé rozpočtové strategie a výnosy z toho, že tu bude více chytrých lidí, oni skutečně do úvah neberou,“ říká Münich.
