Přehledně: Jak čtyři týdny války otřásly světem peněz

Mezinárodní měnový fond odhaduje, že dopady války na Ukrajině budou probíhat třemi hlavními kanály – prakticky ihned se projevily vyšší ceny komodit, jako jsou potraviny a energie – ty budou dále zvyšovat inflaci a ukrajovat z příjmů domácností po celém světě.

To však není jediný dopad, kvůli konfliktu, případně sankcím, dojde k dalšímu narušení obchodu a dodavatelských řetězců. V sousedních státech ještě situaci zhorší příliv uprchlíků.

A za třetí se projeví i snížená podnikatelská důvěra a vyšší nejistota investorů, což zchladí ceny aktiv, zpřísní finanční podmínky a potenciálně podnítí odliv kapitálu z rozvíjejících se trhů, k nimž patří i Česko.

SZ Byznys přináší přehled, jak se za čtyři týdny otřásly ruská, ale i neruská ekonomika.

Důsledky ruské války na Ukrajině otřásly celým světem. „Žijeme ve světě náchylnějším k otřesům,“ řekla nedávno výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgievová. „A my potřebujeme sílu společenství, abychom se vypořádali s šoky, které ještě přijdou.“

Kromě globálních dopadů pocítí podle odhadů MMF další problémy i země s přímou obchodní, turistickou a finanční expozicí. Ekonomiky závislé na dovozu ropy zaznamenají větší fiskální a obchodní deficity a větší inflační tlaky. Porostou tak rozpočtové schodky některých států, které nemají kladnou obchodní výměnu a musí financovat dovoz dluhem.

V Evropě by se tak mohla opakovat variace dluhové krize, kdy se zvýšily náklady na obsluhu státního dluhu periferním zemím jako Itálie či Španělsko a Portugalsko, a hrozil jim krach.

Válka výrazně promlouvá do globálního ekonomického a geopolitického uspořádání. Při prohloubení vazeb Rusko/Čína může posílit především čínská ekonomika, která Rusku může pomáhat s poválečnou obnovou, čímž získá další významné odbytiště a také další přísun k nerostným surovinám.

Podle MMF může dojít ke změnám v obchodu s energiemi, zcela určitě dojde k přestavbě dodavatelských řetězců, aby byly pro firmy bezpečnější. Zvýšené geopolitické napětí dále zvyšuje rizika ekonomické fragmentace, zejména v oblasti obchodu a technologií.

Evropa už nyní přehodnocuje svou energetickou politiku, kdy se chce zbavit výrazné závislosti především na ruském plynu. Země jako Německo zřejmě učiní výrazné ústupky směrem k podpoře jádra, se kterým počítá i Česká republika.

Centrální bankéři stojí před obrovským úkolem, jak bojovat proti rostoucí inflaci, ale zároveň nezpůsobit výraznou ekonomickou recesi. Budou zřejmě muset přistoupit kromě využití úrokových sazeb také k dalším nástrojům, které by omezily hlavně množství peněz v ekonomice, tedy kreditní růst.

Bezprecedentní sankce vůči Rusku naruší podle MMF platební styky a obchod, což v Rusku způsobí hlubokou recesi. Pokles HDP bude zcela jistě dvouciferný, a například podle hlavního ekonoma Globální asociace finančního odvětví Robina Brookse by mohla dosáhnout až 30 procent. Pokud však nedojde k eskalaci konfliktu, tak nebude muset Rusko řešit gigantické materiální škody – na rozdíl od napadené Ukrajiny.

Kromě těchto dvou států válka podle OECD nejvíce poškodí zejména země, které mají společnou hranici s Ruskem nebo Ukrajinou – kromě jiného se budou muset vyrovnat s uprchlickou vlnou. Všechny státy EU budou řešit drahé energie, tedy vyšší inflaci. Rozpočty evropských zemí pak zatíží i vyšší náklady na zbrojení.

OECD odhaduje, že růst ekonomiky eurozóny by konflikt mohl snížit až o 1,4 procentního bodu.

Česko letos může spadnout do recese. Podle guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka se na dramatickém snížení hospodářského růstu bude podílet zejména inflace. Růst českého HDP může podle něj koncem letošního roku klesnout k nule.

„Bohužel takto poskládaná inflační nálož způsobí posléze, troufám si říct, možná až nějakou recesi nejen v české, ale i v evropské ekonomice. Obávám se, že se růst sníží dramaticky. Budeme rádi za černou nulu už na konci tohoto roku. Promítne se to bohužel zejména do roku 2023,“ uvedl guvernér v Otázkách Václava Moravce.

Problémy pociťuje například automobilka Škoda Auto, která musela zastavovat výrobu kvůli nedostatku kabelových svazků či spínačů z Ukrajiny. Její problémy se projeví v celém českém autolandu.

Velmi bude záviset na délce válečného konfliktu a jeho eskalaci. Pokud české firmy přijdou o své majetky v Rusku, například skupina PPF tam vlastní splátkový Home Credit a nemovitosti, Pavel Juříček z Brano má v Rusku vlastní továrnu, příkladů je mnoho, tak to pro tuzemskou ekonomiku určitě nebude růstový impulz. Kromě toho utrpí některé banky. Expozici v Rusku má hlavně rakouská Raiffeisenbank.

Kvůli vysoké inflaci dojde k mimořádnému propadu reálných mezd až o osm procent. Občané Česka výrazně zchudnou, respektive sníží se jejich koupěschopnost. Tato kombinace představuje mimořádný šok, který česká ekonomika nezažila za posledních 30 let.

Česko je naštěstí v relativně komfortní situaci, kdy má nízké zadlužení. Takže může financovat masivní uprchlickou vlnu, která za několik let může pro Česko znamenat růstový impulz, ať už co se týče množství pracovní síly, tak i přísunu znalostí.

V letošním roce by mohla ruská agrese ubrat z růstu světové ekonomiky více než jeden procentní bod, odhaduje ve zprávě z minulého týdne Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta v prosinci předpověděla, že globální hrubý domácí produkt (HDP) se v letošním roce zvýší o 4,5 procenta.

Vojenský konflikt může naopak podle odhadů přidat 2,5 procentního bodu k inflaci. OECD rovněž vyzvala vlády svých členských zemí k cílenému zvyšování výdajů, které by podle ní mohlo snížit negativní dopady války na ekonomickou aktivitu zhruba o polovinu, aniž by výrazně zvýšilo inflaci.

Zesnulý americký senátor John McCain často říkal, že Rusko je v podstatě jen velká čerpací stanice maskovaná jako stát. Rusko totiž obstarává v globálním měřítku přibližně 13 procent produkce ropy a 17 procent produkce zemního plynu.

V tomto ohledu je velice zranitelná Evropa, Rusko se totiž podílí na evropském dovozu zemního plynu ze 40 procent a přibližně ze 30 procent v případě ropy. Z velkých evropských zemí je na ruském plynu nejvíce závislé Německo, a to až z 55 procent.

Bezprostřední dopad invaze se tak projevil v cenách ropy, odkud se velmi rychle přelil také do cen pohonných hmot. Nikdy v historii netankovali čeští řidiči benzin v průměru za více než 40 Kč, během několika dní po invazi ale ukazovaly totemy čerpacích stanic 45 a víc korun jak u benzinu, tak i u nafty.

Dražší doprava se dříve či později přelije do cen všech výrobků a služeb – inflace tak bude ještě výš, než analytici i úřady odhadovali.

Prakticky ta samá situace se zopakovala i u plynu, při začátku invaze cena plynu na burze v Nizozemsku atakovala rekordy s cenovkou 350 eur za megawatthodinu, posléze však panika opadla a cena spadla ke 100 eurům. Nic to však nemění na tom, že ještě před rokem a půl se megawatthodina obchodovala kolem 15 eur.

Rusko už za plyn určený pro Evropu nebude brát eura ani dolary, platby se chystá požadovat v rublech. Na videokonferenci, kterou odvysílala státní televize, to ve středu uvedl ruský prezident Putin. Opatření se podle něj týká zemí, které Rusko nepovažuje za přátelské a které proti Rusku zavádějí tvrdé ekonomické sankce, tedy i Spojených států, Kanady nebo Velké Británie.

Dodávat plyn Moskva hodlá i nadále podle plánu, změny se dotknou pouze měny pro účely zúčtování plateb, upřesnil prezident. Zdůraznil, že zmrazení ruských aktiv na Západě v odvetě za invazi na Ukrajinu zničilo vzájemnou důvěru. Centrální banka a ruská vláda nyní mají týden na to, aby určily způsoby přechodu z plateb v cizích měnách na platby v rublech, řekl Putin.

Ruské nerostné bohatství nekončí ropou a plynem, zásoby na Sibiři a dalších koutech největšího státu světa zahrnují kromě jiného také průmyslové kovy, jako jsou ocel, hliník, nikl, stříbro, zlato i další vzácné kovy typu platina či palladium. I u nich cena vystartovala a kvůli burzovním hrátkám s cenou musela dokonce londýnská komoditní burza zastavit obchodování s niklem.

Výše zmíněné komodity samozřejmě dopadají na reálný průmysl. Například palladium používají výrobci automobilů pro výrobu katalyzátorů. Nikl se zase používá hlavně při výrobě nerezové oceli a baterií do elektromobilů. Platina má největší využití jako materiál k výrobě chirurgických nástrojů či šperků. Zlato se pak využívá nejčastěji k výrobě elektrických kontaktů či k pozlacování předmětů z méně ušlechtilých kovů.

Ceny některých komodit začátkem března vyšplhaly na nejvyšší hodnoty za posledních 50 let. V důsledku toho prudce vzrostly i takzvané komoditní měny, jako jsou australský a novozélandský dolar.

Ukrajině se přezdívá „obilnice Evropy“, jenže minimálně letos to platit nebude, protože ukrajinští farmáři brání zemi proti invazi. V normálních časech patřila Ukrajině v pěstování pšenice čtvrtá příčka, Rusku pak třetí.

„Rusko spolu s Ukrajinou představují až 30% podíl celosvětového vývozu pšenice a přibližně 80 procent u slunečnicových semen,“ uvedl Richard Bechník, hlavní analytik Fincentrum & Swiss Life Select.

Výraznější nárůst cen potravin a pohonných hmot může zvýšit riziko nepokojů v některých regionech od subsaharské Afriky a Latinské Ameriky až po Kavkaz a Střední Asii, zatímco v některých částech Afriky a na Blízkém východě se pravděpodobně dále zhorší nedostatek potravin.

Situaci navíc komplikuje fakt, že Rusové brání ukrajinským lodím, aby vyvážely zrno po moři, takže ani existující zásoby se na světový trh nedostanou.

Nejenom na ceny komodit má dopad válka na Ukrajině. Seznam akciových trhů, které vstoupily do klesajícího trendu, se neustále rozšiřuje. Podle agentury Bloomberg výprodej akcií od začátku roku přibližně do poloviny března vymazal z globální hodnoty akcií – měřeno pomocí indexu MSCI All-Country World – téměř 12 bilionů dolarů.

Později však světové akcie část ztrát umazaly, evropský akciový index STOXX Europe 600 se dokonce již vrátil na hodnoty, na kterých se pohyboval před vypuknutím války.

Poklesem prochází v letošním roce také pražská burza. Její index PX od únorových maxim poklesl až o 17 procent. Část letošních ztrát už pražský index dokázal odmazat, i přesto ale od začátku roku podle údajů pražské burzy ztrácí přibližně čtyři procenta.

Evropská unie, Švýcarsko, Velká Británie, USA, Kanada, Japonsko, Jižní Korea… výčet zemí, které se připojily k sankcím proti Rusku za jeho agresi vůči Ukrajině, je poměrně dlouhý a přijaté sankce jsou co do šíře a zásahu bezprecedentní.

Rusko se ještě před invazí sankcím ústy svých představitelů vysmívalo, protože po záboru Krymu v roce 2014 neměly vážný dopad. Současná míra a rozsah restrikcí však ruské vedení zaskočila.

„Rusko je oproti sankcím v mnohém silnější v porovnání s rokem 2014, kdy se řešila anexe Krymu a následně separace východních oblastí Ukrajiny. To ale neznamená, že by ho sankce neměly zasáhnout,“ připomíná analytik Bechník. Zdůrazňuje však, že více než třetina ruského státního rozpočtu je závislá na ropě a plynu a na ten zatím Evropská unie coby hlavní zákazník nedokázala sáhnout.

Demokratický svět zasáhl sankcemi jednak prominenty Putinova režimu, politiky, oligarchy i hlásné trouby režimu. Další okruh sankcí však pocítí celé Rusko.

Sankce se zatím projevily na kurzu rublu, který se propadl z předválečné úrovně zhruba 75 rublů za dolar až k hranici 150 rublů. Od ní se zase odrazil a nyní Rusové platí za dolar zhruba 103 rublů. Problém však je, že kurz už není volný – ruská centrální banka zavedla omezení směnitelnosti a drasticky zvýšila úrokové sazby až na 20 procent.

Centrální banka také přišla o velkou část svých devizových rezerv, nedostane se k prostředkům v dolarech, eurech, librách – prakticky jí zbylo jen zlato, s jehož uplatněním na světovém trhu bude mít také problémy, a čínský jüan.

Od 12. března také nemůže sedm ruských bank využívat bankovní systém SWIFT. Jenže třeba největší Sberbank mezi nimi chybí – právě kvůli tomu, aby mohla Evropa nakupovat energetické suroviny.

Ruská ekonomika se prozatím vyhnula bankrotu, své závazky platí jak v rublech, tak zatím zaplatila i úroky z dluhopisů denominovaných v eurech či dolarech.

Kromě financí však Západ zakázal vývoz řady technologií, náhradních dílů, licencí pro programy atd. Pokud budou platit delší dobu, projeví se v zastarávání klíčových částí ruského průmyslu včetně těžby surovin.

Sankce přinesou vysokou inflaci, Rusové budou chudnout. Země totiž většinu věcí dováží a propad kurzu rublu znamená dražší dovoz. Jakékoliv úvěry včetně hypoték se vzhledem k základní úrokové sazbě 20 procent stávají prakticky nedostupné.

V Rusku omezují svou činnost stovky firem ze Západu – mezi jinými například Apple, Visa nebo Mastercard, což Rusové bezprostředně pocítili v obchodech při placení. Ale také IKEA, módní řetězce a mnoho dalších. Rusko se z tohoto pohledu prakticky vrací zpátky do 80. let. Například francouzský Renault, většinově vlastněný státem, v Rusku zase začal vyrábět.

V některých obchodech se už objevily prázdné regály a zákazníci se prali o cukr, kterého je sice podle politických činitelů dostatek, ale přitom regály zely prázdnotou.

Kromě inflace se dostaví také zásadní ekonomický propad a s ním i růst nezaměstnanosti.

V Amerikách – Severní i Jižní – budou hlavní převodní pákou ruské agrese do hospodářství států ceny potravin a energií. Vysoké ceny komodit pravděpodobně výrazně zrychlí inflaci v Latinské Americe, která zde již nyní dosahuje průměrně osmi procent.

Dopady nákladných komodit na růst se však liší. Vyšší ceny ropy poškozují dovozce ze Střední Ameriky a Karibiku, zatímco vývozci ropy, mědi, železné rudy, kukuřice, pšenice a kovů si mohou za své produkty účtovat vyšší ceny a tím ekonomické dopady zmírnit.

Spojené státy mají s Ukrajinou a Ruskem málo obchodních vazeb, což přímé dopady oslabuje.

V Asii a Tichomoří bude situace dost podobná a dopady ruského útoky spíše omezené, protože vzájemné vazby nejsou příliš hluboké. Nicméně zpomalení růstu ekonomiky pocítí i zde – především jde o obchod s Evropskou unií.

Pro Čínu by měly být bezprostřední dopady menší, protože Peking podpoří ekonomiku fiskálními stimuly tak, aby udržel růst ve výši 5,5 procenta. Rusko navíc nakupuje relativně malé množství její produkce. Problematické mohou být pro čínskou ekonomiku dražší komodity a slábnoucí poptávka na velkých exportních trzích.

Tlak na ceny potravin by v Asii měla zmírnit místní produkce a větší závislost na rýži než na pšenici. Nákladné dovozy potravin a energií zvýší spotřebitelské ceny, ačkoli dotace a cenové stropy na pohonné hmoty, potraviny a hnojiva mohou bezprostřední dopad zmírnit.