Článek
Zhruba 180 tisíc tun textilu ročně skončí vyhozených v popelnicích na směsný odpad. Oblečení nyní tvoří tři až čtyři procenta jejich obsahu. Novela zákona o odpadech by měla od roku 2025 zefektivnit třídění textilního odpadu a pomoci jeho dalšímu využití či recyklaci.
Od ledna musí všechny obce v Česku povinně separovat textil a musí zřídit místo, na které bude možné oblečení a obuv odložit. „Obec je povinna určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu, a to alespoň nebezpečného odpadu, papíru, plastů, skla, kovů, biologického odpadu, jedlých olejů a tuků a od 1. ledna 2025 rovněž textilu. To znamená, že obec má povinnost místo pro textil pro obyvatele určit,“ říká mluvčí Ministerstva životního prostředí (MŽP) Veronika Krejčí.
Novela by měla snížit objem textilního odpadu, který končí na skládkách či ve spalovnách. Lidé ale musejí být ochotní textil třídit, stejně jako to dělají u papíru, plastu nebo skla. „Obyvatelé mají zároveň podle zákona o odpadech povinnost odkládat odpady na místa k tomu určená. Pokud se naučíme textil třídit správně, pomůže to snížit množství odpadu, který končí na skládkách,“ popisuje Krejčí.
Většina obcí už takové místo má, dokonce už několik let a oblečení třídí dobrovolně. „Od roku 2013 máme na území města Vsetín rozmístěné kontejnery na textil, od letošního roku se zvýšil počet kontejnerů na 35,“ uvedl místostarosta Vsetína Petr Kudlík.
Obec si může vybrat, jestli pro tyto účely zajistí speciální kontejnery, které většinou provozují charitativní organizace, sociální družstva či soukromé společnosti, nebo pro sběr textilu vyčlení místo na sběrném dvoře. Pokud už jej mají, nemusí nic od příštího roku řešit.
Sběrné místo už má přibližně 60 až 70 procent z 6250 obcí. „Zbytek se nyní bude rozhlížet, jak s tím naložit dál. Máme každý týden asi 15 telefonátů od různých obcí, které si chtějí místo zřídit,“ říká Lenka Harcubová, jednatelka společnosti Potex, která provozuje kontejnery na oblečení a sváží jejich obsah.
Aktuálně v tuzemsku stojí zhruba deset tisíc kontejnerů na odpad. Od příštího roku jich však kvůli změně zákona značně přibude. „Zatím se počet nedá odhadnout, ale hypoteticky to bude minimálně ve stovkách až tisících kusů,“ předpokládá Harcubová.
Obce nic nehradí
Poplatky za odkládání a třídění textilu se podle obcí do poplatku za svoz odpadu v naprosté většině nepromítají. Obce za kontejnery platí buď stovky korun měsíčně, nebo vůbec nic, pokud se obsah kontejnerů dá zpeněžit a tím si provoz zaplatit. Buď prostřednictvím firem, které pro obec vše zařídí a pak starý textil prodávají dál, nebo zpracují. Nebo to dělají samy obce.
„Spolupracujeme s naší svozovou firmou a svoz použitého textilu je pro nás zdarma, tudíž se pro občany nijak nepromítá do ceny za svoz odpadu,“ říká Ivana Hranická, referentka životního prostředí Městského úřadu Vratimova.
Síť kontejnerů funguje i v Pelhřimově. „V současné době má město prostřednictvím své příspěvkové organizace uzavřený smluvní vztah s externí firmou na bezplatný vývoz,“ říká Eva Hamrlová, ředitelka Technických služeb města Pelhřimova, podle které občané žádné extra poplatky za svoz textilu neplatí.
„Svoz textilního odpadu je pro nás bezplatný, jediné náklady s tím spojené se týkají úklidu kolem kontejnerů, protože bývají poměrně často cílem vandalů, kteří kontejnery poškozují. Tyto náklady do ceny poplatku nepromítáme,“ říká Kateřina Petříčková, ze správního odboru Městského úřadu Kosmonosy.
Podle Svazu měst a obcí to však nemusí platit všude a nová povinnost může ceny za svoz ovlivnit . „Navýšení cen bude záviset na konkrétních podmínkách jednotlivých obcí a jejich smluv s poskytovateli služeb. Pro některé obce by mohlo zavedení textilních kontejnerů představovat vyšší jednorázové náklady na zřízení a poté praxi,“ říká mluvčí svazu Alexandra Kocková.
Svozové firmy, které obhospodařují kontejnery se musí uživit samy, a proto použitý textil hlavně prodávají do zahraničí.
„Každá společnost musí umět velkou část produkce zpeněžit, protože musíme pokrýt veškeré náklady s provozem, výrobou kontejnerů, péči o kontejnery, svoz, nájmy, náklady na sklad, mzdy, daně,“ popisuje Harcubová. Proto také nemohou dávat textil pouze charitě. „Na rozdíl od komunálního odpadu či separovaného odpadu není systém sběru odpadu z žádné strany financován,“ dodává.
Popsaný systém ale funguje, jen když se všechny strany dohodnou a něco z něho mají. Financování sběrné sítě tak není obecně vyřešeno, což může být problém zejména u menších obcí. „Většinou jsou mimo svozové trasy a vzhledem k tomu, že sběr použitého textilu není nikým financován kromě těch firem, které ho provozují, se jeví sběr těchto malých obcí jako ekonomicky nereálný,“ říká Harcubová. Platit kontejner a vybírat obsah se totiž u malých obcí firmám nevyplatí, jelikož se nádoby plní velice pomalu. Povinnost přitom radnicím zůstává bez ohledu na tyto okolnosti.
Řada obcí se tak potýká s organizačními problémy při zřizování sběrných míst a zajištění jejich obsluhy. „Může být zapotřebí investice do nových kontejnerů, svozových vozidel či zajištění dalších kapacit v třídících centrech,“ upozorňuje Kocková.
Svozové firmy se však snaží najít model, kdy by textil vyzvedávaly např. jednou za čtvrt roku, protože častější sběr je z jejich pohledu nereálný. „Konkrétně v Potexu malým obcím nejsme schopni vyhovět, protože náklady na sběr stále rostou. Zvyšují se mzdy, náklady na podnikání, nájmy a cena pohonných hmot,“ vysvětluje Harcubová.
Ministerstvo sběr textilu dotačně podporuje z Operačního programu Životní prostředí. „Máme tady připravenou podporu na projekty re-use center. Loni jsme vyhlásili výzvu za 500 milionů Kč, opět s možností podpory re-use center a nábytkových bank,“ říká Krejčí.
Do budoucna by na svoz textilního odpadu ale měli přispívat sami výrobci a prodejci oblečení, respektive kupující v cenách výrobků. Například ve Francii už tento systém funguje a za kus prodaného oblečení činí poplatek zhruba jednu korunu při prodaném množství cca 288 milionů kusů textilu. Finanční prostředky jsou pak rozděleny obcím podle počtu obyvatel.
A podobný systém by měl výhledově vzniknout i v Česku. Podle MŽP je textil vhodnou komoditou pro tzv. systém rozšířené odpovědnosti výrobce, podle nějž nese odpovědnost za vyrobený produkt výrobce i po konci jeho životnosti, tedy i v případě, že už oděv není použitelný a stane se z něj odpad.
„Legislativní zakotvení rozšířené odpovědnosti výrobců textilu se aktuálně projednává na úrovni EU, po schválení evropské směrnice se pak bude implementovat do národní legislativy,“ uvedla Krejčí. Jak vysokou částku budou výrobci platit, zatím není stanoveno. Poplatky se ale budou odvíjet od množství textilních výrobků uvedených na trh.
