Podniky i bankéři se shodnou. Hlavním viníkem vysoké inflace není vláda

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká národní banka (ČNB) po svém zasedání v minulém týdnu rozvířila debatu o tom, kdo může za současnou vysokou inflaci. Guvernér centrální banky Aleš Michl za viníka označil vládu a její vysoký schodek státního rozpočtu. Premiér Petr Fiala (ODS) posléze pomyslný míč vrátil zpět na Příkopy s tím, že za cenovou stabilitu je zodpovědná především ČNB.

„Rozpočet na rok 2023 si skutečně z řady důvodů zaslouží kritizovat, ať už jde o přeceněné mimořádné příjmy, neřešený strukturální schodek a další. Na druhé straně veřejné finance dnes rozhodně nejsou hlavním motorem inflace a vláda není tím, kdo by za ni měl být zodpovědný,“ uvedli ekonomové Patria Finance a ČSOB Finanční trhy.

Připomeňme, že to bude již rok, kdy tuzemská centrální banka otočila kormidlem své měnové politiky a přes rostoucí inflaci opakovaně odmítla zvýšit hlavní úrokovou sazbu, což je její hlavní nástroj k ochraně cenové stability. Zdražováním úvěrů totiž centrální banka snižuje množství peněz v oběhu a stlačuje tak inflaci.

Kvůli její vyčkávací politice tu navíc nastal další problém a tím jsou poměrně vysoká inflační očekávání mezi podniky.

To v překladu znamená, že tuzemské firmy počítají s tím, že inflace se „zasekne“ na vyšších hodnotách. To ovlivňuje, jak peníze utrácejí, půjčují si je a investují, což má zpětně vliv na ekonomiku.

Právě před tímto jevem varovala bankovní radu také samotná měnová sekce centrální banky i Mezinárodní měnový fond. Ovšem bez výsledku, neboť hlavní úroková sazba se od nástupu Aleše Michla do čela ČNB ze sedmi procent nepohnula.

Výsledkem je, že podniky i lidé si na prudké zdražování zkrátka začínají zvykat. V současné době sice již vidíme pokles cen některých komodit na trzích, snížení cen pohonných hmot či námořní dopravy. Proti inflaci působí také zpomalení poptávky a s tím spojené stále složitější promítání cen vstupů (například suroviny) do cen produktu (například hotových výrobků).

Navzdory těmto faktorům ale poměrně vysoká inflační očekávání stále přetrvávají, jak pro SZ Byznys uvedl ředitel Sekce hospodářské politiky Bohuslav Čížek ze Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR).

„Podle společného šetření SP ČR a ČNB očekávají podniky v ročním horizontu stále vysokou spotřebitelskou inflaci a nárůst cen vstupů i výstupů výrazně nad tolerančním pásmem ČNB. Konkrétně v průměru očekávají devítiprocentní spotřebitelskou inflaci a nárůst cen výrobních vstupů o 9,62 procenta a výstupů o 8,13 procenta. Varovným signálem zakořeněných inflačních očekávání jsou i silné mzdové tlaky,“ upozorňuje.

A právě tlak na růst mezd inflaci přiživuje a vytváří takzvanou mzdově-inflační spirálu. Zaměstnanci totiž v období zdražování logicky požadují vyšší mzdy, což vede k růstu nákladů pro podniky. Pokud tyto náklady podniky nezvládnou absorbovat a přenesou je na spotřebitele v podobě vyšších cen, inflace jen tak nezmizí. Dostat inflaci zpět ke dvouprocentnímu cíli ČNB tak nemusí být pro bankovní radu vůbec snadný úkol.

Podle prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého by v tomto důsledku nebylo od věci přehodnotit inflační cíl centrální banky.

„Podle mého názoru by bylo obecně lepší inflační cíl zakotvit kolem tří procent. Když zůstaneme na dvou procentech, tak do vyšší setrvalé inflace můžeme spadnout snáz, byť už v současnosti růst cen mírně zpomaluje. ČNB by měla lépe tlumit inflační očekávání. Její představitelé by také měli vydávat konzistentní a jasné zprávy,“ vysvětluje pro SZ Byznys.

„Nechci se stavět do role arbitra sporu mezi vládou a centrální bankou, ale alibisticky říkat, že řešení inflace má v rukou jen vláda, není dobře. Vládní politika a kroky centrální banky by se měly vzájemně doplňovat. Jakékoliv spory obou institucí jen vnášejí do podnikatelského prostředí další nejistotu, na kterou jsou podnikatelé v současné složité hospodářské situaci značně citliví,“ dodává Dlouhý.

Své k tomu řekl i bývalý viceguvernér ČNB a současný předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.

„Jako letitý člen bankovní rady můžu zcela autoritativně prohlásit, že institucí odpovědnou za cenovou stabilitu je jen a pouze ČNB. Nechápu, jak se mohla vůbec ve veřejném prostoru rozjet debata, v níž pátráme po tom, kdo za cenovou stabilitu odpovídá,“ říká důrazně pro SZ Byznys.

„Jedno nahlédnutí do zákona vydá za tuny planých polemik. Ústava ČR i zákon o ČNB jasně stanoví odpovědnost ČNB za cenovou stabilitu. ČNB k naplnění tohoto mandátu má dokonce zákonem zaručenu nezávislost na politickém cyklu a na vládě, aby právě nebyla vládou v naplňování tohoto cíle ovlivnitelná,“ dodává Hampl.

Tento základní fakt podle něj platí bez ohledu na to, která vláda zrovna vládne. Hampl dále zdůrazňuje, že ČNB má všechny nástroje a sílu k tomu, aby negativní vlivy chování vlády, domácností či firem přetlačila a cenovou stabilitu udržela.

„Obě instituce, tedy vláda i ČNB, mají svoje role. Každý by se měl snažit dělat nejlépe to, za co je zodpovědný, a nehledat výmluvy. Vláda minulá i současná samozřejmě do určité míry přispěla svou politikou včetně růstu výdajů k celkové inflaci,“ doplňuje Čížek ze Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Nezávislá měnová politika pak při modelování vývoje inflace podle něj musí vyhodnocovat všechny faktory, které ji ovlivňují včetně fiskální politiky a mnoha dalších, a v rámci svého mandátu pomáhat cenové stabilitě.

I v tomto kontextu bude zajímavé sledovat příští červnové zasedání bankovní rady. Už na tom květnovém bylo celkem překvapivé, že pro zvýšení sazeb o čtvrt procentního bodu hlasovali tři radní ze sedmi. Doposud pro navýšení úroků hlasoval pouze Tomáš Holub. Další dvě jména se dozvíme v pátečním zveřejněném zápisu ze zasedání.

Pokud tedy poptávku v ekonomice a inflační očekávání neutlumí vláda svými škrty, případně si zaměstnanci vynutí dvouciferný růst mezd, ČNB už za měsíc přeci jen sazby může zvednout. A nepřímo tak vlastně přiznat své pochybení.