Článek
Čínský akciový trh v současné době prochází těžkou zkouškou, která odráží hluboké problémy druhé největší ekonomiky světa. V uplynulých dvou až třech letech Čína podnikla několik kroků, které narušily stabilitu její ekonomiky jak doma, tak v očích mezinárodních investorů.
Nepříliš dobře zvládnutá pandemie, politické zásahy v Hongkongu, státní zásahy do vlastnictví významných čínských firem včetně gigantů jako Alibaba, ale i obtíže s upisováním akcií čínských firem na zahraničních burzách, vedly postupně ke ztrátě důvěry investorů.
Čínská ekonomika navíc neroste takovým tempem, jak si tamní komunisté představovali, a napětí s Tchaj-wanem eskaluje. A aby toho nebylo málo, čínská vláda selhala při řešení realitní krize v zemi, což vyústilo v pád realitního obra Evergrande, kterého navíc před pár dny poslal hongkongský soud do likvidace i s jeho závazky v přepočtu za 7,5 bilionu korun.
I proto jsou čínské akciové trhy momentálně tam, kde jsou – na minimálních hodnotách za přibližně pět let. Když se čínská vláda koncem ledna zavázala, že trhy nadopuje částkou odpovídající šesti bilionům korun, tamní akciové tituly se na krátkou dobu zmátořily, než později opět navázaly na předchozí výprodej.
Přijde kýžená pomoc?
Zdá se však, že to Peking myslí vážně. Na trzích se množí spekulace, že se vláda chystá akciovému trhu masivně pomoct a že plány mají podporu prezidenta Si Ťin-pchinga.
Dosavadní dílčí opatření na podporu ekonomiky a stabilizaci trhů zatím trhy pozvednout nedokázala. Patřil mezi ně například zákaz prodejů akcií „na krátko“ ze strany některých makléřských společností, což jednoduše znamená, že investoři nemohou spekulovat na pokles čínských titulů.
Sečteno, podtrženo, jeden z hlavních čínských akciových indexů CSI 300 byl od začátku roku v jednu chvíli níže zhruba o sedm procent. Za poslední tři roky je pak propad více než 30procentní. Alespoň kosmeticky se mu podařilo v úterý odmazat část předchozích ztrát v důsledku spekulací ohledně vládní pomoci trhům, když posílil o 3,48 procenta.
Index akcií menších firem CSI 1000, který za poslední rok odepsal více než 30 procent, pak v úterý přidal 6,97 procenta.
Příliv investic ze zahraničí se díky spekulacím o chystané pomoci prudce zvýšil. Některé zahraniční fondy za úterý nakoupily v pevninské Číně akcie za více než 12 miliard jüanů (39 miliard Kč), což je letos nejvíce.
Stále však hrozí, že výsledek schůzky s prezidentem nezabere a že výprodej na akciových trzích začne znovu. Za poslední rok už se několikrát stalo, že akcie na dílčí podpůrná opatření zareagovaly růstem, který ale za pár dní odezněl. Důvodem byly většinou špatné ekonomické statistiky.
Esa v rukávu
Odborníci se shodují, že současná podpora ze strany Pekingu nemusí ve finále vůbec stačit, protože musí být dlouhodobě udržitelná. Čínský akciový trh potřebuje hlubší reformy a inovace, aby se stal odolnějším, transparentnějším a konkurenceschopnějším.
Na druhou stranu, vládní zásahy na podporu ekonomiky fungují se zpožděním, takže nelze očekávat obnovu hned zítra. A navíc, ta největší esa má Peking ještě pořád v rukávu.
Ještě pořád nevyužil gigantické fiskální stimuly, kterých je schopen. Nechce totiž ještě více zadlužovat zemi, která se už tak topí v dluhu.
Čína se řídí centrálně kontrolovaným kapitalistickým modelem. Má to své výhody a nevýhody. Hlavní výhoda je v tom, že jak tamní vláda určí, tak se věci v zemi budou dít. Současná situace však také odhaluje nevýhody modelu.
„Četnými zásahy do přirozeného tržního prostředí politici způsobují strukturální změny v ekonomice, které ale, jak se ukazuje, nepasují pak do celkového obrazu. Nemovitostní sektor je zářným příkladem těchto zásahů, kdy Čína naháněla v posledních letech svůj velmi svižný růst HDP tím, že financovala výstavbu nových nemovitostí a infrastruktury,“ vysvětluje pro SZ Byznys Timur Barotov, analytik kapitálových trhů v BH Securities.
To vedlo k vysoké zaměstnanosti a celkovému růstu ekonomiky. Jenže poptávka po těchto nemovitostech je často nedostatečná nebo přímo neexistující. „Čína nyní čelí následkům těchto rozhodnutí. Ukazuje se, že ekonomiku nelze snadno uřídit a skutečně nejlepší přístup je nechat trh, aby se uřídil sám,“ dodává Barotov.
Hlubší krize nebude
V souvislosti se současnými ekonomickými problémy Číny se na trzích objevily i názory, zda zemi nemůže postihnout hlubší finanční krize a zda nemohou problémy druhé největší světové ekonomiky prosáknout také na západní trhy. A to zejména v souvislosti s likvidací nejzadluženějšího developera na světě.
Analytik Tomáš Pfeiler ze společnosti Cyrrus je přesvědčen, že Čínu čeká hospodářské ochlazení, ale přímo finanční krizi považuje za nepravděpodobný scénář.
„Problémy kolem Evergrande se táhnou již od půlky roku 2021. Aktuálně mohou vést k šíření určitého stresu napříč developerským sektorem. Neočekávám však lehmanovský moment, tedy kaskádu bankrotů. Nicméně nepředpokládám ani scénář, že čínské úřady poskytnou developerům masivní podporu,“ říká pro SZ Byznys.
Určitý stres se však podle něj může dotknout odvětví, která jsou na development úzce navázaná. „V minulosti jsme viděli, že se problémy v developerském sektoru prosákly do některých finančních konglomerátů. Očekávám ovšem, že proti regulérní bankovní krizi by Peking zasáhl. Problémy v čínském developmentu mohou přispět ke slabšímu růstu tamního HDP, nemají však sílu vyvolat globální finanční krizi srovnatelnou s rokem 2008,“ upozorňuje Pfeiler.
Analytik Barotov z BH Securities nevidí žádné zjevné problémy, které by se měly výrazným způsobem přelít do Evropy. Předpokládá však, že jsme všechny „kostlivce ve skříni“ doposud neviděli a že některé další problémy se mohou v budoucnu ještě objevit.
„Čína je velmi vstřícná ke svým partnerům a snaží se udržet ekonomickou aktivitu na vysoké úrovni všemi způsoby – i přes geopolitické rozepře. Vědí totiž, že zpřetrhané obchodní vztahy se západními partnery by byly velmi negativní pro tamní, již tak klopýtající ekonomiku,“ říká.
„Čína je v hodně ohledech dovnitř hledící, a tudíž mnohé problémy, které tam vznikají, tam i z velké části zůstanou,“ doplňuje Barotov.
