Česko je zemí, kde dá nejvíce práce dostat se z chudoby, tvrdí OECD

Jak těžké je se v Česku dostat z chudoby? Podle dat OECD hodně. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj tvrdí, že Česko patří mezi tři státy, kde klasický pracovní týden neboli 40 hodin práce na tento životní posun nestačí. Minimálně ne v případě, kdy člověk pobírá minimální mzdu.

Pokud jde o samoživitele se dvěma dětmi, odhaduje OECD pro Česko dokonce 63 hodin práce týdně, nejvíce mezi sledovanými zeměmi, aby se taková domácnost dostala nad definovanou chudobu, což je podle OECD polovina mediánu lokálních disponibilních příjmů (příjmů všech vydělávajících členů domácnosti).

V mezinárodním srovnání tak patříme mezi země, kde je cesta z chudoby nejtěžší. Alespoň na papíře.

Podle sociologa a zakladatele výzkumné organizace PAQ Research Daniela Prokopa je ale měření složitější. „Oni berou chudobu jako příjmovou, kdy se vezme padesát procent mediánu lokálních disponibilních příjmů,“ popisuje metodiku Prokop. Pro samostatně žijící jde zhruba o 13,9 tisíce a roste s velikostí domácnosti.

„Pro každou zemi je tedy tato hranice jiná podle toho, kde leží medián,“ vysvětluje dál Prokop postup výpočtu. Každá země má pak životní minimum. „Životní minimum pro jednotlivce je jen 4,8 tisíce korun,“ doplňuje konkrétní proměnné pro Česko a domácnost jednotlivce.

Podle sociologa se sice při výpočtu nejrůznějších dávek pracuje s násobky životního minima, dlouhodobě je přitom kritika toho, že hodnota nic neznamená. Podle něj jde o ministerstvem arbitrárně určenou mikročástku. „My máme to životní minimum strašně nízko oproti tomu, co je hranice chudoby.“

Druhý vliv je to, že máme relativně malé mzdy. „Takže to zvyšuje počet hodin potřebných k tomu, aby se uzavřela ta mezera,“ pokračuje ve vysvětlování. Srovnávat země na základě tohoto ukazatele je tak podle experta obtížné.

„Je to absurdní,“ reaguje Prokop na otázku, jestli se dá v Česku s životním minimem vyžít. A nejde to podle něj ani se zmíněnou hranicí příjmové chudoby – polovinou mediánu. „Životní minimum v Česku neznamená, že se z něj dá vyžít. Možná, když máte vlastní bydlení, a to velmi těžko,“ dodává odborník.

Podle něj tak máme ve výzkumech Eurostatu podprůměrný podíl extrémně chudých, ale zároveň podle vlastních průzkumů odhaduje, že zhruba čtvrtina domácností je chudobě „na dohled“. „Je to skupina domácností, která neuspoří měsíčně nic a zároveň nemá našetřeno,“ vysvětluje s tím, že podobně nestabilních a ohrožených domácností přibývá.

A jak je na tom tedy Česko s chudobou? Jak těžké je propadnout do chudoby a dostat se z ní? Jako jeden z důvodů možného propadu do chudoby vidí Prokop obvyklého podezřelého – dostupnost bydlení.

„Ta nedostupnost v některých regionech komerčního bydlení a malý fond sociálního bydlení vás brzdí v tom, jak se z toho dostat,“ vysvětluje sociolog klíčový faktor. Zároveň ale dodává, že díky minimální nezaměstnanosti mohou lidé, kteří nejsou hendikepovaní, samoživitelky nebo diskriminovaní na trhu práce, pravděpodobně zaměstnání najdou.

„Na druhou stranu je negativum, že my z těch nejnižších příjmů, minimální mzdy, částečných úvazků, bereme i víc než 35 % z nákladů práce na daních a odvodech,“ připomíná.

„Co brzdí dostat se z chudoby, je tak nedostatečná politika bydlení a velmi vysoké danění nízkých mezd,“ shrnuje na závěr. „Ten daňový mix tomu nepomáhá a bohužel se pořád zhoršuje. Protože se nezvyšují ty základní slevy na poplatníka, na dítě a zároveň ne všechny ty slevy můžete vyčerpat.“