Pojištění ztrácí hodnotu. Vozíčkáři, invalidé a pozůstalí můžou mít problém

Ceny rostou nejrychleji od roku 1993, v květnu se meziročně zvýšily o 16 procent, a to se promítá i do životního pojištění. Pokud se něco stane a pojišťovna bude muset vyplatit peníze, nemusely by původně nasmlouvané pojistné částky – sumy peněz, které dostanete vyplacené při pojistné události – stačit.

Problém to může být hlavně u opravdu vážných věcí. Tedy když pojištěný prodělá nemoc nebo utrpí úraz a skončí s trvalými následky nebo invalidní. Bude pak totiž potřebovat třeba předělat byt na bezbariérový. A to s rostoucími cenami energií, stavebního materiálu i práce půjde těžko, když od pojišťovny dostane balík peněz kalkulovaný na ceny třeba před deseti lety.

Například při invaliditě druhého nebo třetího stupně mohou náklady na úpravu bydlení či pořízení bezbariérového automobilu dosáhnout vyšších stovek tisíc nebo několika milionů korun.

„Jen úprava kuchyně v situaci, kdy člověk skončí na invalidním vozíku, často znamená novou kuchyň. A ceny stavebních prací a materiálu aktuálně letí nahoru poměrně rychle. Když k tomu přidáte úpravu koupelny a WC, případně celkové dispozice, pokud předtím nebyla bezbariérová, může jít lehce alespoň o půl milionu. A k protetikám – kvalitní bionická protéza ruky nebo nohy stojí zhruba 1,5 milionu Kč,“ vypočítává Pavel Krejčík, analytik finanční skupiny Partners.

Pokud se člověku stane něco vážného, vedle pokrytí jednorázových výdajů je potřeba počítat také s propadem příjmů po celou dobu jeho produktivního věku. Dost pravděpodobně totiž nebude moct dělat stejnou práci nebo ve stejném rozsahu jako před nemocí či úrazem.

Mluvčí pojišťovny Uniqa Eva Svobodová připomíná, že rostou i náklady na péči v zařízeních pro nesoběstačné lidi.

Řešit, aby pojistka kryla stále to, co má, se dá řešit buď automaticky, nebo „ručně“.

Automaticky pomocí tzv. inflační či indexační doložky. Díky ní se navyšují pojistné částky tak, aby odpovídaly aktuální situaci. S nimi se samozřejmě navyšuje i placené pojistné. Většinou mají pojišťovny definované, kam musí minimálně inflace dosáhnout, aby se pojistné částky navýšily.

„Indexování nastává buď když inflace spotřebitelských cen přesáhne 10 procent, anebo si klient může určit automatické navyšování každý rok o dohodnuté procento pojistné částky,“ popsala Eva Svobodová.

„Takové smlouvy (s inflačními doložkami, pozn. red.) nesjednáváme. V dnešních podmínkách dochází k úpravám sjednaných pojistných částek obvykle v rámci individuálních posouzení sjednaných pojištění,“ uvedl mluvčí Kooperativy Milan Káňa.

Dokud byla inflace nízká, klienty pojišťoven k využívání této možnosti nic moc nemotivovalo. Proto byla indexace i v minimu sjednaných smluv. „Vzhledem k nízké inflaci bylo navyšování pojistného v řádu desetikorun. Například smlouva z roku 2007 s měsíčním pojistným 500 Kč má letos pojistné 694 Kč. Pojistné částky se navýšily v podobném poměru,“ konkretizoval pojistný analytik Broker Trustu Marek Seidl.

„Takto také problematika často naráží na zdánlivě banální problém, a sice že klientům může činit problém úprava trvalých příkazů a vznikají nedoplatky na pojistném,“ podotkl Pavel Krejčík z Partners.

Aby pojištění odpovídalo aktuální ekonomické i životní situaci, dají se pojistné částky revidovat i ručně. Třeba jednou za dva až tři roky.

„Výhodou indexace je, že není pojištěný pravidelně zdravotně zkoumán, což pojišťovna bez využití indexace standardně při navyšování částek požaduje,“ konstatuje Lucie Šímová, analytička pro životní pojištění ve firmě Fincentrum & Swiss Life Select.

Někde nemá indexace a navyšování pojistných částek smysl. Týká se to smluv vázaných na hypoteční úvěry, u kterých jde o krytí předem známé pevné částky. Ta se navíc v čase může snižovat s tím, jak se umořuje jistina hypotéky.

Při nastavování správných pojistných částek záleží na konkrétní životní situaci. Tedy příjmech, jejichž výpadek může být třeba krýt, a výdajích, které bude třeba uhradit. Je potřeba si říct, kdo je na příjmu pojištěného závislý. A také jaké má domácnost závazky: výživné, splátky půjček a další životní náklady.

Základem je pojistit hlavního živitele. „Pojistná částka pro případ jeho úmrtí by měla dosahovat alespoň 1- až 3násobku jeho ročního příjmu,“ doporučuje Marek Seidl.

V případě hypotéky je podle Seidla dobré zajistit buď výši úvěru, nebo splátky na dostatečný počet let. Je možné využít i klesající pojistné částky, která se snižuje úměrně tomu, jak člověk splácí jistinu úvěru.

Záleží také, zda na pokrytí výdajů rodiny stačí příjem jednoho živitele, nebo jsou potřeba oba příjmy. Ve druhém případě je potřeba dostatečně zajistit i příjmy dalšího živitele. „Vedlejší“ živitel se pak pojišťuje na nižší částky. Kryjí se zejména rizika, která mohou vytvářet další náklady. Tedy invalidita a trvalé následky úrazu.

„Obecně lze doporučit, aby nejvyšší pojistná částka byla sjednána pro pojištění invalidity, protože toto riziko znamená největší ohrožení do rozpočtu domácnosti – čistě fakticky dokonce ještě o něco větší než samotné riziko smrti živitele rodiny,“ míní Michal Korejs, ředitel produktového vývoje NN Životní pojišťovny.

Výpadek příjmu mohou částečně vynahradit různé dávky a důchody. Záleží na zdroji příjmů, zda je člověk zaměstnaný, nebo osoba samostatně výdělečně činná, a rodinném statutu.

I tak vdovský důchod dosahuje zhruba třetiny příjmu, invalidní důchod pro 3. stupeň přibližně poloviny, nemocenská od 3. měsíce zhruba dvou třetin. „To platí v případě zaměstnanců. Pokud by šlo například o svobodného živnostníka, tak jsou tyto důchody mnohem nižší, nebo vůbec žádné. Proto také pojistné částky pro tuto skupinu klientů musí být vyšší než u zaměstnanců,“ upozornil Seidl.

Lucie Šímová ze Fincentrum & Swiss Life Select doporučuje jednorázové výdaje řešit zpravidla konstantní pojistnou částkou. Kdežto propad příjmů klesající pojistnou částkou.

„V té zohledňujeme dávky, které klient dostane od státu, podíl příjmů, které si uchová při konkrétním stupni invalidity, a proti tomu postavíme výdaje, které považuje za nezbytné, plus připočítáváme ty, které mu vzniknou dodatečně, například na rehabilitaci, léky, výživu, atd.“ vysvětluje.

Částka, která vyjde, řekne, kolik by člověku měsíčně chybělo. „Představte si klienta, kterému bude chybět 5 tisíc Kč měsíčně a invalidním 2. stupně se stane ve 30 letech. Tím se rázem dostáváme na potřebnou částku 2,1 mil. Kč pro pojištění invalidity 2. stupně s klesající pojistnou částkou, která by klientovi chyběla pro uchování jeho životního standardu a pokrytí závazků.“

Lidem s vyšším příjmem bude samozřejmě chybět víc.

„Dnes se mnoho lidí věnuje také různým sportům a volnočasovým aktivitám, které mohou být z běžného pojištění vyjmuty, určitě i toto je důležité brát v úvahu a pro tyto aktivity si sjednat odpovídající připojištění,“ připomněla mluvčí Allianz Marie Petrovová.

Správně nastaveným pojistným částkám, které odpovídají životní situaci konkrétního člověka, pak odpovídá i cena pojištění. Podle analytika Partners Pavla Krejčíka se optimální poměr cena/výkon životní pojistky pohybuje okolo pěti procent příjmů člověka.

„Představa, že bude mít průměrně vydělávající člověk (aktuálně cca 40 000 Kč hrubého, respektive 32 000 Kč čistého) kvalitní pojistku za 500 Kč, je poměrně lichá. Cena takové kvalitní pojistky by se měla pohybovat někde na úrovni 1 500 Kč a více,“ tvrdí.

Podle mluvčí Uniqy Evy Svobodové si Češi nesjednávají dostačující pojistné částky. „Také platí, že pojištění se musí aktualizovat při zásadních událostech, jako jsou svatba, děti, rozvod, odchod dětí z domova, a při změnách finančních závazků – hypotéka, velký úvěr na podnikání apod. Jen tak může v každém okamžiku plnit svůj účel,“ uzavřela.