Článek
Veřejné záchody, koupaliště, parkovací místa, festivaly, obchody, restaurace, vlaky, autobusy či kina – v Česku existují místa, která se snaží své zákazníky naučit platit výhradně elektronicky.
Příkladem může být letošní festival Colours of Ostrava, který byl poprvé zcela bezhotovostní. V areálu bývalých hutí, dolů a železáren v Dolních Vítkovicích šlo platit pouze platebními kartami, telefony či hodinkami.
Organizátoři obří kulturní akce si své rozhodnutí platit jen elektronicky pochvalují. „Bezhotovostní systém nám dovolil zkrátit průměrnou dobu nákupu. Fungoval bez jediného selhání, ačkoliv v podmínkách železné technické památky DOV je provoz datově náročných zařízení velice složitý,“ říká mluvčí festivalu Jindřich Vaněk.
Letošní ročník Colours of Ostrava byl zcela digitální.
Organizátoři festivalu podle něj nezaznamenali od návštěvníků žádnou stížnost. „Naopak jsme dostali řadu děkovných vzkazů, protože skutečně došlo ke zrychlení obsluhy a zkrácení čekací časů ve frontách,“ doplňuje Vaněk.
Na facebookových stránkách organizátora se však výtky potenciálních návštěvníků objevovaly. „Divné. Měli byste nechat každého, ať se rozhodne, jak chce platit. Nelíbí se mi to,“ říká například Jitka S.
Další diskutérka upozorňuje na to, že když v zábavním parku Mirakulum spoléhala jen na karty, tak si pak nemohla koupit ani vodu, protože platební terminály měly výpadek, a diskutující Milan P. rovnou řekl, že akci raději vypustí. „Je fajn, že berete lidem možnost volby, to je teď moderní všude… jste světoví. O důvod víc, proč tuhle akci ignorovat,“ napsal organizátorům.
Organizátoři však pamatovali na zákon o oběhu bankovek a mincí, který až na výjimky přikazuje provozovatelům přijímat od zákazníků „cash“. U hlavní brány si tak bylo možné koupit nabitou kartu a platit v ní uvnitř. Kdo kredit nevyčerpal, dostal rozdíl peněz zpět.
„Během festivalu jsme prodali necelou tisícovku nabitých karet. Většinou si je návštěvníci pořizovali pro své děti, kterým chtěli umožnit samostatný pohyb a nakupování v areálu festivalu, nebo jako dárek na útratu pro jinou osobu,“ říká Vaněk. Podle diskuzí na sociálních sítích však bylo zřejmé, že některým lidem tato možnost unikla, a proto se raději akce neúčastnili.
Dalším místem, které deklaruje, že bezhotovostní placení vyhovuje takřka všem návštěvníkům, je gastronomické centrum pod širým nebem Manifesto, které provozuje svá tržiště v Česku a Německu.
Gastronomické tržiště Manifesto je známé tím, že v něm nelze platit hotovostí. Dle zákona to není možné, takže organizátor umožňuje nakoupit za peníze vouchery. V praxi to však nefunguje. „Prodejci se často střídají, takže o tom nemusí být všichni informováni,“ vysvětluje Hollie Lin z Manifesta.
„Bezhotovostní systém se nám osvědčil. Dostáváme širokou pozitivní vazbu od našich hostů, personálu, kuchařů i obchodních partnerů,“ říká Hollie Linová, manželka zakladatele „food hubu“ Martina Barryho, která má na starosti růst, péči o zákazníky i zaměstnance.
Cizinci podle ní nemusejí složitě vyměňovat peníze či hledat bankomat, platby probíhají rychle a jsou hygienické, což se ukázalo jako výhoda při covidu, a dále je celý byznys transparentní, což vyhovuje provozovatelům i státu, který dostane odvedeny všechny daně.
Podle mě je škoda, že zde nelze platit v hotovosti, protože když mi chce někdo dát peníze, je přece jedno, v jaké podobě je dává. Docela hodně hostů se tomu diví a někteří odcházejí.
Také tato skupina deklaruje, že si lidé mohou zakoupit za hotovost dárkové vouchery a dále za ně hradit v restauracích své útraty, v praxi to však nefunguje.
Hned u prvního stánku u vstupu do smíchovské pobočky Manifesta se ptám, zda si mohu za hotovost koupit něco (nabít kartu, náramek, získat voucher…), co mi umožní využívat služby centra i v případě, že nemám kartu. „Ne, nic takového tu není. Zde můžete platit jen kartou,“ odpovídá mi prodavačka.
Zkouším to u dalších šesti stánků a dostávám stejnou odpověď. „Ne. O ničem podobném nevím, bohužel zde skutečně můžete platit jen kartou. Podle mě to je škoda, protože když mi chce někdo dát peníze, je přece jedno, v jaké podobě je dává a docela hodně hostů se tomu diví a někteří odcházejí,“ vysvětluje prodavač, když s omluvou odmítá mou snahu zaplatit za jídlo hotově.
Manifesto hodlá v bezhotovostním byznysu díky silné pozitivní odezvě od zákazníků a prodejců pokračovat. „Ze stovek tisíc hostů ročně víme jen o několika z nich, kteří by měli o platby v hotovosti zájem,“ říká Hollie Linová, která má na starosti rozvoj podniku a zákazníky.
Další prodavač ve snaze omluvit, proč mi nemůže prodat limonádu za peníze, vysvětluje, že by dostal pokutu 10 tisíc korun.
Odpověď Hollie Linové na otázku, zda prodavači skutečně nesmí pod hrozbou sankce nikomu prodat nic v hotovosti, však prodavačovu verzi explicitně nepotvrzuje. „Fungujeme jako bezhotovostní zóna, v níž se pohybuje řada různých partnerů. Každý z obchodníků proto musí souhlasit s tím, že povede svůj byznys bezhotovostně, a fungovat to bude jen tehdy, když to budou dělat všichni,“ vysvětluje Linová.
Díky silné podpoře zákazníků a obchodních partnerů proto podle ní Manifesto ani neuvažuje o tom, že by na současném systému něco měnilo, a hodlá dál fungovat bez bankovek a mincí.
Radlická kulturní sportovna hotovost nechce. Na platby kartou upozorňuje cedule hned u vchodu do multikulturního centra.
Na Smíchově provozuje bezhotovostní zónu také Radlická kulturní sportovna, což je multifunkční prostor na Andělu, kde se pořádají koncerty a hospoda i stánkaři prodávají občerstvení na pípnutí jen za pomoci nul a jedniček.
Že si zde s hotovostí nikdo neškrtne, je zřejmé už u vchodu, kde visí cedule s nápisem, že na tomto místě lze platit jen kartou. Stánek s langoši, u kterého se tvoří fronta zákazníků, však naznačuje, že i v takto „drsném bezhotovostním světě“ si hotovost navzdory myšlence organizátorů proráží svou cestu a zákazníkům, kteří si nevšimli cedule „Payment by Card Only“ to vyhovuje.
Radlická kulturní sportovna hotovost nechce.
„Nechtějí vás odsud vyhodit, když je zde dovoleno platit jen kartou, a vy berete naopak jen hotovost?“ ptám se. „Naopak, prosí nás, ať tu jsme,“ odpovídá prodavač. Z jeho odpovědi si lze vyvodit, že byznys založený jen na digitálních platbách ztrácí zbytečně kus zákazníků, kteří mají jiné preference.
Míst, která omezují či znevýhodňují zákazníky, kterým elektronické placení nevyhovuje, však vzniká víc i v oblastech, které jsou součástí běžného života. Jedním takovým příkladem je parkování, které například ve Frýdku-Místku umožňuje parkovat na půl hodiny zdarma jen přes webovou aplikaci. Ostatní musejí zaplatit 30 korun.
I v „čistě“ bezhotovostní zóně se ukazuje, že hotovost si své zákazníky najde.
Hlavně starší lidé, kteří často neumějí nebo se bojí obsluhovat chytré telefony a mají je jen na fotografie vnoučat, se kvůli tomu cítí špatně.
„Tito lidé jsou mnohdy závislí na osobní dopravě. Například se léčí s onkologickým onemocněním a nemají od onkologa doporučeno cestovat MHD nebo jsou špatně pohybliví a cestování veřejnou dopravou pro ně představuje stres a riziko pádu. Nůžky mezi digitalizovanými a nedigitalizovanými občany se tím rozvírají a je to trápí,“ popisuje lékař Petr Kajzar, kterému se pacienti svěřují se svými problémy.
Problém podle něj není v tom, že se za parkování platí, ale v tom, že vzniká nespravedlivý rozdíl mezi oběma skupinami obyvatel, a vzniká kvůli tomu nepříjemné a zbytečné napětí.
Parkování zdarma na půl hodiny je přístupné jen pro ty, kdo žijí digitálně. Ostatní musí platit a cítí se kvůli tomu znevýhodněni.
„Půlhodina zdarma je dostupná jen přes chytrý telefon. Ostatní řidiči si zaplatí i za pouhých pár minut parkování plnou minimální hodinovou sazbu 30 korun před poliklinikou a 20 korun třeba před poštou, případně obě sazby najednou, pokud potřebují navštívit obě místa v jednom dni,“ vypočítává Kajzar, který pracoval i jako informatik se zaměřením na soukromí, ochranu osobních údajů a kyberbezpečnost, a má tak pro obavy lidí ze sběru digitálních dat pochopení.
Podle něj nejde od zřizovatele – města – o záměr někoho znevýhodňovat, ale jen o opomenutí. „Zkrátka už se moc nepředpokládá, že někdo nemá chytrý telefon nebo jej neumí využít naplno. Pokusil jsem se poslat zpětnou vazbu na e-mailovou adresu Odboru dopravy a věřím, že nad tím popřemýšlejí a třeba situaci narovnají,“ dodává lékař z Frýdku-Místku.
Místa, kde nelze platit fyzickými penězi, zavádí i státní správa. Například Česká správa sociálního zabezpečení nepřijímá platby v hotovosti od poloviny roku 2020, kdy v souvislosti s pandemií zrušila všechny hotovostní pokladny. Na platby kartou se snaží převést cestující také České dráhy, které mají u pokladen vyvěšeno upozornění, že tyto platby preferují.
České dráhy nabádají cestující k platbě kartou.
Na čistě digitální cestu se snaží své pasažéry nasměrovat také soukromý RegioJet, u něhož si lze občerstvení při jízdě na některých spojích pořídit jen elektronicky. Kdo si dopředu nepřečte, že s hotovostí během jízdy vlakem nic nepořídí, má během cesty smůlu
„Catering ve vlaku objednaný online není možné uhradit hotově, klienti ale mají možnost si na libovolné pobočce dobít i v hotovosti kredit, kterým je následně možné občerstvení hradit,“ vysvětluje mluvčí společnosti Alexandra Janoušek Kostřicová.
Na elektronické placení přecházejí i systémy veřejné dopravy. Kdo platí hotově, zaplatí ve Znojmě za jízdenku dvakrát víc než ten, kdo použije kartu. Podobně to funguje v Písku či v Ostravě, která v roce 2020 zrušila jednorázové papírové jízdenky a za hotovost lze pořídit pouze jízdenky kreditní. Ty jsou však pro krátké jízdy zbytečně drahé.
Ve Žďáru nad Sázavou funguje bezhotovostní kino.
Výhodnější slevy mohou jen přes chytrý telefon využívat zákazníci některých řetězců, například obchodů Albert, platit výhradně kartou lze také na některých veřejných záchodcích, a dokonce v kině ve Žďáru nad Sázavou, kde je na vstupenky pouze bezhotovostní automat. Lístky za hotovost jsou dostupné jen v určitém čase v určité dny na vzdálených místech, takže kdo si vyjde neplánovaně bez karty do kina, musí jít zase domů.
Organizace IuRe, která kvůli ochraně osobních údajů bojuje za zachování analogového světa, poukazuje na to, že takovéto znevýhodňování analogových občanů je problematické a vede k vylučování části populace z plnohodnotného života.
„Společenský dopad může být výhledově takový, že lidé raději služby a místa, kde je upřednostňována platba kartou, vůbec nebudou využívat, aby nebyli za ty problémové a pomalé potížisty. To rozhodně není dobrá zpráva pro společenskou soudržnost a pro veřejný prostor, jehož principem je, že se na něm potkávají a účastní se ho všichni bez ohledu na to, jestli mají kartu nebo chytrý telefon,“ upozorňuje mluvčí organizace Hynek Trojánek.
Evidujeme nárůst případů, kdy platba hotovostí buď vůbec není možná, či je zásadně ztížená.
Bezhotovostní festivaly jako Colours of Ostrava pod hlavičkou karetní společnosti Visa nebo pražský Metronom pod garancí Mastercard na sebe nabalují řadu dalších kulturních souputníků a jen letos v červenci se jich konalo téměř 50.
Pořádání bezhotovostních akcí má podle Trojánka důležitý kontext. „Festivaly jsou totiž jakási dočasná zóna, na které lze podobná řešení trénovat a vyzkoušet si, jak na ně lidé reagují. To, že si lidé „zvykli na bezhotovostní festivaly“, je pak ze strany karetních společností argumentem pro zavádění dalších bezhotovostních služeb v rámci PR aktivit,“ je přesvědčen mluvčí občanské iniciativy IuRe.
Jak Colours, tak další festivaly podle něj zatím nabízejí řešení pro lidi, kteří nástroje na digitální platby nemají – předplacené karty, vouchery, dobíjecí náramky.
„Evidujeme však nárůst případů, kdy platba hotovostí buď vůbec není možná, či je zásadně ztížená. Problém totiž je, že tato řešení jsou zřizována hlavně kvůli tomu, aby byla v souladu s legislativou a aby se festivaly vyhnuly kritice. V praxi však takřka nefungují, protože o nich skoro nikdo neví,“ vysvětluje Trojánek to, na co v Manifestu narazil i SZ Byznys.
Organizace IuRe tak už v roce 2021 dosáhla toho, že Rada vlády pro lidská práva podpořila její podnět, aby za odmítání hotovosti byla pokuta.
„Příslušnou novelou se zabývalo Ministerstvo financí, byla dokonce v Legislativním plánu vlády pro rok 2023. Podle našich informací se tomu však bohužel aktuálně nikdo nevěnuje. Je to přitom varianta, kterou ve svém usnesení z letošního února doporučil i Senát,“ dodává Jan Vobořil, výkonný ředitel a advokát IuRe.
Manifesto, RegioJet i Colours of Ostrava však zastávají názor, že by mělo být svobodným rozhodnutím každé firmy, zda chce, nebo nechce přijímat hotovost podobně, jako je jejím svobodným rozhodnutím to, zda přijímá, nebo nepřijímá karty.
