Článek
Pětačtyřicet procent partnerů hospodaří s oddělenými účty, ale má základní přehled o tom, kolik peněz vydělává jejich protějšek a jak s penězi nakládá. Čtvrtina domácností má jeden společný účet, z něhož odcházejí všechny platby, a desetina má jak společný, tak ještě dva soukromé účty.
Vyplynulo to z průzkumu společnosti Provident Financial, která poskytuje nebankovní půjčky a která ho zpracovala na více než tisícovce respondentů v rámci akce Týden manželství, která začne v pondělí.
Fakt, že čtyři lidé z pěti mají nějaký přehled o partnerových financích, je podle psycholožky společnosti Dirivitu Kateřiny Brikciové dobrým předpokladem pro vzájemné soužití.
„Je velmi důležité, aby mezi partnery panovala o penězích otevřená diskuze a shoda na základních či velkých výdajích. Není přitom nutné posílat peníze jen na jeden společný účet, protože pak může vznikat nepříjemný pocit neustálé kontroly. Dobrý model je například ten, když se hlavní výdaje platí z jednoho společného účtu a na své potřeby má každý svůj vlastní účet,“ říká Brikciová.
Z výzkumu dále vychází, že takřka pětina lidí nemá přehled o partnerově finanční situaci. Pokud žijí tito lidé v manželství a nemají upraveno SJM (společné jmění manželů), nemělo by to tak podle advokáta z kanceláře Polverini Strnad být.
„Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění. Až na výjimky je vše, co nabydou za trvání manželství, součástí SJM, tedy společné. Mzda, kterou dostává jeden z manželů, zatímco druhý manžel je v domácnosti a pečuje o děti, je tedy společná a lidé by se měli zajímat o finance svého manžela,“ říká advokát Pavel Strnad.
Anketa
Občanský zákoník podle něj jasně říká, že péče o rodinu a její členy má stejný význam jako majetkové plnění, například mzda, a že každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla v zásadě srovnatelná.
„Manželé mají o financích dle zákona rozhodovat společně a se souhlasem druhého. Navíc i dluhy jednoho manželů jsou rizikové pro celou rodinu,“ vysvětluje Strnad, proč je důležité zajímat se o finance druhého.
I v tomto ohledu se z průzkumu prokázalo, že partneři se ve většině případů informují o tom, že si chtějí půjčit, nicméně více než pětina lidí to z různých důvodů neříká, nebo neví, jak by se zachovala. A právě to je podle psycholožky problém.
„Pokud spolu lidé nekomunikují o takovéto věci, nekomunikují pravděpodobně i o dalších důležitých věcech. Důvěra se mezi partnery vytrácí, vzniká naštvanost a zloba, a když se takové problémy cyklí a navíc vzniknou dluhy, za které ručí druhý, aniž by o tom věděl, tak to může být důvodem pozdějšího rozchodu,“ varuje Brikciová.
Problém to je i z pohledu práva, ačkoliv se to podle advokáta Strnada děje dnes a denně. „Je však třeba podotknout, že v případě, kdy si manžel vezme půjčku ve výši, která přesahuje běžné záležitosti rodiny, bez souhlasu druhého manžela, nestane se dluh součástí SJM,“ upozorňuje právník.
Přesto však může tento dluh manžela, o kterém nikdo neví, podstatně ohrozit i druhého partnera. „V rámci exekuce tohoto dluhu lze totiž postihnout celé SJM, i když jde o dluh, který je pouze jednoho z manželů,“ vysvětluje Strnad. Řešením této situace je podle něj zúžení společného jmění, tedy jeho úplné rozdělení, nebo vyloučení některých věcí.
Výzkum dále ukazuje, že partneři, kteří spolu finanční situaci řeší, a nemusí vždy jít jen o příjemné záležitosti, tak to pětinu z nich posiluje ve vzájemném vztahu. Brikciová k tomu dodává, že to může být případ žen, které se ostýchají říci manželovi například o lepší pračku, ledničku, nebo i výdaj jen pro sebe, ale on by přitom rád jejich přáni splnil, jen o něm neví.
Když se pak ukáže, že má jeden z partnerů dluh, velké množství lidí svého partnera podrží. Jen osm procent nechá situaci jen na svou/svého milou/milého a dva lidé ze sta by takovou skutečnost brali jako tak fatální.
K tomu podle advokáta Strnada skutečně může dojít. „Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Pokud tedy zjistíte, že má manžel velké dluhy, které vám zatajil, a vy mu z toho důvodu již dále nedůvěřujete a žijete v neustálém strachu z exekuce, může nepochybně jít o důvod k rozvodu,“ říká právník z advokátní kanceláře Polverini Strnad.
Výzkum se také dotkl toho, co vyvolává mezi partnery v otázce financí největší spory. Jako nejčastější spouštěč rodinných konfliktů zůstávají neuvážené nákupy – například výdaje za pochutiny, elektroniku, oblečení, kosmetiku nebo zkrášlovací procedury považuje za třaskavé téma více než čtvrtina Čechů.
Třináct procent lidí se hádá kvůli návštěvě hospod či restaurací a obdobné procento respondentů se pře kvůli dovoleným.
„Oproti výsledkům průzkumu těsně před nástupem pandemie tento důvod hádek zesílil. Význam dovolené a cestování pro lidi po pandemii vzrostl a kvůli současným nejistým ekonomickým vyhlídkám řeší páry omezení výdajů právě na dovolenou,“ vysvětluje důvod přenic Lubomír Brůha, ředitel oddělení úvěrových rizik Provident Financial.
Právě proto je podle psycholožky Brikciové důležité mluvit o financích ještě před společným soužitím, aby například partner věděl, že jeho partnerka má velikou chuť cestovat a hodlá právě za tuto položku hodně utrácet nemálo let.
„Když to bude vědět dopředu, bude s tím počítat. Když by to nevěděl, mohl by pak být při společném soužití velmi překvapen a brát to třeba i jako podraz,“ vysvětluje Brikciová.
Obecně se lidé hádají často také kvůli patologickým jevům, jako je třeba gambling. Ze standardních finančních hádek pak bývají příčinou i například výdaje partnera na cigarety, které ten druhý, sám nekuřák, považuje za zbytné.
