V Československu si zvykl na mzdu v hotovosti. Chodí si pro ni i dnes

Dvakrát do měsíce stát frontu na výplatu – jednou na zálohu a podruhé na doplatek – byla v bývalém Československu všední pracovní scenérie. Mnoha lidem byla velmi nepříjemná už jen proto, že všichni ostatní věděli, kolik kdo bere.

„Každý měsíc nás po oddělení dvakrát vyvolávali, ať si jdeme pro výplatu. Byla to hrůza. Všichni věděli všechno a nedělalo to dobrotu,“ vzpomíná bývalý manažer velkého státního podniku Jiří P. (redakce celé příjmení zná, na žádost uvádí jen první písmeno).

Nejhorší podle něj bylo, když vymyslel zlepšovací návrh a dostal za něj od podniku prémii převyšující několik běžných měsíčních platů. „Když mi ji vypláceli v hotovosti ve stokorunách, protože jiné bankovky nerozdávali, všichni se na mě z fronty dívali hodně dlouho a já jsem byl rudý studem, že jsem dostal tolik peněz,“ vzpomíná Jiří.

Nepříjemnou situaci se snažil vyřešit tím, že pozval své kolegy do restaurace na večeři, ale atmosféru to ještě více vyhrotilo. „Vzali to jako provokaci, že se na ně vytahuji. Od té doby vím, že od nepříjemné situace se má jít dál, aby se na ni zapomnělo, a ne ji dále rozmazávat,“ dodává.

Situace se podle něj začala zlepšovat až v roce 1985, kdy si ve státním podniku začali zaměstnanci zřizovat své první sporožirové účty, což byl běžný účet pro fyzické osoby, který zřizovala státní Česká spořitelna.

Ne všichni však vzpomínají na dobu výplatních pásek a sáčků s husí kůží na těle. Právě v roce 1985 si ve velkém státním nakladatelství začal po škole vydělávat editor a redaktor Jakub Šofar (jedná se o pseudonym, pod kterým publikuje), kterému se výplata peněz v hotovosti zalíbila natolik, že si tak mzdu nechává vyplácet i dnes.

„Jsem konzervativní člověk. Výplatu jsem stejně jako všichni čtyři roky před revolucí dostával v hotovosti, a když jsem přešel v roce 1999 do druhého nakladatelství, tak jsem v tom pokračoval,“ říká Šofar.

Nechat si vyplácet mzdu v bankovkách a mincích je podle něj normální a nechápe, když se takovému způsoby výplaty ostatní diví. „Jediné skutečně hotové peníze jsou ty v hotovosti, vše ostatní jsou jen nuly a jedničky, které nic znamenají,“ konstatuje Šofar.

Odmítá však, že by měl k elektronickým platbám radikálně negativní postoj. Ačkoliv nechce z důvodu zachování anonymity a minimalizace vlastní digitální stopy platit kartou, osobní účet má, a když se mu sejde doma více peněz třeba z dalších přivýdělků, uloží si je na účet.

„Nebojuji proti elektrickým penězům, ale část peněz nemusím mít v nulách a jedničkách a nemám zájem na tom, aby někdo věděl, kde a kdy jsem. Když si něco kupuji, jsem tam jen já a obchodník a nechci, aby v tom byl někdo třetí,“ vysvětluje vedoucí edičního oddělení v nakladatelství.

Šofar je navíc přesvědčen o tom, že společnost čeká dřív či později kvůli snaze o plnou elektrickou mobilitu blackout a až nastane, nebude si s tím nikdo umět poradit a bude chaos. Hotovost mu v takovém případě pomůže.

S plnou peněženkou chodí jednou ročně platit plyn, kupuje si obrazy, jídlo, oblečení, palivo do auta i vybavení do domácnosti. Hotovost si od něj půjčuje i manželka, když se ocitnou v místech, kde nelze platit kartou. I kdyby si kupoval auto, udělá to podle svých slov v hotovosti.

„Chci mít vždy hotové peníze u sebe. Kdybych s sebou neměl 10 tisíc korun, když jdu ven, připadal bych si jak idiot,“ říká s tím, že se nebojí, že by mu peníze někdo ukradl, protože se to za téměř 40 let nestalo. Výplatu v hotovosti si podle něj nechává vyplácet i několik jeho známých a donedávna měl v práci kolegyni, která si chodila pro výplatu s ním, než odešla před dvěma měsíci do důchodu.

A nezlobí se na něj účetní, když jen kvůli němu musí chodit do banky? „Ptal jsem se jí a řekla, že ne, že se ráda jde kvůli mně projít do města a je to vždy jednou za měsíc hezká procházka,“ dodává Šofar.

Přestože má několik známých, kteří si také chodí vyzvedávat výplatu v hotovosti, patří k drtivé menšině zaměstnanců. „Naprostá většina zaměstnanců upřednostňuje bezhotovostní převod výplaty na účet. Stále ale zaznamenáváme případy, kdy někteří zaměstnanci bankovní účet nemají zřízen, protože ho nepotřebují a i v dnešní elektronické době pořád vyřizují všechny své platby a inkasa v hotovosti,“ říká mluvčí Hospodářské komory ČR Miroslav Diro.

U nárazových brigád je však podle něj výplata mzdy v hotovosti rozšířenější. Může jít třeba o situaci, kdy se firma rozhodne na hodinu či dvě najmout brigádníky, kteří testují a kontrolují například novou webovou stránku firmy.

„Firma zjišťuje uživatelskou přívětivost webu a podle výsledků tohoto testu upravuje vzhled nebo funkcionality internetové stránky, aby byla pro návštěvníky srozumitelná a přehledná. Takovým brigádníkům je odměna sražená o daň vyplacena v hotovosti ihned po tomto úkonu,“ vysvětluje na příkladu Diro.