Článek
Úroky ve výši stovek procent jsou možná „nekřesťanské“, ale podle zákona nejsou protizákonné. Alespoň česká legislativa žádný maximální limit úroků pro půjčky nezná. Zato zná termín „dobré mravy“ a někteří poskytovatelé mikropůjček, jak dokazují judikáty mnoha soudních procesů, jedná v rozporu s nimi.
Úvěr, který má vyšší úrokovou sazbu, než je čtyřnásobek obvyklých bankovních sazeb, už je podle soudní praxe „přes čáru“. „Pokud dlužník namítne u soudu, že jeho půjčka je ve smyslu ceny v rozporu s dobrými mravy, soud to akceptuje a prohlásí smlouvu za neplatnou a věřitel musí vracet úroky zpátky. Dlužníci to ale nevědí. Takto zpochybněny mohou být aktuálně u soudů klidně desítky tisíc půjček,“ říká David Borges, analytik společnosti Člověk v tísni.
Myšlenka zakotvení úrokových stropů pro spotřebitelské úvěry do zákona reaguje na požadavek evropské legislativy. Evropský parlament chce i po Česku, aby propsalo do zákona opatření, které nepřiměřené ceny těchto půjček stopne.
Ministerstvo financí, které za novelou zákona o spotřebitelském úvěru stojí, rozdělilo spotřebitelské úvěry na dva typy. Malé a krátké půjčky, které si lidé berou typicky na konci měsíce, když nevyjdou s výplatou, a na půjčky větších obnosů s delší splatností.
U prvního typu, mikropůjček do 20 tisíc korun s maximální splatností půl roku, jsou maximální náklady stanoveny jako pevná částka, která má být součtem paušálu 2000 korun a částek odvozených od aktuální základní úrokové sazby centrální banky, výše půjčky a doby splácení úvěru. Půjčku v hodnotě deseti tisíc by nově podle propočtů resortu Zbyňka Stanjury (ODS) dlužník přeplatil o necelou polovinu.
U dlouhodobějších půjček na vyšší částky se bude celková maximální splacená částka řídit roční procentní sazbou nákladů (RPSN). Strop vyjde z aktuální základní úrokové sazby centrální banky. Ta je nyní například 3,75 %, podle pravidel se k této sazbě vždy přičte osm a výsledek se vynásobí čtyřmi. Nyní by tedy maximální sazba RPSN činila 47 procent. U úvěru ve výši 10 tisíc korun, by v případě splacení za jeden rok nechal dlužník na úrocích něco přes dva tisíce.
V zákoně je ale zabudována i pojistka pro případy, že základní úrok klesne nízko. Aby nebankovní společnosti měly jistotu, že roční průměrná úroková sazba bude vždy minimálně na 40 %. „To se může řadě lidí na první dobrou zdát jako strašně vysoký úrok. Ale my si myslíme, že i tahle úroková sazba má na trhu svoje místo, protože jsou tu lidé, kterým ty banky za těch 15, 20 % nepůjčí,“ komentuje návrh Borges z Člověka v tísni.
„Půjčují lidem, kterým by půjčit neměli“
Podle Jiřího Hauptmanna, předsedy dozorčí rady Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů, který zároveň působí ve vedení společnosti Provident, jsou stropy příliš přísné. Nezohledňují podle něj to, jak rizikovým klientům poskytovatelé půjčují. „Nebankovní společnosti obsluhují zranitelnější klienty, které banky vyhodnotily jako příliš rizikové a úvěry jim neposkytují. Rizikovější klientský segment s sebou ale nese i vyšší náklady.“
Podle Borgese z Člověka v tísni jde ale častokrát o lidi, kteří by půjčku neměli dostat vůbec. „Pokud jsou ti lidi tak rizikoví, že na ně ty firmy potřebují mít 400 % per anum (ročně, pozn. red.), tak jim dnes vůbec půjčovat nemají. Tím, že neprověřují jejich úvěruschopnost, porušují zákon,“ myslí si Borges.
S tím nesouhlasí Roman Bulguris, šéf společnosti FlexiFin, která se s výší úroků příliš „nemaže“. Loni skončila na chvostu žebříčku Index odpovědných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, který každoročně sestavuje Člověk v tísni. Bulguris tvrdí, že jejich úvěry jsou drahé právě proto, že klienty prověřují důsledněji.
„Klienti nebankovních společností oproti bankovním klientům častěji potřebují individuální přístup a intenzivní komunikaci, protože častěji čelí finančním obtížím. S žádostí o úvěr odmítnete v průměru 40–50 % klientů, ale náklady na jejich posouzení nesete,“ uvedl.
Jiřímu Hauptmannovi z asociace „nebankovek“ ještě vadí, že úrokové stropy nezohledňují to, kolik stojí financování úvěrů samotné nebankovní poskytovatele. „Na rozdíl od bank získávají nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů kapitál z investorských zdrojů a finančních trhů. Obvyklá výše nákladů na tyto úvěry se pohybuje mezi 10–15 % ročně. Finance pro bankovní domy jsou dvakrát až třikrát levnější,“ vysvětluje Jiří Hauptmann.
Koho se stropy dotknou?
Bankovních spotřebitelských úvěrů se chystané omezení patrně vůbec nedotkne. Jejich úroky jsou hluboko pod limitem. Návrh ministerstva ale banky zatím komentovat nechtějí. „Jsme v kontaktu se všemi zúčastněnými stranami ohledně uvedeného zákona. Z našeho pohledu je nyní předčasné komentovat vzhledem k dalšímu legislativnímu procesu,“ napsal SZ Byznys Petr Plocek, mluvčí Unicredit Bank.
Nebankovní společnosti jako třeba Essox nebo Home Credit či Cofidis a velké splátkové společnosti typu Twisto a Skip Pay by se ovšem v některých případech mohly o limit „drhnout“. „Myslím ale, že se jejich produktová nabídka se zásadně měnit nebude, ani kreditní karty, kontokorenty a revolvingové úvěry nebudou patrně dotčené,“ říká Borges.
Naopak nejvíc bude změna bolet právě poskytovatele mikropůjček. Jejich dlužníkům to ale podle Borgese zásadně pomůže. „Tyto drahé půjčky jsou pro chudé lidi nesplatitelné. Člověk si jde půjčit 20 tisíc a za měsíc má vracet třeba 24 tisíc. Čtyři tisíce na úrok patrně sežene, ale na splácení jistiny si musí znovu půjčit. I samy mikropůjčkové společnosti říkají, že není neobvyklé, když si klient takových „obrátek“ bere šest, osm, což znamená, že ho to totálně vysaje.“
Žně pro lichváře?
Nebankovní společnosti argumentují, že část – odhadem minimálně 90 tisíc – rizikovějších klientů bude tímto opatřením vytlačena z trhu. Podle Jiřího Hauptmanna najdou odmítnutí žadatelé útočiště u „lichvářů.“
„Koneckonců to vidíme u našich sousedů, kde k podobně nevhodné úpravě maximálních úrokových stropů již došlo. Můžeme očekávat, že svět půjček přes Facebook inzerovaných jako „Půjčíme každému, bez kontroly“, „Peníze hned, bez smlouvy“, „Bez ověřování příjmů“ budou v online prostoru častěji. Ulice zaplaví letáky. Lichváři a „známí“ nebo „přátelé známých“ se na vyloučený segment spotřebitelů vrhnou a rádi jim „pomohou“, sdílí zkušenosti ze Slovenska a Pobaltí, kde už přísnější regulaci mají Hauptmann.
Zhruba patnáct společností ze spodní části Indexu odpovědného úvěrování bude mít s novými pravidly patrně problém. „Dojde k ukončení činnosti některých licencovaných poskytovatelů, byznysově jim nebude vycházet podnikat,“ souhlasí Hauptmann. Jejich klienty může spolknout nadnárodní kolos Provident, pro který Hauptmann pracuje, jako se to ostatně podle něj stalo v Maďarsku.
Budou muset zlevnit, nebo odejít z trhu
Podle Davida Borgese bude muset část poskytovatelů těch nejdražších půjček změnit svůj byznys model. Ušetřit na marketingových nákladech a vysokých provizích pro své distributory. Právě distribuce a reklama je přitom pro tento typ produktů klíčová.
„Tohle je trh půjčujících, nikoliv trh dlužníků. Ono se to často líčí, jako že po ulicích chodí zoufalí lidé, kteří si chtějí vzít půjčku a snaží se dorážet na někoho, kdo by jim půjčil, ale ta realita je spíš opačná. Na trhu jsou jako desítky společností, který se snaží urvat klienty, kterým by se dalo půjčit,“ míní Borges.
„Společnost, která ten úvěr poskytne, potřebuje, aby ten člověk ten úvěr prodlužoval aspoň 3–4 měsíce, protože první dva měsíce si vydělává jenom na tu provizi, až pak začne vydělávat na sebe,“ dodává.
Poskytovatelé ale tvrdí, že zlevňování nepřijde. Naopak ceny úvěrů se u hráčů, kteří na trhu zůstanou, podle nich posunou až k hranici stropů. „Myslet si, že mávnutím kouzelného proutku půjde zlevnit? Není moc kam zlevnit,“ říká zástupce poskytovatelů Hauptmann.
K návrhu zákona o spotřebitelském úvěru aktuálně probíhá vypořádání připomínek v mezirezortním připomínkovém řízení. „Legislativní proces v tuto chvíli nelze předjímat, ale přepokládáme, že během května by měl být postoupen k projednání v Legislativní radě vlády,“ informovala Gabriela Krušinová z Ministerstva financí.
