Tucet důvodů, proč platit kartou a proč raději hotovostí

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Češi platí stále častěji digitálně – kartou, mobilem či hodinkami. Připadá jim to jednoduché a komfortní, a řada z nich tak nechápe ty, kteří mají radši hotovost. Na lidi platící převážně fyzickými penězi má část z nich tendenci pohlížet svrchu jako na dinosaury analogové doby a na obchodníky či restaurace přijímající jen hotovost jako na podvodníky, kteří chtějí šidit stát nižšími daňovými odvody.

Je to ale velmi zjednodušující pohled. Podle hlavního ekonoma investiční skupiny DRFG Martina Slaného ekonomické výzkumy přímou úměru mezi podílem hotovostních plateb a podílem šedé ekonomiky nepotvrzují.

„Němci či Rakušané například často platí v hotovosti, ale podíl šedé ekonomiky mají nízký. Naopak takřka bezhotovostní Švédsko má šedou ekonomiku rozšířenější než tyto země. Výše daňových úniků souvisí hlavně s výší zdanění a mírou přerozdělování – čím je větší, tím větší jsou i daňové úniky bez ohledu na velikost hotovosti,“ je přesvědčen Slaný.

Hotovost podle něj sice daňové úniky zjednodušuje, ale i když by neexistovala žádná národní měna, najdou si nepoctivci jiné cesty, čím ji nahradí. „Například měnou jiné země, kryptoměnami, barterovou výměnou či zcela ‚novou měnou‘. Složitější cesta k daňovým únikům jen zvýší transakční náklady tohoto jednání a o to se zvýší rozsah šedé ekonomiky,“ vysvětluje hlavní ekonom DRFG. Čemu tedy skutečně pomáhají digitální platby a je dobré, aby zcela nahradily hotovost? Následující výčet výhod analogového i elektronického způsobu placení ukazuje, že je dobré zachovat v ekonomice obě metody.

Lidé chtějí platit bezhotovostně. Vyplývá to z výzkumů spotřebitelského chování a také z údajů o digitálních a hotovostních platbách.

Data Sdružení pro bankovní karty (SBK), které shromažďuje údaje o platebních kartách na českém trhu, ukazují, že za posledních pět let (2018 až 2022) se objem transakcí u obchodníků zvedl ze 700 miliard korun na více než 1,5 bilionu korun, tedy více než dvojnásobně.

Objem peněz vybraných z bankomatů a využívaných dále pro platbu v hotovosti se za tu dobu zvedl též, ale jen mírně - z necelých 780 miliard korun na necelých 880 miliard, tedy o 15 procent.

Pomalejší růst objemu peněz vybíraných z bankomatů zapříčinil to, že zatímco v roce 2018 byl objem peněz vybraných na utrácení v hotovosti o pět procentních bodů vyšší než podíl peněz utracených u obchodníků kartou, loni se podíl karetních útrat zvedl na takřka dvě třetiny celkového objemu peněz a převýšil tak útraty v hotovosti o téměř 30 procentních bodů.

Zákaznické zvyklosti pak nedávno zkoumala společnost KB SmartPay, které 67 procent lidí odpovědělo, že platilo poslední měsíc bezhotovostně, což je zhruba stejné jako před půl rokem, ale v hotovosti platila už jenom tři procenta lidí, kdežto před šesti měsíci to bylo pět procent respondentů. Z 27 na 30 procent stoupl také počet lidí, kteří platili bezhotovostně aspoň občas.

Změna nastala i ve formě bezhotovostní platby – platba kartou dominuje a preferují ji téměř dvě třetiny lidí, pomalu ji ale začíná dohánět platba chytrým telefonem. Zatímco na konci loňského roku uvádělo jako nejčastější platbu mobilem 22 procent zákazníků, aktuálně je to už 32 procent.

„Zřejmě hlavně mezi mladou generací vítězí filozofie, že telefon mám u sebe pořád, tak proč riskovat, že kartu ztratím,“ říká Jitka Palatová, generální ředitelka KB SmartPay. Platby chytrými hodinkami zatím zůstávají se čtyřmi procenty v pozadí, ale podle Palatové lze s nástupem věkové skupiny 20+ očekávat, že i jejich podíl bude stoupat.

Fanoušci bezhotovostních plateb si pochvalují komfort, jaký jim tento způsob utrácení nabízí. Na první místo dávají rychlost, s jakou placení probíhá, a tato výhoda proti platbám v hotovosti je důležitá pro 43 procent lidí.

Silnější třetině lidí se líbí, že mají díky digitálnímu placení přehled o provedených transakcích, a zhruba pětině lidí vyhovuje, že mohou díky placení kartou získat na některých místech část útraty zpět, tzv. cashback.

Pět procent lidí pak udává jiné důvody, například to, že mají lehčí peněženku, když v ní namísto těžkých mincí nosí jen kartu, že se cítí bezpečněji, že jim nikdo neukradne nebo někde neztratí hotovost, či třeba to, že při placení kartou mohou využívat řadu výhod – slevy v obchodech nebo různé služby zdarma.

Digitální platby nabírají na oblibě mezi českými turisty v zahraničí. Je to vidět opět na statistikách SBK (druhý list v grafu), kde rozsah tuzemských a zahraničních plateb kartou roste výrazně rychleji ve prospěch těch zahraničních. Zatímco objem tuzemských plateb roste od roku 2020 zhruba pětinovým tempem, ty zahraniční rostou od té doby každý rok zhruba o polovinu.

Červnový průzkum společnosti Visa pak ukázal, že tento trend letos patrně ještě zesílí, protože na dovolené hodlají platit kartou, telefonem nebo hodinkami čtyři z pěti Čechů (79 %), kdežto v Česku to jsou dvě třetiny lidí.

Je to dáno jednak zvýšeným zájmem o cestování do zahraničí po covidu, ale také vyšším kontrastem mezi jednoduchostí elektronického placení a složitým sháněním směnáren v cizí zemi a vyměňováním peněz.

„Pokud to jde, v zahraničí platím výhradně kartou, protože nemusím ztrácet čas výměnou peněz a řešit, kolik si musím vyměnit, a zatěžkávat si peněženku drobnými, které se mi poztrácí, nebo je ani nevyužiji, když to nejsou eura,“ říká pilot Jiří Pruša, který často létá do zahraničí.

„Nedávno jsem byl v Dánsku a z pobytu mi zbylo 400 dánských korun, tedy asi 1300 českých, které mi nyní zbytečně leží doma,“ dodává.

Platby kartou v zahraničí doporučuje svým „klientům“ také předseda Krajské rady seniorů Královéhradeckého kraje a zároveň viceprezident organizace Senioři ČR Petr Tojnar.

„Já sám jsem před deseti lety nechtěl o kartě slyšet, ale nyní ji na všech akcích seniorům doporučuji, a nejvíc právě při platbách v zahraničí, protože pro starší lidi je obtížné ‚obíhat‘ směnárny a hledat výhodné kurzy,“ vysvětluje Tojnar.

Přijímání plateb digitální cestou zvyšuje obchodníkům tržby. Jak moc, záleží na druhu podnikání a umístění podniku.

Ačkoliv existují místa, kde Češi platí stále v hotovosti, a malé provozovně se tak kvůli nájmům terminálů v řádu stovek korun měsíčně a poplatkům za transakci v řádu nízkých procent nevyplatí zavádět druhý způsob placení, většině provozoven to zisky v součtu zvyšuje.

Data společnosti Visa ukazují, že třem čtvrtinám nových uživatelů terminálů se po jejich zavedení zlepšil byznys. Dvě třetiny deklarují, že zákazníci utrácejí díky digitálním platbám více peněz a v průměru se jejich příjmy zvedly o osm procent.

Ještě výraznější zlepšení svého podnikání po zavedení terminálů pak vykazují restaurace a hospody. Obrat gastronomických podniků s terminály se za poslední dva roky zvedl o 76 procent a průměrná útrata hosta se navýšila téměř o 12 procent.

Podle Luboše Kastnera, zástupce gastronomů v Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR, se totiž hosté od dob před pandemií dramaticky proměnili a chtějí komfort.

„Osmdesát procent z nich preferuje bezhotovostní platbu a čtyřicet procent odchází, když vidí na dveřích restaurace cash only. Pořídit si terminál je ziskové rozhodnutí a já sám nevidím pro neakceptaci platebních karet žádný racionální argument,“ říká Kastner, sám spolumajitel několika restaurací v projektu Hospodská.

Restauracím se totiž podle něj navýší tržby jak o útraty hostů, kteří by jinak odešli, tak i díky vyšším útratám těch, co zůstávají a díky platbě kartou utrácejí víc.

Manažer společnosti Visa pak dodává další aspekt, který může nárůstu tržeb v gastru přispět. „Terminály zvyšují efektivitu podnikání a vylepšují správu hotovosti. Bezhotovostní placení totiž dává provozovateli možnost kontroly personálu, který by mohl být při velkém množství návštěvníků náchylný k tomu, aby zúčtování neproběhlo tak, jak by mělo,“ říká Petr Polák.

Lidem dbajícím o životní prostředí je v rámci bezhotovostního placení sympatický argument, že při digitálním placení „šetří“ přírodu.

Uhlíková stopa, která pomocí měření množství ekvivalentu skleníkových plynů vyprodukovaných určitou činností ukazuje dopad této činnost na životní prostředí, je totiž při platbě kartou násobně nižší než při platbě v hotovosti. Alespoň to ukazuje výzkum společnosti Worldline, která je čtvrtou největší platební společností na světě a největší v Evropě.

Zatímco při platbě plastovou kartou se při přepočtu na jednu transakci vyprodukuje 2,3 gramu CO2 (bez účtenky 1,3 g) a při platbě tokenizovanou kartou (kartou převedenou do mobilu) se vyprodukuje 0,7 gramu CO2, při platbě v hotovosti se kvůli výrobě bankovek a jejich převozu do bankomatů a dalším transakcím vyprodukuje téměř 37 gramů skleníkových plynů.

Ačkoliv objem digitálních plateb v Česku roste, většina lidí u sebe stále nosí hotovost. Vedle vyhraněných fanoušků bezhotovostního placení jsou to i ostatní, a to jednoduše kvůli tomu, aby byli připraveni zaplatit za zboží či služby i v místech, kam terminál dosud nedorazil.

Podle nedávného výzkumu společnosti STEM/MARK pro poskytovatele bankomatů Euronet platí Češi fyzickými penězi téměř ze 60 procent proto, že obchodník nebere karty, a třetina proto, že si potřebuje rozměnit.

A ačkoliv 81 procent Čechů podle výzkumu Visa preferuje digitální platby, zhruba stejný podíl lidí s sebou nosí podle výzkumu KB SmartPay stále hotovost (80 %) a bez ní vyjde ven jen pětina obyvatel.

Z těch, co u sebe hotovost stále nosí, jich má téměř polovina uloženo v peněžence 300 až 800 korun. Necelých 30 procent u sebe nosí 800 až dva tisíce korun a pětině lidí stačí na drobné útraty jen suma do 300 korun. Čtyři procenta Čechů pak platí v hotovosti častěji a v peněžence mají více než dva tisíce korun.

Výzkumy platebních institucí ukazují, že kdo platí kartou, utrácí více než ten, kdo vytahuje jednotlivé bankovky a mince z peněženky. Z logiky výzkumu pak vyplývá, že když někdo platí v hotovosti, nebude tolik rozhazovat a ušetří.

„Vidím to sama na sobě. Když platím kartou, tak si výši útraty tolik nehlídám, jako když platím hotově. Nyní už nemusím počítat každou korunu, tak mě to tak netrápí a platím bezhotovostně často. Kdybych ale měla stále malé děti, tak bych při každodenních nákupech určitě stále platila v hotovosti,“ popisuje svou zkušenost Eva S. ze severu Čech.

Zatímco v Česku je kontrola nad vlastním utrácením důležitá pro necelou čtvrtinu lidí, v Německu, kde jsou platby v hotovosti oblíbenější, to podle výzkumu jejich spotřebitelské organizace je důležité pro silnější třetinu obyvatel. Respondenti to uvádějí dokonce jako nejdůležitější faktor pro platbu v hotovosti.

Průzkum STEM se na pocity spojené se soukromím při placení v hotovosti neptal, ale německý průzkum se na ně zaměřil podrobněji. Respondentům nabídl, zda vidí v hotovosti osobní svobodu, a 17 procent s tím souhlasilo. Třináct procent německých spotřebitelů pak souhlasilo s tím, že jim hotovost pomáhá udržet si své soukromí. Téměř třetina respondentů tak platí v hotovosti proto, aby někdo třetí nemohl mít přehled o jejich transakcích.

Tento pohled je blízký také některým českým spotřebitelům. Kartou odmítá platit například Maryla Prušová, které se nelíbí, že někdo může mít přehled o tom, kolik peněz a za co utrácí, a může tyto informace jakýmkoliv způsobem zneužít.

„Cením si svého soukromí a je pro mě nepřijatelné vědět, že do něj někdo může nahlížet a může mít například přehled o tom, kdy a kam cestuji. Nekupuji nic na internetu a v obchodech platím jen hotovostí. Pokud to nejde, jdu jinam,“ říká Češka pobývající ve Francii.

Podobně to vnímá i Renáta Sedláková z Prahy. „Kartou jsem si jednou zaplatila nanuk, abych ukázala, že i v pokročilejším věku tyto technologie ovládám. Jinak ale nepodporuji rozvoj digitálních cest, protože čím více lidí platí kartou, tím více ztrácíme svobodu. Pokud hotovost zmizí, zmizí také svoboda,“ je přesvědčena seniorka.

Spolek Iuridicum Remedium, který se věnuje digitálním právům a zejména ochraně soukromí, s těmito názory souhlasí.

„Digitální platby doprovází masivní sběr dat o kupujících. Ta neříkají jen to, za co komu platíte, ale také kde, a mohou poskytnout cenné informace o tom, s kým jste na jednom místě. Mohou vypovídat o politických preferencích, zdravotním stavu, životosprávě, denním rozvrhu, sexuálních preferencích a detailně ukazují majetkové poměry,“ upozorňuje Jan Vobořil, advokát a výkonný ředitel spolku.

Právo na soukromí je tím podle něj ohroženo, a kdo si ho váží, měl by platit hotovostí.

Navzdory rostoucímu podílu elektronických plateb existuje skupina lidí, kteří se už nechtějí s novými způsoby placení seznamovat. Velká část z nich patří ke dříve narozeným ročníkům. Podle Petra Tojnara, předsedy Krajské rady seniorů Královéhradeckého kraje (Rada seniorů má několik desítek tisíc členů), platí dnes kartou zhruba polovina seniorů, a to hlavně z větších měst, a druhá polovina z menších měst a obcí platí hotovostně.

„Z té poloviny, co platí v hotovosti, z nich polovina kartu ani nemá, protože tito lidé nemají ani účet, a druhá polovina kartu má, ale stejně s ní neplatí, protože má ostych,“ vysvětluje Tojnar.

Podle něj to souvisí spíš s povahou než s věkem, protože existují důchodci, kteří v osmdesáti letech plně ovládají všechny technologie, a pak jsou čerství senioři, kteří digitální svět odmítají. „Nemá cenu je k tomu nutit, hotovost tu zde pro ně musí zůstat a změnit se to může až v příští generaci,“ soudí Tojnar, který sám platí převážně bezhotovostně.

Že musí být možnost platit hotovostí pro takové skupiny lidí zachována, je přesvědčen i Hynek Trojánek ze spolku Iuridicum Remedium. „Jinak by zhruba pětina lidí mohla být sociálně vyloučená a nejsou to jen senioři, ale třeba lidé s nízkým příjmem v exekuci, kteří nemusí mít účet, nebo obecně nízkopříjmové skupiny obyvatel, které si musí kontrolovat své výdaje,“ říká Trojánek.

Studie norské spotřebitelské rady podle něj ukázala, že v roce 2022 se 10 až 25 procent spotřebitelů setkalo s digitálními překážkami při placení za zboží a služby, a studie Nizozemské národní banky odhalila, že jeden ze šesti dospělých není schopen vyřídit veškeré bankovní operace sám a lepší je pro něj hradit platby hotovostně.

Fyzické peníze jsou podle Trojánka také dobré pro děti a pomáhají jim i v učení finanční gramotnosti. „Při placení plastovou kartou se nikdo počítat nenaučí. Na pochopení toho, jak funguje finanční svět, jsou dobré skutečné peníze,“ vysvětluje Trojánek.

Samotná existence hotovosti sehrává podle hlavního ekonoma skupiny DRFG Martina Slaného v národní ekonomice důležitou roli jakožto nástroj, který brzdí aktivistickou politiku centrálních bank.

„V minulosti se u nás debatovalo o zavedení záporných nominálních sazeb, které představují implicitní zdanění vkladatelů. Hotovost však v takovém případě staví centrální bance bariéru, kam až může zajít. Vědomí toho, že by při poklesu sazeb do minusu střadatelé utíkali do bank vybrat si své vklady, centrální bance v takové politice přirozeně brání,“ vysvětluje Slaný.

Sám však podle svých slov platí převážně digitálně a ani ostatní nemusí své elektronické platby nijak omezovat, protože fakticky není nutné hotovostí platit, ale důležité je vědět, že hotovost existuje, a v případě případných excesů centrální banky k ní lidé utečou.

Ačkoliv je digitální platba ve většině případů pohodlná a rychlá, když přestane z jakýchkoliv důvodů fungovat terminál, je to nepříjemná potíž. Personál ani zákazník si nejsou přesně jisti, zda platba proběhla, nebo ne, a než se vše vyřeší, začne se v obchodě či restauraci tvořit fronta, která celé napětí zesiluje.

Čerstvou zkušenost s tím má například Lenka Poláková. „Byli jsme s přítelem v restauraci a šli jsme platit. Před námi byla skupina cizinců, z nichž platil každý zvlášť. Personál neuměl moc dobře anglicky a začal vznikat zmatek. V tu chvíli se rozbil terminál a bylo to strašné. Kdybychom měli peníze, dáme je na pult a odejdeme, ale měli jsme jen drobné. Trvalo to věčnost, než jsme se dostali na řadu, a trochu to zkazilo dojem z jinak hezké večeře,“ říká žena bydlící ve středních Čechách.

V dobré restauraci je podle zastánců hotovosti placení cash samozřejmostí. „Číšník přinese účet v deskách, já do něj vložím bankovku a nechám si vrátit. A pak dávám číšníkovi do ruky spropitné a je tam prostor pro další interakci, kterou mohu vyjádřit, jak jsem byl spokojen. Je to nádherná hra – a nevidím důvod, proč si to neužívat,“ vysvětluje expert na etiketu Daniel Šmíd, který napsal knihu Gentlemanual o tom, jak se má chovat správný muž.

Šmídovi se na placení skutečnými bankovkami a mincemi líbí také to, že bankovky i mince jsou uměleckým dílem, které se předává dál a v jiné podobě dostává zpět.

Platba kartou podle něj žádnou romantiku nemá a navíc jde spropitné na účet podniku, a ne konkrétnímu číšníkovi, který ho obsluhoval a s nímž pomocí spropitného komunikoval.