Jedenáct dětí, malý byt a 28 exekucí. Matka popisuje, jak se žije s dluhy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Češi začínají mít vážnější problémy se splácením drobných dluhů. Podíl těch, kteří svou půjčku nezaplatili tři a více měsíců po splatnosti, roste podle klientů zaregistrovaných v Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací (BRKI a NRKI) nejrychleji za posledních deset let.

Zatímco dosud rostla celková nesplácená částka problémových úvěrů meziročně v řádu desetin procenta, mezi červnem 2022 a červnem 2023 se zvýšila o 6,4 procenta. „Rozhodně jde přinejmenším o varovný signál, protože k těmto změnám došlo ve velmi krátkém čase. Domácnostem doporučuji jakýkoliv úvěr na spotřebu důkladně zvážit,“ upozorňuje Jiří Rajl, výkonný ředitel Nebankovního registru klientských informací.

U nebankovních půjček totiž bývá horší bonita klientů a tím pádem i vyšší úroková sazba a následně vyšší podíl nesplacených úvěrů ve srovnání se statistikami bank. Podle nich se za červen 2023 naopak podíl nesplacených půjček domácností snížil pod čtyři procenta.

„Rozdíl mezi bankovními a nebankovními daty o nesplacených půjčkách jsou dány klientelou obou poskytovatelů. Nebankovní poskytovatelé přejímají větší riziko, protože jejich klienti mají větší problémy se splácením, a proto mají i vyšší podíl takovýchto úvěrů,“ vysvětluje Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace.

Právě krátkodobý úvěr, konkrétně půjčka na mobil, stál před více než 20 lety na počátku problému paní Pavlíny z Vysočiny (redakce zná celé její jméno i místo bydliště, ale na její žádost uvádí jen křestní jméno). Bylo jí tehdy 18 let, mobilní telefony byly mezi mladými lidmi hit a ona nechtěla zůstat pozadu za ostatními.

„Tou první půjčkou se vše rozjelo. Druhá půjčka byla na splátku té první, pak to byly půjčky na kauci na pronájem, pak na ledničku a pračku a později na dárky pro děti na Vánoce a na školní potřeby a na splátky dalších půjček,“ popisuje zhruba čtyřicetiletá žena, matka 11 dětí ve věku od dvou do 22 let, která zažila první exekuci ve 20 letech a nyní jich má 28.

Ačkoliv si Pavlína půjčovala menší částky – nejčastěji několik tisíc korun a nejvíce 30 tisíc –, kvůli úrokům a penále jí její dluh narostl na více než 1,5 milionu korun. „Když jsem potřebovala další půjčku, bylo velmi jednoduché ji získat. Stačilo jít na internet, vyhledat „Chci půjčku“ a za chvíli někdo přijel, vysázel peníze na stůl a já jsem vůbec neřešila nic dalšího, třeba za jaký to je úrok,“ říká Pavlína.

Na otázku, zda úroky byly počítány na roční bázi, nebo kratší, třeba měsíční, neznala odpověď a ani to nikdy neřešila. Rodiče ji takové věci neučili a sami měli vleklé finanční problémy. Na zeď narazila před několika lety, kdy jí už nikdo peníze po zadání jejího rodného čísla nepůjčil.

„Na jednu stranu to bylo dobré, protože jsem si už nemohla dál půjčovat a nutilo mě to vyjít jen s tím, co je, na druhou stranu to je někdy opravdu velmi těžké, když potřebujete zaplatit léky, rovnátka, školní pomůcky nebo výlety dětem se školou, aby nevybočovaly z kolektivu,“ vysvětluje.

Příjmy na chod domácnosti má přitom nízké v řádu několika tisíc korun na alimentech, přídavcích na děti a sociálních dávkách. Kdyby neměla partnera, který nyní dělá na stavbě, netuší, z čeho by platila vše potřebné pro rodinu včetně jídla, energií a nájmu za 1+1, kde bydlí nyní 11 obyvatel a občas v bytě přespávají děti příbuzných či kamarádi dětí.

„V kuchyni spíme s přítelem a dvěma nejmenšími dětmi na rozkládacím gauči, v obýváku spí čtyři děti na palandách a ostatní na válendě a rozkládacích křeslech. Zrovna teď tu máme na několik dní dvě bratrovy děti,“ popisuje všední život rodiny mnohačetná matka, která prožila i nějaký čas s dětmi v azylovém domě, když první otec dětí neplatil alimenty.

Děti nyní tráví podle ní většinu času venku s kamarády a na oběd či večeři se „trousí“ postupně, protože u stolu je místo jen pro čtyři strávníky. Na rodinu mají jeden notebook, aby děti mohly dělat věci do školy. Ty nejmenší se většinou dívají doma na pohádky v televizi.

„Náraz do zdi“ bez možnosti získat další peníze byl však pro Pavlínu dobrý v tom, že začala hledat jiné alternativy, jak přežít. „Dokud si můžete půjčit, nic jiného nezkoušíte. Velmi se totiž stydíte přiznat sobě a okolí, že máte nějaké problémy. Nechcete se ponižovat a prosit o pomoc. Už tak bylo velmi těžké čelit posměškům, když například děti nejely se školou na výlet kvůli nedostatku peněz,“ vysvětluje.

Někdy bylo těžké vysvětlovat ve škole například i to, že je pro rodinu složité koupit dětem konkrétní značku drahých pastelek na hodiny výtvarné výchovy, které požadovala paní učitelka, a tak raději školu vyměnili za jinou, kde to problém není.

Matka 11 dětí tak až po mnoha letech neustálého půjčování zjistila, že existuje například potravinová banka, kde sociálně slabé rodiny mohou dostat velkou část potravin zdarma, a další druhy pomoci od charitativních organizací. Právě kombinaci všech druhů pomoci spolu s aktivním přístupem ke zvýšení příjmů nyní využívá.

„Jídlo z potravinové banky nám stačí minimálně na půlku týdne. Maso a některé další potraviny dokupuji. Pronajali jsme si zahrádku, na které pěstujeme věci k jídlu, nakupuji výhradně ve slevách a ošacení sháním z různých sbírek nebo se ho snažím levně nakoupit či vyměnit na různých internetových skupinách,“ líčí.

Ke svátkům děti dostávají sušenky, čokoládu nebo bonbony a k narozeninám jim peče vždy dort a po dohodě dostanou vždy jeden dárek. U těch nejmenších to jsou hračky a u těch větších kosmetika či peníze, asi 200 korun. Pokud děti chtějí něco mimo tyto slavnostní dny, musí si počkat. Vánoce se však snaží rodina slavit „velkolepě“.

„Upeču hodně cukroví, uvařím knedlíčkovou polévku, řízky a salát a každý dostane hned několik dárků. Sháním je postupně během roku a každý dárek balím zvlášť – třeba autíčko za 30 korun, aby jich bylo víc. Do krabic balím také oblečení, které děti potřebují, ale aby to nebyly měkouše, které nemají rády, balím je do krabic,“ vysvětluje žena z malé vesnice. Díky těmto balicím trikům pak vypadá nadílka pod stromečkem štědře.

Pavlína se díky kamarádce, která měla zkušenosti s insolvencí, dostala do Poradny při finanční tísni, kde se nyní snaží své problémy řešit. Vzhledem k tomu, že až na občasné brigády, jako je úklid či roznášení letáků, a krátké úseky práce mezi výchovou dětí nemá stálý větší příjem, dostat se z dluhové spirály pro ni bude těžké či takřka nemožné.

Podle Poradny při finanční tísni totiž existují lidé, kteří nemají šanci projít oddlužením. „Pokud má někdo nízký či žádný příjem (např. maminky na mateřské), hodně dětí, a má tím pádem vysokou nezabavitelnou částku, skutečně se může stát, že takový dlužník nemá z čeho splácet a nemůže projít insolvencí,“ vysvětluje David Šmejkal, ředitel poradny.

Takoví lidé by podle něj museli najít dárce, kteří by se za ně zavázali platit minimum nutné pro vstup do insolvence (2300 až 2500 korun podle počtu věřitelů a přihlášek exekucí). Vzhledem k tomu, že tato částka (zhruba polovina jde insolvenčnímu správci) by pravděpodobně nedosahovala 30 procent celkového přihlášeného dluhu, soud by následně posuzoval, zda dlužníkovi promine zbytek dluhu.

„Aby to soud uznal, je potřeba, aby se dlužník aktivně snažil nad rámec minimální splácené částky splácet, co může vzhledem ke své situaci. Pokud není člověk invalidní nebo se nestará o malé děti, soud bez této snahy nemusí zbývající dluh prominout,“ popisuje Šmejkal. Dlužníkovi navíc vzniká povinnost případný dar přiznat jako svůj příjem při případné žádosti o nějakou sociální dávku.

A jak často najdou dlužníci někoho, kdo na sebe převezme část jejich břemena? „Je to docela časté. Bývá to obvykle rodina, partneři, ale i přátelé. Měli jsme třeba příklad několika kamarádů, kteří se spojili, aby pomohli z dluhů svému bývalému spolužákovi, který byl invalidní,“ dodává šéf Poradny při finanční tísni.

Paní Pavlína však nikoho takového nemá. Rodina jí finančně pomoci nemůže a žádné známé, kteří by byli ochotni zastat roli dárců, také ne. Sama je ochotna přijmout jakoukoliv práci, kterou by získala na ranní směnu, než se začnou vracet děti ze školy a školky domů.

To potvrzuje i společnost Kruk, která spravuje pohledávky finančních ústavů a korporátních zákazníků a i část dluhů paní Pavlíny. „Klientka si uvědomila své chyby. Je aktivní a nestrká hlavu do písku. Hledá si práci a chce svou situaci řešit, i když ví, že jakmile nastoupí do zaměstnání, bude významná část jejího platu podléhat exekučním srážkám,“ říká Jaroslava Palendalová, generální ředitelka Kruk.

Co by dnes Pavlína udělala jinak, kdyby se mohla vrátit v čase a začít znova? „Zaprvé bych dostudovala učňák, abych měla lepší pracovní možnosti. Toho velmi lituji a snažím se to napravit u svých dětí. Honím je, učím se s nimi a využívám i možnosti jejich doučování zadarmo. Doufám, že dostudují,“ říká.

Zadruhé by si podle svých slov nikdy nepůjčovala na něco, na co nemá peníze a nutně to nepotřebuje, a zatřetí by se co nejdříve snažila najít pomoc a netvářit se, že to nějak zvládne, když to zvládnout není možné. Právě toto poznání ji přimělo k tomu, aby mluvila o svém příběhu a varovala ostatní, aby nemuseli prožívat to, co její rodina.

A jak příkrý režim snášejí její děti? „O všem se bavíme a vše jim vysvětlujeme. Říkám jim, aby si nepůjčovaly, a vysvětluji jim, proč nemáme řadu věcí. Doufám, že díky tomu budou dobře připraveny na život a nebudou opakovat moje chyby,“ věří Pavlína.

Dlužnice také říká, že se setkává s výčitkami, že má hodně dětí a málo peněz. „Lidé mi to předhazovali často a já jsem se tím trápila několik let. Došla jsem ale k tomu, že bych stejně kvůli první půjče a snaze ji splatit další půjčkou dluhy řešila a do toho, kolik má kdo dětí, nikomu nic není. Děti jsou poklad a já ničeho nelituji. Ačkoliv se perou a máme sebe často plné zuby, držíme při sobě a máme se rádi,“ dodává.