Manželství jako riziko. Expert Čechům rozbil představy o financích

Češi dávají při správě svých peněz hodně na emoce, hlas srdce a názor svých blízkých. Vyplývá to z jejich přístupu k investování, který pro Asociaci kapitálového trhu ČR (AKAT ČR) zpracovala agentura Perfect Crowd loni v listopadu na reprezentativním vzorku více než 1000 respondentů.

Z výzkumu vyplývá například to, že s jednorázovým či pravidelným investováním má zkušenost „jen“ 40 procent Čechů, častěji muži, vysokoškoláci a lidé s příjmem nad 40 tisíc korun měsíčně.

To je sice výrazný posun proti době zhruba před deseti lety, kdy se kromě zkušených investorů do pravidelného odkládání třeba i jen několika stokorun měsíčně chtěl pouštět málokdo, avšak ve srovnání se západními sousedy jsme v rámci Evropy pozadu.

Podle Jany Brodani, výkonné ředitelky AKAT ČR, je přitom výhodné alespoň nějak začít a sbírat zkušenosti s perspektivou, že se v rámci let uložená suma peněz může pohybovat nahoru a dolů, ale v delším časovém horizontu (5 let a více) se zpravidla vyplácí a pomáhá vykrývat znehodnocování peněz inflací lépe než ponechání peněz na běžném účtu či jejich uložení na spořicích účtech.

Za nejlepší investici přitom Češi považují vložení peněz do nemovitostí, kde s tímto výrokem souhlasí téměř 30 procent obyvatel. Na druhé „nejvýnosnější“ místo řadí svou rodinu (13 % rodinu a děti a 2 % manželství) a na třetí místo s pouhými sedmi procenty umisťují vzdělání. Dalším investičním „komoditám“, jako jsou kryptoměny, zlato, akcie, zdraví či třeba podnikání, přiřazují už jen jedno až tři procenta svých nejvýnosnějších preferencí.

Naopak za nejnevýhodnější investici považuje desetina, tedy největší skupina lidí zkušenosti s koupí ojetého auta. Na druhém „negativním“ místě končí rodina (rodina a děti 5 % a manželství 1 %). Až na dalších příčkách se umisťují špatné zkušenosti s podílovými fondy, akciemi, sázením či dluhopisy.

Právě to, že se rodina ocitá na druhé nejlepší a zároveň nejhorší příčce investice, považuje předseda AKAT ČR za znak vypovídající mnoho o české nátuře i přístupu k investicím. „Ukazuje to na maniodepresivní charakter české společnosti,“ říká Martin Řezáč.

Obecně je podle něj zajímavé, že ač se v Česku rozvádí takřka každé druhé manželství, přesto se Češi žení a vdávají o sto šest, i když mají téměř padesátiprocentní pravděpodobnost krachu této „investice“.

„Naopak koupit si cenný papír, jehož pravděpodobnost ztráty se v horizontu deseti let (na datech z USA) rovná ztrátě v řádu procent, s tím mají obrovský mentální problém. Je to vtipný paradox,“ dodává předseda AKAT ČR Řezáč.

Podle Jana Schmida, který průzkum zpracovával a má zkušenosti s dalšími průzkumy o chování Čechů i cizinců, je pro Čechy typické, že před vstupem do manželství dávají mnohem větší důraz na „otevřené srdce, odevzdanost a souznění“ a naopak rozum v jejich prioritách ustupuje. A čím pohádkovější mají vztah, tím méně jsou ochotni se před manželstvím dohodnout na rozdělení majetku a dostávají se pak do sporů.

„Kdyby se mě mladý člověk zeptal, do čeho má investovat, odpovím, že nejvíce se mu vyplatí investovat do výběru partnera,“ radí Schmid, šéf výzkumů v agentuře Perfect Crowd.

Strach ze ztráty peněz patří podle průzkumu k největším překážkám toho, aby se Češi s pravidelným investováním blíže seznamovali. Jako nejvíc ohrožující faktor ho označil zhruba každý třetí respondent (třetí strana grafu č. 3). Naopak největším motivátorem je pro zhruba třetinu lidí zhodnocení peněz. Největší skupina lidí (37 %) pak počítá s tím, že zhodnocení využije na stáří.

Pro více jak polovinu lidí je přitom při rozhodování, kam umístí své investice, nejdůležitější fakt, jak vysoký výnos poskytla investice v minulosti.

„Rozumím tomu, že je to pro lidi, kteří nemají příliš zkušeností s investováním, hmatatelné číslo pro výběr jejich investice. Vysoký minulý výnos však neříká nic o tom, jaký bude v budoucnosti. Důležité je sledovat třeba i to, zda investici nabízí seriózní regulovaná firma, nebo společnost nabízející nereálné zhodnocení,“ varuje Jaromír Sladkovský, místopředseda AKAT ČR.

Z čerstvých dat vyplývá také další rozpolcenost Čechů. Ačkoliv pro největší skupinu z nich je důležité, aby peníze neztrácely svou hodnotu, a naopak se zhodnotily a pomohly ve stáří, tak největší balík všech peněz (téměř polovinu) mají uloženou na běžných účtech.

Vzhledem k tomu, že většina běžných účtů kromě Max Banky a Hello Bank! nenabízí takřka žádné zhodnocení vkladů, přišla většina Čechů za poslední rok o více než 15 procent svých vkladů (průměrná roční míra inflace dosáhla 15,1 % za rok 2022). Na spořicích účtech, které využívá více než polovina Čechů, mají uloženo necelou pětinu úspor a na penzijním spoření necelou desetinu investic.

Vzhledem k nebývalému nárůstu úroků na spořicích účtech chce i letos téměř každý druhý Čech investovat do spořicích účtů, ačkoliv na nich tak velké zhodnocení, které by stačilo pokrýt nárůst inflace, nedostanou. Každopádně je lepší přesunout úspory na ně než je držet na běžných účtech.

Do penzijního spoření hodlá investovat čtvrtina Čechů a do stavebního téměř pětina. Více než desetina Čechů hodlá investovat do zlata či podílových fondů a každý desátý člověk hodlá investovat do nemovitostí, které nepotřebují pro vlastní bydlení.

Zajímavé také je, odkud lidé získávají informace pro své rozhodování o investicích. Nejvíce lidí (32 %) hledá rady na investičních portálech, ale hned druhou největší skupinu tvoří doporučení od přátel a známých (27 %). To ukazuje na to, že hláška z filmu Kulový blesk „Ale Máňa říkala, že to není směroplatný!“, která dokázala téměř zkazit propracovanou směnu 12 bytů najednou, má u Čechů stále velkou váhu.

Finanční odborník či bankéř je i tak důležitým zdrojem informací pro téměř třetinu respondentů. Druhým nejuznávanějším odborníkem je pro ně bývalý šéf Komerční banky Radovan Vávra, kterému věří pět procent Čechů, a každý třiatřicátý obyvatel Česka se nechává inspirovat investorem Janem Bártou.

Data z výzkumu ukazují také na to, že v budoucnosti bude správě peněz alespoň v základní rovině rozumět větší podíl Čechů než dnes. Zatímco současní investoři se propracovávali ke svým zkušenostem většinou sami, protože generace jejich rodičů nemohla mít s investováním takřka žádné zkušenosti, dnes to je už jiné.

Doma se se svými dětmi baví o financích téměř 60 procent lidí a další čtvrtina předpokládá, že se děti naučí rozumět financím ve škole, kde se finanční gramotnost skutečně probírá. Téměř pětina dětí je podle jejich rodičů natolik samostatná a zvídavá, že si informace o investování vyhledává vedle dalších informací sama.