Češi cítí, že se mají lépe. A začali si díky tomu půjčovat

Rizikově se v oblasti financí v Česku chová sedm procent lidí. Vyplývá to z nejnovějšího šetření České bankovní asociace a agentury Ipsos, které mapuje úvěry, spotřebu a chování domácností při zadlužování.

Nejrizikovější skupinou je věková kategorie 27 až 35 let, kde se takto chová zhruba 12 procent Čechů. Tito lidé mají častěji tři a více půjček najednou, často kvůli kombinaci hypotéky a dalších úvěrů, a v případě problémů by sáhli po další půjčce, aby splatili tu předchozí.

Podle specialisty agentury Ipsos pro finanční trh Michala Straky jde o generaci s relativně vysokými příjmy, ale také s největším množstvím závazků. „Kumulace půjček tuhle cílovou skupinu zatěžuje asi nejvíc. Splácejí bydlení, mají děti, vyšší mobilitu. Tam ta rizikovost vystoupala až na 12 procent,“ říká Michal Straka.

Ve srovnání s loňským rokem je však podle hlavního právníka a náměstka výkonného ředitele České bankovní asociace Filipa Hanzlíka celková situace poměrně stabilní a čísla zůstávají příznivá.

„Stále platí, že by si tři čtvrtiny Čechů nikdy nepůjčily na zážitky a dovolenou. Čtyři z deseti lidí by taky nikdy nefinancovali běžnou spotřebu půjčkou. Na stejných hodnotách zůstává i podíl populace, která by si nevzala půjčku na splátku jiného úvěru, a to 89 procent,“ říká.

Podle Michala Straky data jasně ukazují, že aktuální výsledky průzkumu souvisejí s tím, že se finanční situace velké části domácností v posledním roce stabilizovala. „Určitě cítíme v mnoha ukazatelích, že ta krize už je víceméně za námi – alespoň pro část populace,“ říká Michal Straka z Ipsosu.

Připomíná, že domácnosti sice nesly vysokou nákladovou zátěž, ale postupně se z ní dostaly. „Je více lidí, kteří jsou ochotni si půjčit, a také si půjčují vyšší částky. Celkově to popisuji jako pokračující optimismus,“ dodává.

Podle Filipa Hanzlíka z ČBA nejde o paradox. Lidé se sice mají lépe, ale neznamená to, že by měli vždy hotovost na velké investice. Spíše si věří, že své závazky dokážou bez problémů splácet.

„To, že se mají lépe, nemusí znamenat, že mají dost peněz ze svého na to, aby investovali. Znamená to ale, že mají dost na to, aby spláceli řádně a bez ohrožení příjmů,“ vysvětluje. Právě větší jistota v osobní finance je podle něj důvodem, proč roste zájem i o půjčky nad půl milionu korun.

Zároveň Hanzlík upozorňuje, že část tohoto růstu je navíc zdravá. Nejde o úvěry na zbytné věci, ale o investice do bydlení. „Výrazně narostl počet těch, kteří jsou připraveni vzít si půjčku nad 500 tisíc korun, a zároveň roste podíl těch, kteří ji chtějí použít na rekonstrukci bytu nebo domu. To je pozitivní kombinace – jde o investici do trvalé hodnoty,“ říká. Nejzodpovědněji se chovají nejmladší ve skupině 18 až 26 let, senioři a lidé s vysokoškolským vzděláním.

Nejvíce si lidé brali úvěr na auto nebo motorku, následovaly půjčky na rekonstrukce bytu a bílou elektroniku. Naopak 75 procent Čechů si v loňském roce na nic nepůjčilo.

V příštím roce zvažuje půjčku osm procent lidí. Ve srovnání s loňskem jde spíš o velké částky nad půl milionu korun (29 %), loni to bylo pouze 15 procent. Peníze chtějí využít především na rekonstrukci bytu nebo domu, spotřební elektroniku nebo vybavení bytu.

Rizikové chování, tedy úvěr na běžnou spotřebu, plánuje 11 procent účastníků průzkumu ČBA, tedy o tři procentní body více než minulý rok, a na zážitky si chce půjčit pět procent populace, tedy stejně jako loni.

Většina lidí si podle průzkumu stále půjčuje peníze u bank, a to 58 procent. Třetina Čechů pak volí jako variantu půjčku od příbuzných, pětina volí splátkové společnosti. Půjčky mimo banku lidé volí zejména kvůli jednoduchosti a rychlosti vyřízení, případně nižšímu úroku.

Ve většině případů však nekontrolují, zda nebankovní společnost, od které si půjčují, má licenci České národní banky.

Podle Michala Straky ale často nejde o pohodlí, spíš o to, že tito lidé už u banky nemají šanci projít. „Často je to o tom, že už mají tolik půjček, že vědí, že přes bankovní skoring neprojdou. Buď do banky ani nejdou, nebo zjistí po jednání s bankou, že další půjčku nedostanou, a pak míří rovnou ke splátkovým nebo jiným nebankovním společnostem,“ říká Straka.

Dodává, že existuje i malá skupina lidí s nízkou finanční gramotností, kteří vlastně vůbec nerozlišují mezi jednotlivými poskytovateli. „Nedokážou si udělat finanční plán, neumí si spočítat, kolik ve skutečnosti přeplatí. To je ale spíš okrajová část populace,“ doplňuje.

Filip Hanzlík upozorňuje, že nebankovní společnosti naopak mají větší chuť podstupovat s těmito klienty riziko. „Často obsluhují klienty, kterým by banky už nepůjčily. Samozřejmě za vyšší úrok nebo s další rizikovou přirážkou,“ dodává.