Článek
Doba internetových podvodů naučila klienty bank opatrnosti vůči dotazům ohledně jejich osobních a finančních údajů. Nedávno například digitální aplikace George České spořitelny rozesílala svým klientům výzvu k aktualizaci údajů.
Dotazník se však ptal také na zdroje příjmů, výši příchozích plateb či zda je klient politicky exponovanou osobou. Od nových klientů chtěl vědět, zda mají účty v jiných bankách. Takové otázky některé klienty poněkud znervózněly, šlo ale o povinnost banky danou zákonem. Podobně se ptají i další banky.
Dotazníky ale vyvolaly otázku, na jaké informace má banka nárok, které jsou již poněkud za hranou a zda jde odmítnout odpovědět.
Zákon ukládá finančním institucím povinnost identifikace a kontroly klientů a tyto informace o nich pravidelně aktualizovat. Zákonem je daný i minimální okruh informací, které musí banky od klienta zjistit. Ten se může lišit a záleží na konkrétní bance. Například pokud banka vyžaduje dodatečné informace, protože posoudila klienta jako rizikového, je tento přístup podle zákona v pořádku.
Pokud zákazník neposkytne bance požadované informace, může banka odmítnout navázat obchodní vztah, nebo jej ukončit.
Poznejte svého zákazníka
Základním krokem při vzniku obchodního vztahu finanční instituce a klienta je identifikace, kdy banka zjistí, ověří a zaznamená osobní údaje zákazníka, jako například jméno, příjmení, rodné číslo, místo narození, pohlaví a údaje o pobytu a státním občanství.
Další informace banka sbírá proto, aby znala své klienty a rozuměla, proč využívají jejích služeb. Proto se banky ptají na otázky ohledně zdrojů peněz a jiného majetku či původu veškerého majetku u politicky exponované osoby. Jde o takzvané KYC (know your customer – česky „poznejte svého zákazníka“) kontroly.
Dokud je tak člověk klientem banky, je banka povinna dělat průběžné kontroly, které ověřují, zda jsou informace aktuální a správné. Součástí takové kontroly je i průběžné sledování obchodního vztahu a transakcí, které lidé učiní. Banka tyto kontroly dělá proto, aby lépe chápala zákazníka, proč využívá její služby a jaké je jeho standardní chování na účtu. Banka pak posuzuje, jestli transakce odpovídají jeho příjmům nebo druhu podnikání.
Banka také může chtít dodatečné informace, pokud u klienta vidí nějaké nestandardní chování. Může jít například o doložení konkrétních faktur či smluv. Příkladem je zdědění majetku. V takové situaci by banka vyzvala dědice, aby jí ukázal dokumenty z dědického řízení.
Proč banku zajímá, odkud se vaše peníze berou a zda jsou legální, lze jednoduše odvodit od názvu zákona, který jí takový zájem nařizuje – zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, známý také jako zákon proti praní špinavých peněz.
Druhou skupinou jsou informace, které banka používá pro svůj vnitřní chod, aby nabízela přesně cílené služby nebo včas zjistila, že klient má finanční problémy, a bude tak mít například problém se splácením půjčky.
Záleží, kde máte účet
Banky ale se získanými informacemi musí zacházet podle zákona. Například o ochraně osobních údajů nebo zmíněného zákona a vyhlášky související s bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Například podle ČSOB se otázky jejich KYC dotazníků týkají pouze základních dat klienta, podle zákona, případně vyhlášky ČNB, uvedl tiskový mluvčí ČSOB Patrik Madle.
„Otázky jsou koncipovány tak, abychom mohli co nejlépe vyhodnocovat klientovy obchody, dozvěděli se o jeho záměrech a účelu, jak bude využívat účet, a jaký je zdroj finančních prostředků, které budou přicházet na účet, což je v souladu se zákonem a principem KYC,“ dodal Madle.
Česká spořitelna ve svém již zmiňovaném dotazníku překvapila otázkou týkající se účtu v jiných bankách. Takovou otázku prý podávají jen novým zákazníkům.
„Každá banka si formu a rozsah otázek ke KYC kontrole stanoví v souladu se svým hodnocením rizik, které je povinna zpracovat. Vždy však tak, aby bylo dosaženo smyslu a účelu zákona. Tedy předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,“ okomentoval dotazník tiskový mluvčí České spořitelny Filip Hrubý. Podle webu Peníze.cz se otázka dostala technickou chybou i do dotazníku stávajících zákazníků, za což se banka omluvila.
Na situaci reagovala Česká národní banka. „Česká národní banka podléhá dohledové mlčenlivosti a nevyjadřuje se ke konkrétním dohlíženým subjektům a jejich činnosti,“ informovala mluvčí České národní banky Petra Krmelová.
Dodala, že vzhledem k individuální povaze každého obchodního vztahu se může okruh požadovaných informací lišit a je na posouzení finanční instituce, jaké informace bude od klienta v konkrétním případě požadovat a jakými způsoby je bude chtít doložit.
Komerční banka se při vytváření otázek pro klientské dotazníky rozhoduje na základě zákonných povinností. „Zákon poměrně přesně definuje, co máme zjišťovat v okamžiku navázání obchodního vztahu a při jeho průběhu. Konkrétní podoba je také s ohledem na srozumitelnost a uživatelskou přívětivost. Roli hraje také, zda jde o občana, podnikatele či právnickou osobu,“ vysvětlil tiskový mluvčí Radek Basár.
Čeho se můžou týkat otázky v KYC dotaznících?
- Účel smluvního vztahu.
- Předpokládaný objem transakcí.
- Příchozí výplata.
- Běžné provozní platby.
- Zdroje příjmů.
- Využívání účtu v souvislosti s investicemi.
- Spoření.
