Článek
Drobným živnostníkům měla skončit povinnost platit za puštěnou hudbu v obchodech. Zákon přezdívaný „lex železářství“, který v Česku platí od ledna 2023, skutečně upravuje podmínky odvádění poplatků kolektivním správcům autorských práv, jako jsou OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním) nebo Intergram.
Mnohé interpretace, šířící se především po sociálních sítích, ovšem naznačovaly, že by změna měla automaticky znamenat konec takových poplatků pro malé podnikatele. Tento výklad se ovšem ukazuje zřejmě jako mylný, ačkoli původní záměr poslanců Jakuba Michálka (Piráti) a Šimona Hellera (KDU-ČSL) takový byl. Podle osloveného právníka povinnost nekončí a přesný výklad zákona musí určit soud.
📻 To máte třeba takhle svoje železářství a abyste si v něm svou práci zpříjemnili, pořídíte si rádio. 🫠 Přijde...
Posted by Ivan Bartoš on Thursday, December 1, 2022
Redakce SZ Byznys oslovila Michálka. „Určitě to není tak, že by se to týkalo každého podniku,“ reagoval poslanec na dotaz, zda budou muset všechny drobné provozovny dál platit poplatek, a odkázal na svůj pořad Reflektor. V něm uvádí, že konkrétně klasické drobné železářství či kadeřnictví na venkově, kde zaměstnanec poslouchá písničky sám, platit nemusí, zatímco velké nákupní centrum, kde podkresová hudba hraje celý den, platit musí. Stejně velké prodejny se stavebninami či luxusní kadeřnictví, které na hudbu lákají zákazníky, od poplatku osvobozeny nejsou.
Kolektivní správci radí, aby podnikatelé s výpovědí poplatků raději počkali, nebo si s nimi povinnost platby ověřili. „Pakliže se rozhodnete přestat poplatky platit a posléze vyjde najevo, že jste na to neměli právo, má Intergram právo po vás požadovat doplacení všech poplatků zpětně, a to ve výši dvojnásobku obvyklé odměny,“ varuje na svých stránkách Intergram.
Poplatkům se tedy podnikatel vyhne, jen pokud splní všechny čtyři zákonem stanovené podmínky. Zaprvé musí být hudba pouštěna pouze „úzkému okruhu osob“, musí být nahodilá (hudba nemůže být pouštěna neustále), musí být nezávislá na příjemcích (ti nemohou výběr hudby ovlivňovat) a provozovna z pouštění muziky nesmí mít žádný zisk.
Změny se ve výsledku netýkají nikoho, varuje právník
„Na první pohled to znamená, že všem malým provozovnám tato povinnost tímto datem končí, ale musí splňovat ty 4 znaky, které jsou v poslaneckém doplňku,“ komentuje změnu generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Eva Svobodová. Výklad OSA je podle ní problematický, na což mohou podnikatelé v praxi narážet.
Podle předsedy představenstva OSA Romana Strejčka však pro provozovatele trvá povinnost platit poplatky i nadále, a to ať se jedná o holičství, obchod, nebo právě železářství. Nové znění zákona pouze vymezuje podmínky, které se týkají výjimečných situací. Splnění všech těchto podmínek najednou je podle něj však v běžných provozech prakticky nemožné.
Lex železářství v podstatě nepřináší nic nového.
„Oblíbený argument, že do holičství nebo obchodu si zákazníci nechodí prvoplánově poslechnout hudbu, neobstojí. Stejně tak se tam nechodí ohřát a nepozastavují se nad tím, že v ceně služby platí provozovateli i náklady na energie. Hudba je silný marketingový nástroj, který prokazatelně ovlivňuje náladu a spotřebitelské chování zákazníků. Nevím jak vy, ale já když přijdu do obchodu, kde je naprosté ticho, tak mám tendenci se hned otočit a zase rychle odejít. Připouštím, že hlasitá hudba, která vám úplně nesedí, může být i dost otravná,“ dodává Strejček.
Jeho slova potvrzuje také advokát a partner advokátní kanceláře Maaars, Marek Martinka. „Lex železářství v podstatě nepřináší nic nového, ostatně to nebyl ani sledovaný cíl, což se uvádí i v jeho důvodové zprávě. Cílem prý bylo upřesnit definici provozování rozhlasového a televizního vysílání v souladu s evropskou judikaturou, které nezahrnuje nahodilé zpřístupnění pro úzký okruh osob, nezávislé na jejich přání. Nad rámec judikatury se doplnil požadavek na nevýdělečnost s poznámkou, že to asi soudy budou rozhodovat jinak, což nezní zrovna legislativně šťastně, ale budiž. Celé to působí jako politická hra s líbivým pirátským bojem proti ‚výpalnému‘, která ale přináší hlavně chaos a plané naděje pro malé podnikatele,“ vysvětluje.
„Pokud si třeba zaměstnanci na pracovišti pustí na ukázku záznam z mobilu ze včerejšího koncertu, tak z toho se v dosavadní praxi poplatky nevybíraly. Změna však evokuje v souladu se zavádějící rétorikou Pirátské strany možnost volného pouštění hudby zákazníkům v malé provozovně. To není správný závěr, v takovém případě totiž stěží půjde o nahodilé zpřístupnění, když je tam za tím účelem instalován reproduktor. Takže změny se ve výsledku netýkají nikoho,“ dodává Martinka.
Jak fungují kolektivní správci autorských práv?
V Česku funguje kolektivních správců autorských práv hned několik, každá organizace se věnuje jiné sféře autorského práva. Oprávnění spravovat autorská práva těmto organizacím uděluje Ministerstvo kultury, a to za podmínek ustanovených v Autorském zákoně.
Na oblast hudby a zvukových záznamů se zaměřují právě výše zmiňovaná OSA a Intergram. Tyto dvě organizace zastupují výrobce, pro které také vybírají poplatky za veřejné užívání jejich děl. Organizace poté autorům vybrané peníze přerozdělují.
Nezisková OSA vznikla v roce 1919, mezi zakládajícími členy byl například zpěvák Karel Hašler nebo syn skladatele Antonína Dvořáka. Jedná se o občanské sdružení, jehož hlavním úkolem je spravování majetkových autorských práv jak v tuzemsku, tak ve světě. Podle údajů uvedených na jejích webových stránkách OSA aktuálně spravuje autorská majetková práva více než 9000 českých a 3,5 milionu zahraničních skladatelů, textařů, nakladatelů či dědiců práv.
Intergram byl založen v roce 1990 několika společnostmi, jako je například Unie orchestrálních hudebníků ČR, Herecká asociace nebo Svaz autorů a interpretů. Jeho cílem je mimo jiné také vzdělávání a poskytování kulturních služeb. V roce 2021 zastupoval přes 700 tisíc nositelů práv, z nichž 20 tisíc bylo tuzemských.
