Článek
Vláda zvažuje zrušení zhruba 15 daňových výjimek. Zavést by se nově mohl také odvod na nemocenské pojištění pro zaměstnance. Ve středu ráno na to upozornila Česká televize. Opatření jsou součástí návrhů úsporného balíčku Ministerstva financí, které situaci nechce komentovat, dokud nebude konečné rozhodnutí přijato vládní koalicí.
„Následný legislativní proces poté proběhne tak, aby se výsledná opatření promítla již do návrhu státního rozpočtu pro rok 2024, tedy byla účinná k 1. lednu 2024,“ uvedl pro SZ Byznys tiskový mluvčí ministerstva Stefan Fous. Dodává, že ministr financí Zbyněk Stanjura chce mít první čtení konsolidačního balíčku hotové před poslaneckými prázdninami.
Nemocenské pojištění v současné době odvádí pouze zaměstnavatel, a to ve výši 2,1 procenta z hrubé mzdy. Vyplácí se z něj například nemocenská od patnáctého dne nemoci, mateřská či otcovská dovolená nebo ošetřovné. V případě nemocenské hradí náhradu za mzdu prvních 14 dní zaměstnavatel.
Pokud by návrh prošel, posílal by zaměstnanec na nemocenské pojištění odvod 1,1 procenta z hrubé mzdy. Tento krok by mohl nahradit dříve zvažované znovuzavedení karenční doby, která právě s nemocenským pojištěním úzce souvisí. Do jejího zavedení roku 2009 totiž každý zaměstnanec nemocenské pojištění platil, po jejím zrušení v roce 2019 se však tento odvod již neobnovil a veškeré náklady za nemocenské pojištění nesou zaměstnavatelé. V případě zavedení karenční doby tak, jak platila v minulosti, by zaměstnanec první tři dny nemoci nedostával vůbec nic.
Zaměstnavatel není zdravotní pojišťovna, vzkazuje Hospodářská komora
„Tím, že zaměstnanci přestali státu platit nemocenské pojištění v sazbě 1,1 %, se jim automaticky o tato procenta zvýšila jejich mzda. Počítalo se s tím, že si zaměstnanci uvědomují, že za své zdraví mají být zodpovědní sami, a tedy že si tyto peníze navíc naspoří právě v případě úrazu či nemoci pro první tři dny,“ říká mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro o situaci po zavedení karenční doby.
„Takový systém, jaký máme v České republice, kdy veškeré náklady za úraz zaměstnance v jeho volném čase nebo nemoc jsou přeneseny jen na zaměstnavatele, nemá ve světě obdoby,“ dodává Diro s tím, že zaměstnavatel není zdravotní pojišťovna.
„Dnes je situace taková, že zaměstnanec si nikoliv v zaměstnání, ale ve svém volném čase přivodí úraz při jízdě na kole. Zaměstnavatel má tomuto zaměstnanci povinnost v prvních 14 dnech poskytovat ze svého náhradu mzdy,“ říká Diro.
„Paradoxem ale je, že to je zase zaměstnavatel, který platí zaměstnanci prvních 14 dní nemoci. Nikoliv stát, kterému zaměstnavatel posílá každý měsíc nemocenské pojištění. Zaměstnanec se na tomto systému v současnosti nijak nepodílí, jen čerpá. Jediný, kdo je systematicky vykořisťován, je zaměstnavatel, protože odvádí nemocenské pojištění státu, ale přesto se z něj nemoc v prvních 14 dnech neproplácí,“ dodává.
Odboráři odvody pro zaměstnance nechtějí
„Pokud vláda řeší, jak získat větší podporu demonstrací v České republice, tak toho dělá neuvěřitelně hodně,“ sdělil redakci SZ Byznys předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.
„Jestliže člověk, který je zatížený obrovskou inflací, má ještě platit vyšší daň, protože chce někdo získat příjem státu, jehož deficit sám způsobil, tak to považuji za něco nevídaného,“ dodává.
„Ať okamžitě zruší daňová opatření, která se provedla na konci minulého roku. Tak získá na příjmové stránce 60 miliard korun a myslím si, že řadu těchto opatření vůbec nemusí dělat. Vládní ODS by si měla uvědomit, že způsobila systémový deficit, který dokonce odhadujeme na 320 miliard korun. Ať se k tomu postaví čelem, ne že způsobí deficit a občan to má zaplatit,“ radí Středula vládě.
Daňové úlevy vzbuzují emoce, především ty pro odboráře
Podle České televize, která má přístup k interním materiálům Ministerstva financí, se uvažuje o zrušení některých úlev na daních. Jedná se asi o patnáct různých slev. Mezi ně patří například školkovné, odpočet z odborových příspěvků, slevy na nepracujícího manžela či manželku či osvobození nepeněžních benefitů zaměstnanců. Tyto úlevy snižují daň z příjmu fyzických osob a uplatňují se buď u daňového přiznání, nebo u výpočtu čisté mzdy.
„Jestli stát zruší zaměstnanecké benefity, žádné dodatečné příjmy do státního rozpočtu generovány nebudou, pouze dojde k likvidaci zásadního odměňovacího nástroje, který zaměstnavatelé používají, a zhoršení jejich životních podmínek. Pokud stát hledá úspory, měl by se zaměřit na oblasti, které skutečně něco přinesou a nenaruší sociální smír. Můžeme Ministerstvu financí doporučit jiné daňové výjimky, které přinesou výrazně více do státního rozpočtu a nebudou mít zdaleka takové dopady na zaměstnance a zaměstnavatele,“ dodává Vít Jásek, výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů ČR.
Především úlevy na daních pro členy odborů jsou poměrně kontroverzní. Podle Středuly považují odbory případné rušení slev na daně za problém, a to jak rušení úlev pro členy odborů, tak pro ostatní.
„Zaměstnavatelé své příspěvky do odborových organizací mají jako daňový náklad a měli to daleko dříve, než se stanovila možnost, že i odbory budou moc mít na sociální dialog tuto možnost. Pokud chce někdo něco takového škrtnout, tak by to měl nejdříve škrtnout zaměstnavatelům, kteří to mají dokonce neomezené, a u obyčejného člověka to je ročně 450 korun, to je maximum, které se 20 let nevalorizovalo,“ říká. „Buď chce vláda sociální dialog, nebo sociální nepokoje. Budiž každému, co touží,“ uzavírá.
S tím nesouhlasí Hospodářská komora, podle které jsou odboráři ve společnosti privilegovaní. Zaprvé kvůli tomu, že ze svých členských příspěvků nemusí platit daně, zadruhé proto, že si své příspěvky mohou odečíst z daňového základu.
„Jen centrála ČMKOS měla v roce 2018 výnos z členských příspěvků ve výši téměř 29 milionů korun, které nemusela nijak zdanit. Tuto daňovou výjimku mají odborové centrály v českém právu jako jediné,“ říká mluvčí Hospodářské komory Diro s tím, že odvod by za rok 2018 činil 5,5 milionu korun. Dodává, že jiné organizace mají povinnost tyto příspěvky řádně zdanit, buď na straně organizace, nebo na straně člena.
Dalšími daňovými úlevami, které by se mohly rušit, je školkovné, což je sleva na dani, kterou může uplatnit rodič, jehož dítě navštěvuje předškolní zařízení, nebo sleva na nepracující manželku či manžela. To je sleva, kterou může uplatnit jeden z manželů, pokud jeho partner nemá zdanitelné příjmy nebo tyto příjmy nepřesahují 68 tisíc korun za rok.
„Rušit zrovna školkovné nepovažujeme za rozumné a u společného zdanění manželů se zajímáme, jak se v reálu vůbec využívá,“ říká Jan Zikeš, vedoucí tajemník Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Dodává však, že se nechce vyjadřovat k jednotlivým položkám, dokud nezná kompletní návrh.
