Článek
Spolkový statistický úřad v pátek vydal data o vývoji tamního průmyslu. Z nich vyplývá, že se průmyslová výroba v Německu v loňském roce propadla o 4,5 procenta. Podobná data ve čtvrtek hlásil také tuzemský statistický úřad, dle něhož Česko ztrácelo meziročně 1,4 procenta, a to s tím, že loňský výsledek je nejhorší od covidového roku 2020.
K loňskému poklesu výroby v Česku nejvíce přispěla výroba strojů a zařízení, v útlumu byla i produkce motorových vozidel či základních kovů, hutnictví a slévárenství, vyplývá z dat statistiků. Meziročně klesla také těžba uhlí.
A podobný trend lze sledovat i u našich západních sousedů. „Při pohledu na poslední tři roky nejvíce ztrácí dřevařský a papírenský průmysl, výroba plastů, chemický průmysl a výroba kovů. V podstatě se dá říct, že tradiční výspy německého hospodářství. Klidně si k tomu ale můžeme připočíst i automotive, protože ten se už od covidu ani nestačil vzpamatovat,“ uvedl pro SZ Byznys hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Problémy mají dle ekonoma zejména energeticky náročné a silně regulované obory. Ty ztrácí konkurenceschopnost jak na domácím, tak zahraničním trhu.
Nejhůř je na tom dle něj právě automobilový průmysl. „Asi nikoho nepřekvapí, že největším výzvám čelí automotive nejen kvůli hrozícím pokutám a vynucenému přechodu k elektromobilitě, o kterou jaksi zákazníci nestojí. Má ovšem problém s kapacitami a nadměrnými náklady, s nimiž nemůže nic moc dělat, i když bude čelit stále větší konkurenci asijských výrobců,“ míní ekonom.
A data mu dávají za pravdu. V prosinci minulého roku dle ČTK klesla průmyslová výroba v Německu o 2,4 procenta. Pokles výroby na konci roku způsobil zejména právě automobilový sektor, jenž se dlouhodobě potýká s vysokými náklady i rostoucí čínskou konkurencí.
Jak sdělil pro Deutsche Welle (DW) ekonom společnosti IfW Dirk Dohse, část odpovědnosti za současné problémy nesou i samotné automobilky. „Nutné strukturální úpravy byly příliš dlouho odkládány, což vedlo k výraznému snížení ziskových marží. Německým společnostem trvalo příliš dlouho, než navázaly partnerství se silnými softwarovými firmami,“ řekl pro DW. V důsledku zanedbání inovací tak dle něj automobilky „nemají skutečně průlomový produkt na trhu s elektromobily“.
S tím souhlasí i Česko-německá průmyslová a obchodní komora (ČNOPK). „Celkově nejde jen o problém Německa, nýbrž o problém Evropy, vycházející z více příčin – od vysokých cen energií, přes transformaci průmyslu, včetně digitalizace a AI až po nedostatek investic do inovací. Nejvíce zasažený je automobilový průmysl, což výrazně ovlivňuje česko-německé hospodářské vztahy, neboť český automobilový sektor tvoří 30 procent celkového exportu,“ informovala mluvčí ČNOPK Zuzana Zavadilová.
„Je to hlavně automobilový průmysl, ale celá ekonomika trpí tím, že mají vysoké ceny energií,“ souhlasí viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Vysoké ceny energií mají dle Špicara dvě příčiny. „Je to dáno vypnutím jaderných elektráren, což nebylo šťastné politické rozhodnutí, a za druhé závislostí na ruském plynu, o kterém si mysleli, že bude vždy k dispozici,“ dodal viceprezident.
Vyšší ceny energií se promítnou v podstatě do všeho, a zasáhnou tak firmy napříč odvětvími, potvrdil Špicar. „Problém Německa je i to, že není úplným šampionem v nových technologiích, které začínají být světové důležité, to znamená ve vývoji softwaru a umělé inteligence,“ zmínil.
Německý pokles se odrazí i na českém trhu
Ekonomové také popisují, jak omezení výroby v Německu zasáhne český trh. „Kromě nižšího odbytu pro tuzemské firmy se bude zvyšovat i tlak na ceny. Německým firmám nezbývá, než se snažit tlačit náklady co nejvíce dolů, a snižovat tak marže dodavatelů,“ vysvětlil Dufek.
České firmy se dle Špicara mají připravit na to, že poptávka po českých subdodávkách ze strany německých spotřebitelů se sníží, což může ohrozit pracovní místa.
„Pro stát to znamená nižší odvody do veřejných systémů, ať už je to příjmová strana rozpočtu, což znamená ztráty na daních, nebo na odvodech - sociální a zdravotní,“ míní Špicar.
Zároveň to dle Špicara nutí tuzemské firmy dostat se z nevýhodné pozice subdodavatelů, jež dodávají západoevropským „finalistům“ jako například Francouzům, Němcům nebo Italům, právě do pozice „finalistů“.
„To je pro Čechy klíčové, protože když jste subdodavatel, tak nemáte přímý vztah k zákazníkovi, což je na trhu strašně nepříjemné, a nerozhodujete o tom, kam se váš výrobek vyveze,“ vysvětlil.
„Do německé ledničky, což je finální výrobek, dodáváme motor a chladič a Němec rozhoduje o tom, jestli to vyveze do Severní Ameriky, Jihovýchodní Asie nebo severní Afriky. Má na tom taky jako finalista velkou marži a přímý vztah k zákazníkovi, což my nemáme,“ popsal Špicar výzvu, kterou mají dle něj Češi v příštích 30 letech překonat.
Dle Dufka nejspíš Česko bude muset hledat dodavatele i jinde. „Vzhledem k tomu, že německý průmysl prochází dlouhodobým útlumem, a dokonce je možné hovořit o deindustrializaci, je určitě v zájmu tuzemských firem diverzifikovat. Tuzemské firmy často figurují jako subdodavatelé, takže pokud jejich odběratel v Německu končí nebo jen omezuje produkci, nezbývá než kupce hledat jinde“ uvedl.
Na „lámání hole“ nad Německem je dle Špicara ještě brzy. „Má samozřejmě své problémy tím, že se vyčerpal růstový ekonomický model, který fungoval mnoho let, ale nejsou to fatální problémy, které by nešlo vyřešit,“ sdělil SZ Byznys viceprezident. Zároveň připomněl, že závislost Česka na Německu je stále velmi vysoká.
„Firmy by se měly snažit získávat i jiné odbytiště, aby naše závislost na jedné ekonomice nebyla tak velká, což samozřejmě platí i pro naše jiné závislosti na trzích Evropské unie,“ řekl.
O odstřižení od německé ekonomiky bychom se proto snažit neměli. „Německá ekonomika zůstává jednou z nejsilnějších ekonomik v Evropě a myslím si, že ty problémy, které teď má, jsou řešitelné,“ potvrdil Špicar.
Ačkoliv německé omezování výroby otevře dveře pro dovozy, dle Dufka do Německa poputují spíš asijské výrobky než například české. „Na to máme až příliš podobné ceny energií, a tedy i obdobné problémy,“ zdůvodnil ekonom.
