Článek
Skiareál Plešivec využívá zhruba rok tzv. mařič energie, který dává k dispozici provozovateli přenosové soustavy ČEPS. „Pomáháme tak vyrovnávat výkon v síti. My tu službu poskytujeme, protože k tomu máme možnost,“ říká jednatel skiareálu Petr Voráček. Tato společnost však není jediná, která se rozhodla do stejné technologie investovat. Mařič je jednoduše řečeno zařízení, které má jediný úkol – spotřebovávat elektřinu.
Do elektroenergetické sítě se totiž v posledních letech zapojuje čím dál víc obnovitelných zdrojů, jejichž výrobu lze někdy těžko předvídat. Pokud hodně fouká a zároveň svítí slunce, větrné i solární elektrárny běží na plný výkon. Pokud je v určitou chvíli elektřiny nadbytek, je potřeba pro ni najít uplatnění, protože výroba i spotřeba musí být vždy v rovnováze, aby nedošlo k výpadku. A provozovatelé za to dostávají zaplaceno.
Mařič energie
Jde o technologii, která dokáže odebrat ze sítí přebytečnou elektřinu, pro kterou v danou chvíli není spotřeba, a přemění ji na teplo. Často energie zůstane bez smysluplnějšího využití.
Zařízení se dá přirovnat k fénu, v němž je topná spirála napájena elektřinou. Mařič z elektřiny vyrobí teplo, které v nejčastějších případech následně vypustí do ovzduší.
Mezi mařiče však mohou patřit i elektrokotle ohřívající vodu či chladírny, které však teplo efektivně využívají. Distributoři však zaznamenali i záměr likvidace energie svícením, kdy jsou ve velkých sklenících zapnuta světla i přes den. Nyní však roste zájem právě o technologie, které elektřinu jen „spálí“.
Mařič energie je zařízení, které nyní distributoři vídají v žádostech o připojení do sítě nejčastěji.
Likvidátor energie je dokonce nejčastější zařízení, které distributoři v poslední době vídají v žádostech o připojení do sítě. „Aktuálně máme zarezervováno cca 250 MW v mařičích elektrické energie a o dalších cca 480 MW je aktuálně ještě požádáno,“ sdělila mluvčí ČEZ Distribuce Soňa Holingerová. Na zvýšený zájem o připojování těchto zařízení upozornil jako první iRozhlas.
Investory do mařičů, které fungují čistě pro vyrovnávání výkonu v síti, láká především finanční zisk, kterého mohou dosáhnout dvěma způsoby.
První je tzv. technická flexibilita, kterou vykupuje ČEPS. Pokud je v síti elektřiny málo, aktivuje zdroj, který výkyv vyplní. Pokud je proudu naopak moc, najde pro něj spotřebitele. Druhou možností je obchodní flexibilita, kdy provozovatel mařiče těží ze záporných cen. „Je to obchodní příležitost. Ten, kdo elektřinu v tu chvíli spotřebuje, za to dostává peníze,“ popisuje místopředseda představenstva ČEPS Svatopluk Vnouček. Loni klesly v Česku ceny elektřiny do minusových hodnot celkem během 314 hodin, což je o 180 hodin více než v roce 2023.
Náklady na pořízení mařiče se mohou investorovi vrátit poměrně brzy. „Mařič nebo diesel generátor se zaplatí za rok, baterie pro ukládání elektřiny už třeba za tři roky,“ popisuje výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie Jan Fousek.
„Jsou extrémy, kdy se mařiče postaví za hodně nízkou cenu a slouží pro chvíle, kdy jsou záporné ceny elektřiny. Takových je ale hodně málo. Ty, které se teď mají stavět, jsou právě na vyrovnávání odchylek,“ říká jaderný fyzik z Akademie věd ČR Vladimír Wagner.
„Když máte do sítě zapojeno velké množství výkonu fluktuujících zdrojů energie, je daleko náročnější vyrovnat spotřebu s dodávkami. Odchylek je daleko víc a jsou náhodnější. To znamená, že je potřeba daleko více zařízení, která dokážou buď dodat energii, když chybí, nebo ji spotřebovat, když je jí nadbytek,“ vysvětluje Wagner.
Podobné likvidátory energie přitom nejsou žádnou novinkou. „Na udržování stability sítě se tato zařízení používala už v dávné minulosti. Jediným rozdílem teď je, že zájem o jejich instalaci je daleko intenzivnější,“ podotýká Wagner.
V posledních dvou letech si investoři do mařičů rezervují kapacitu i v síti EG.D. „Výkon, který v daných žádostech o připojení poptávají, přesahuje 300 MW a odpovídá zhruba výkonu, který jsme za minulý rok připojili do sítě ve fotovoltaických elektrárnách,“ popisuje člen představenstva EG.D David Šafář.
To, že zařízení na likvidaci energie dostane povolení k připojení do sítě, ještě neznamená, že k jeho zprovoznění nakonec dojde. Pokud bychom ale sečetli výkon mařičů, u kterých majitelé nově žádají o rezervaci prostoru v síti, odpovídá velikosti téměř jednoho bloku jaderné elektrárny Temelín. Jen v distribučním území EG.D mají příkon jedené velké továrny.
„Může se stát, že kvůli těmto typům odběrů nebude v síti prostor pro žadatele o připojení například FVE elektráren a dalších zařízení, a to si vyžádá výrazné další investice do posilování sítí,“ popisuje Šafář.
Mezi poskytovateli výkonové rovnováhy u ČEPS jsou i majitelé mařičů ve Skiareálu Plešivec, který v aukcích na rok 2025 z celkového počtu poptávaných MWh vysoutěžil 0,48 procenta.
Mařiče aktuálně využívají prostor na trhu a dělají to, co jim legislativa umožňuje a je legální.
„Vykupujeme pořád stejné množství flexibility a mařiče tvoří minimální část. V současnosti vidíme trend v žádostech o připojení a doufáme, že to vyřeší velká akumulace, která má větší výhody pro soustavu i pro ty investory,“ říká Vnouček.
I když se mařiče distributorům nelíbí, jejich provozování není nijak protiprávní. „Mařiče aktuálně využívají prostor na trhu a dělají to, co jim legislativa umožňuje a je legální,“ míní Šafář.
Do těchto zařízení investují jak provozovatelé elektráren, tak firmy, které se zaměřují na segment poskytování služeb výkonové rovnováhy. „Spatřují v něm potenciál rychle vydělaných investic,“ míní Holingerová. Spektrum majitelů těchto likvidátorů energie je však různorodé. „Od fyzických osob přes obchodníky s elektřinou a vyloučit samozřejmě nemůžeme ani možná účelově vytvořené společnosti,“ říká Šafář.
Distributoři vnímají mařiče jako mrhání energií, které neprospívá životnímu prostředí. Pokud jej však žadatel chce připojit, provozovatel soustavy ho nemůže odmítnout. „Z našeho pohledu je to neekologické řešení, nicméně zákazník má právo na připojení svého zařízení k distribuční soustavě a my máme povinnost připojení umožnit, pokud je to technicky možné. Distributor nemá právo posuzovat ekonomiku, ekologii ani smysluplnost zákaznických požadavků a musí postupovat dle platné legislativy,“ popisuje Holingerová.
ČEPS musí být při výběru technologie pro služby výkonové rovnováhy také neutrální a neupřednostňuje žádný zdroj výroby či spotřeby na úkor ostatních. „Do výběrových řízení lze přihlásit jakoukoliv technologii, která splňuje parametry dané služby a má patřičný certifikát. Jediným kritériem výběru poskytovatele služeb výkonové rovnováhy je splnění certifikace a nabídnutá cena služby,“ říká mluvčí ČEPS Lukáš Hrabal.
Nabízí se otázka, zda by se nevyplatilo některou ze solárních či větrných elektráren, které se na vzniku záporných cen podílejí, vypnout ve chvíli, kdy je v soustavě nadbytek výroby. K tomuto opatření musel ČEPS přistoupit předloni na Velikonoční pondělí a danému zdroji pak musel vyplatit kompenzaci ve výši několika milionů korun.
„K vypnutí fotovoltaických nebo větrných elektráren může dojít pouze za mimořádných okolností a po vyčerpání všech běžně dostupných provozních opatření, mezi něž patří SVR (služba výkonové rovnováhy) či zahraniční výpomoc,“ podotýká Hrabal. Ve chvíli, kdy zdroje vyrábějí moc, nejdřív nastoupí poskytovatelé výkonové rovnováhy včetně mařičů, až poté případné vypnutí elektráren.
Proti likvidátorům energie se vymezují i environmentální organizace. Z maření elektřiny viní stát, který neumožnil dřívější využívání ukládání energie do baterií, které nejsou připojeny k žádnému zdroji a šlo by do nich ukládat energii podle potřeby a z různých zdrojů.
„Měla to udělat minulá vláda do konce roku 2020, začala až současná předložením novely Lex OZE 3. Proto jsme v situaci, kdy místo toho, aby si například lidé ohřívali vodu v domácích bojlerech podle potřeby sítě a dostali za to zaplaceno, tak se bude platit majitelům obřích fénů za ohřívání vzduchu,“ myslí si Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA.
Protože jsou mařiče aktivovány hlavně v době, kdy nejvíce elektřiny vyrábějí obnovitelné zdroje, spotřebovávají často právě elektřinu ze solárních či větrných elektráren, jejichž provoz dotuje stát, lidé i firmy.
„Smysluplnější by bylo vyrobenou elektřinu v době nadbytku výroby uložit například do baterie nebo využít jinou formu akumulace (přečerpávací elektrárna, ohřev užitkové vody) a následně ji využít v době, kdy bude energie naopak nedostatek,“ popisuje Holingerová.
Podle Fouska by však mělo s účinností novely energetického zákona Lex OZE 3, která dává zelenou i samostatně stojícím bateriím, dojít k výměně některých mařičů právě za bateriová úložiště. Elektřina se tak „nespálí“, ale uloží do baterií k pozdější spotřebě.
