Článek
Snaha státu nastavit spravedlivější a udržitelnější důchodový systém by mohla být účinnější. Kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) sice hodlá navýšit odvody živnostníkům, kteří do sociálního systému odvádějí ve srovnání se zaměstnanci mizivé množství peněz, a naopak z něj dostávají nejvíc peněz na každou odvedenou korunu (viz 1. graf), ovšem změna zatíží zejména malé živnostníky namísto velkých.
Důchodovému systému to v dlouhodobém horizontu příliš nepomůže, naopak to posiluje rozdíly mezi samotnými OSVČ.
„Dopady zvýšených odvodů nebudou pro všechny živnostníky stejné. Nejvíce se dotknou těch, kteří podnikají v tradičních oborech, jako jsou gastro, obchod, tradiční služby či řemesla, tedy obory s většinou vysokými náklady. Naopak nebude mít velký vliv na ty, kteří se živí v oblasti IT či podobných oborech, jejichž podnikání je nízkonákladové,“ má jasno Radomil Bábek, předseda Unie podnikatelských a živnostenských spolků, takzvaných Podnikatelských odborů.
Část živnostníků, především těch starších, pracujících v tradičních oborech, tak podle něj s podnikáním skončí a místo toho, aby dělali své silně poptávané řemeslo, prospívali ostatním a přispívali alespoň částečně do státní kasy, mohou odejít do předčasného důchodu, nebo skončí na pracovním úřadě, čímž státní kasu zatíží.
Ekonomové si tyto důsledky uvědomují a souhlasí s tím, že současná verze vládního návrhu reformy sociálního systému jde sice správným směrem, ale ve svém důsledku je nelogická.
„To co udělala vláda, je asi lepší, než kdyby neudělala nic. Sníží tím v budoucnu počet minimálních důchodů, což pomůže jak jim, tak částečně státní kase v tom, že nebude muset vyplácet tolik peněz na další dávky, například na bydlení. Je však nespravedlivé, že tato reforma zatěžuje nejvíce nízkopříjmové OSVČ, kdežto těch vysokopříjmových se dotýká minimálně,“ říká Daniel Prokop, sociolog a zakladatel výzkumné organizace PAQ Research.
Co dnes odvádí OSVČ, co chce vláda a co by byl „ideál“
| Parametry | Dnešní stav | Vládní návrh | Vylepšený vládní návrh | Ideální podoba reformy |
|---|---|---|---|---|
| Vyměřovací základ odvodů sociálního pojištění (% ze zisku / daňového základu OSVČ) | 50 % | 55 % | 70 % | 60 % |
| Min. vyměřovací základ (% průměrné mzdy) | 25 % | 40 % | 30 % | 30 % |
| Min. vyměřovací základ (Kč) | 10 081 Kč | 16 130 Kč | 12 097 Kč | 12 097 Kč |
| Min. zálohy na soc. pojistné (Kč) | 2 944 Kč | 4 710 Kč | 3 532 Kč | 3 532 Kč |
| Režim paušální daně | ||||
| Sociální pojištění (násobek minima) | 1,15 | 1,15 | 2 | – |
| Sociální pojištění (Kč) | 3 385 Kč | 5 416 Kč | 7 065 Kč | – |
| Režim paušálních výdajů | ||||
| Paušál pro vysokonákladové OSVČ* | 60 % | 60 % | 60 % | 70 % |
| Paušál pro nízkonákladové OSVČ | 60 % | 60 % | 60 % | 30 % |
Pozn.: * Analýza pracuje se zjednodušením: OSVČ z reálně vysokonákladové profese = předpokládané reálné náklady 50 %; OSVČ nízkonákladové profese = předpokládané reálné náklady 10 % (např. kancelářské profese).
Zdroj: IDEA CERGE-EI a PAQ Research
Jeho společnost tak spolu s think-tankem IDEA při CERGE-EI nabízí dvě jiná řešení – vylepšený vládní návrh a ideální variantu – kde by každé z nich bylo ohledně solidárnosti sociálního systému a spravedlnosti odvodů napříč všemi skupinami OSVČ i zaměstnanců lepší než současný vládní návrh. Každé z řešení by také přineslo více peněz do státní kasy, a pomohlo tak její dlouhodobější stabilitě a udržitelnosti.
Z infografiky výše lze vyčíst, čím se jednotlivé varianty liší od současného stavu i samy navzájem. Zatímco aktuální odvody vycházejí z vyměřovacího základu (VZ) ve výši poloviny zisku OSVČ, minimální VZ činí čtvrtinu průměrné mzdy (40 324 Kč pro rok 2023) a v režimu paušální daně odvádějí osoby samostatně výdělečně činné minimum navýšené o 15 procent.
Aktuální systém vede k tomu, že živnostníci, z nichž většina platí jen minimální odvody, posílají na penze téměř dvacetkrát méně než zaměstnanci (34 mld. Kč vs. 600 mld. Kč). Vláda to svým návrhem, který spočívá v navýšení vyměřovacího základu z 50 na 55 procent a navýšení minimálního VZ z 25 procent na 40 průměrné mzdy, hodlá změnit.
Vládou zvolený způsob řešení má však podle studie několik negativních aspektů. Ačkoliv do systému přivede od OSVČ během pár let víc peněz, tak takřka rovným dílem o ně penzijní kasa zase přijde, až si tito živnostníci nechají vyplácet důchod navýšený právě o zvýšené odvody. Nízkopříjmoví živnostníci sice budou mít v budoucnosti vyšší důchod, ale kromě toho, že o řešení v budoucnosti na úkor současnosti příliš nestojí, tak pozitivní dopady na příjmy důchodového systému budou z dlouhodobého pohledu takřka nulové.
„Vládní varianta navyšuje navíc degresivitu systému (nízkopříjmoví živnostníci platí vyšší procento než vysokopříjmoví) a příliš neřeší extrémně rozdílné zatížení vysokopříjmových OSVČ a zaměstnanců, tím ani motivaci ke švarcsystému ve vysokopříjmových kancelářských pozicích,“ vysvětluje sociolog Prokop, který je zároveň členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Ekonomové a sociologové z IDEA a PAQ Research tak navrhují vládní návrh vylepšit, aby byl spravedlivější vůči nízkopříjmovým OSVČ, přiblížil odvody vysokopříjmových živnostníků, jako jsou například ajťáci či poradci, úrovní odvodů vysokopříjmových zaměstnanců a přivedl více peněz do státní pokladny.
Takovéhoto efektu se docílí podle studie v okamžiku, kdy se vyměřovací základ navýší místo 55 procent na 70 a minimální vyměřovací základ se naopak sníží z navrhovaných 40 procent na 30. V režimu paušální daně se pak sociální pojištění zvýší na dvojnásobek minim.
„Varianta vede k méně degresivnímu systému, který tolik nezvýhodňuje vysokopříjmové OSVČ a extrémně nezatěžuje nízkopříjmové OSVČ. Návratnost jedné koruny vložené do důchodového systému se u vysokopříjmových OSVČ a zaměstnanců se srovnatelnými náklady práce mírně srovnává (byť u OSVČ je stále více než dvakrát vyšší),“ vysvětluje důsledky vylepšení Filip Pertold, zástupce ředitele think-tanku IDEA při institutu CERGE-EI.
Nízkopříjmový živnostníci by v takovéto simulaci získávali na ročním důchodu zhruba 3,5 koruny na každou korunu ročního odvodu na sociální pojištění. Vysokopříjmovým živnostníkům by takto zjednodušeně měřená návratnost klesla ze současných 3,5 koruny na 2,5koruny, čímž by se narovnával princip solidarity „bohatých“ živnostníků s „chudými“, který funguje u zaměstnanců.
„Státní pokladna by z této vylepšené varianty získala do rozpočtu další miliardy korun,“ vypočítává ekonom Pertold, který kromě angažmá v think-tanku IDEA radí ministrovi práce Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL).
Ideální řešení. Zatížit nejbohatší OSVČ s nízkými náklady
Vůbec nejlepším řešením by však podle expertů bylo jen mírně zvýšit minimální vyměřovací základ (na 30 % průměrné mzdy místo vládou plánovaných 40 %) a mírně zvýšit vyměřovací základ (na 60 % účetního zisku OSVČ místo současných 50 %). Zásadními atributy této varianty by však bylo zrušení paušální daně a důkladná proměna paušálních výdajů s ohledem na skutečné výdaje živnostníků tak, aby byly nejvýš 20 procentních bodů nad reálnými náklady (30 % u profesí s 10% náklady, 70 % u profesí s 50% náklady).
„Než dojde ke schválení reformy ve Sněmovně, mělo by dojít k revizi výdajových paušálů a paušální daně. To, že si například finanční poradce, který nemá takřka žádné náklady, může odečítat z příjmů výdaje pouze o trochu nižší, jaké má vysokonákladový řemeslník, je zcela absurdní a postrádá to veškerou logiku. Logické to není ani pro ty, co zastávají levicový názor, ani pro ty, co zastávají pravicový,“ je přesvědčen Pertold.
Podle sociologa Prokopa vede tato ideální varianta k tomu, že nízkonákladové OSVČ budou mít rovnou sazbu odvodů na úrovni 13,6 procenta reálných zisků (zaměstnanci 22 % z celkových nákladů práce). OSVČ s vysokými reálnými náklady doplatí na existenci minimálních odvodů, jen pokud mají velmi nízké příjmy. Při vyšším příjmu zhruba nad 750 tisíc korun ročně se ale jejich efektivní sazba odvodů ustálí na 10,5 procenta reálných zisků.
Zaměstnanci odvádějí z celkových nákladů práce 22 procent na sociální zabezpečení, tedy zhruba dvakrát více než živnostníci z reálných zisků v této navrhované variantě. To je ale podle autorů v pořádku.
„OSVČ lze chápat částečně i jako firmu - jejich zisk není čistě pracovní příjem, který by měl být zatížen sociálními a zdravotními odvody, nýbrž i kapitálovým příjmem, který stejně jako firma pouze daní a může třeba reinvestovat do rozvoje podnikání,“ vysvětluje Prokop, proč by cílem nemělo být efektivní sazby odvodů srovnat, ale pouze omezit extrémní rozdíly.
Ideální varianta je podle něj nejvýhodnější proto, že nezhoršuje pozici nízkopříjmových OSVČ s reálnými náklady, redukuje zvýhodnění vysokopříjmových OSVČ s malými náklady a tím i motivaci k švarcsystému. „Návratnost jedné koruny vložené do důchodového systému je však u nich stále vyšší než u zaměstnanců se srovnatelnými náklady práce,“ dodává Pertold.
Státní kasa by pak z takovéhoto ideálního řešení podle něj dlouhodobě a stabilně posílila o víc než 10 miliard korun.
Autoři dodávají, že jejich analýza je pouze schematický výpočet dopadů, který se omezuje na OSVČ hlavní s hrubým příjmem do 1,5 milionu z profesí s 60% paušálními výdaji a navíc předpokládá, že živnostníci optimalizují formy danění (přes výdajové paušály či paušální daň) podle výše sociálních odvodů.
Vláda by pak podle nich měla propočítat dopady různých variant na reálnou populaci OSVČ podle dat, které zná z daňových přiznání.
Jak funguje zdanění a odvody OSVČ
Živnostník má možnost zvolit si mezi několika druhy zdanění:
Výdajový paušál – Výdaje paušálem představují formu vykazování výdajů, která spočívá v odečtení fixní procentuální části od reálných ročních příjmů, přičemž paušál lze uplatnit do příjmů ve výši dvou milionů korun. Výše je 80, 60 nebo 40 % a liší se podle předmětu činnosti.
Paušální daň – OSVČ může vstoupit do režimu odvádění jednotné měsíční částky finančnímu úřadu, která zahrnuje odvod na sociální a zdravotní pojištění a také daň z příjmu. Paušální daň má tři pásma, ale většina využívajících je v prvním pásmu. To se týká například OSVČ z profesí s 60% výdajovým paušálem a hrubými příjmy do 1,5 milionu Kč ročně, což je předmětem analýzy.
Daňová evidence či účetnictví – Uplatňování reálných výdajů, popř. povinnost vedení účetnictví při příjmu nad 25 milionů. Tyto formy vykazování výdajů ale reálně využívá velmi malá část OSVČ i kvůli jejich velké administrativní náročnosti. Analýza s nimi nepracuje.
Z hlediska efektivního zatížení odvody jsou navíc důležité tyto principy:
Účetní zisk OSVČ (daňový základ) – Rozdíl mezi hrubými příjmy a výdaji určenými nejčastěji výdajovým paušálem.
Redukce daňového základu pro vyměřovací základ sociálních odvodů – V současné době se základ pro výpočet odvodů na sociální a zdravotního pojištění stanoví jako 50 % účetního zisku OSVČ.
Minimální vyměřovací základ – Minimální vyměřovací základ pro sociální pojištění je v současné chvíli stanoven na 25 procent průměrné mzdy pro hlavní činnost.
Příklad: OSVČ s hrubým příjmem 500 tisíc Kč a 60% paušálními výdaji má účetní zisk a daňový základ 200 tisíc Kč (40 % příjmu). Pro výpočet odvodů sociálního pojištění je redukován na 100 tisíc Kč ročně (50% redukce) = 8 333 Kč měsíčně. To je ale méně než 25 % průměrné mzdy (10 088 Kč v roce 2022), proto se toto základ navyšuje na toto minimum
Nastavení plateb odvodů sociálního pojištění a dalších plateb v režimu paušální daně – V prvním pásmu paušální daně se platí 1,15 násobek minimálních sociálních odvodů (dnes 3 386 Kč), minimum zdravotní odvody (2 722 Kč) a 100 Kč daně z příjmu. Tyto částky jsou ale určeny arbitrárně.
Reálné náklady a zisk OSVČ – Pokud OSVČ pracuje v režimu paušálních výdajů či paušální daně, tak s reálnými náklady a zisky nepočítají odvody ani danění. Ale reálné náklady samozřejmě v podnikání OSVČ existují, mohou se lišit od nákladů uplatňovaných ve výdajovém paušálu. Tyto reálné náklady určují reálný zisk OSVČ. A tím i efektivní zatížení odvody, které se počítají jen pomocí výdajových paušálů či z paušální daně.
Příklad: OSVČ s hrubým příjmem 1 000 000 Kč ročně s 60% výdajovým paušálem odvádí sociální odvody ze základu 200 000 Kč. Ty tak budou činit cca 58 400 Kč ročně (4 866 Kč měsíčně) bez ohledu na reálné výdaje. Pokud jsou ale reálné náklady jednoho OSVČ 50 % (reálný zisk 500 000 Kč) a druhého 10 % (reálný zisk 900 000 Kč), výrazně se liší, jaké % činí sociální odvody z reálného zisku OSVČ. V případě prvního OSVČ bude reálné procentní zatížení odvody výrazně vyšší než u druhého.
Zdroj: IDEA CERGE-EI a PAQ Research
