Článek
Ceny elektřiny jsou v Česku stále jedny z nejvyšších v Evropě. Někteří odběratelé viní z vysokých cen to, že Česká republika vyváží svou výrobu elektřiny do Německa a prodává ji přes burzu v Lipsku, zatímco zdejší domácnosti platí za dodávky více než sousední státy.
Nová studie EGÚ však tento mýtus vyvrací a ukazuje, že Česko naopak na exportu elektřiny vydělává. Proud vyváží dokonce za větší částky, než za kolik jej dováží.
Minulý rok obchodní toky elektřiny z Česka dosáhly 13,7 TWh, zatímco opačným směrem do Česka mířilo 7,3 TWh, což je ekvivalent zhruba desetiny roční spotřeby.
Export elektřiny byl loni nejnižší od roku 1999, tedy posledního roku před spuštěním jaderné elektrárny Temelín. Rozdíl mezi dovozem a vývozem proudu činil 6,4 TWh. Dle poradenské společnosti v energetice EGÚ pokles salda i přes zachování toho, že je Česko čistým exportérem, souvisí s transformací energetického mixu a efektivnějším využíváním evropského trhu v době, kdy je k dispozici nadbytek levné elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Česko tak elektřinu vyváží, když je její cena na trhu vysoká, a dováží, když je levnější.
„Naše propojení s okolními zeměmi umožňuje reagovat na cenové rozdíly a využívat příležitosti na trhu. Česká soustava zdrojů umí vyvážet elektřinu v době vyšší ceny, a naopak dovážet levnější v období nadbytku,“ uvedl řídící konzultant EGÚ Michal Kocůrek.
„Nejvíc elektřiny, konkrétně 5,1 TWh, jsme vyvezli do Rakouska, a to v časech, kdy byly ceny průměrně o tři procenta vyšší, než byl celoroční průměr na spotovém trhu v Česku, který dosahoval 85 eur za TWh,“ dodává Kocůrek.
Kolik Česká republika na obchodech s elektřinou přesně vydělala, nelze zjistit, protože se elektřina na trzích různě přeprodává. Velmi hrubým výpočtem, tedy objem vývozu násobený průměrnou vývozní cenou minus objem dovozu násobený průměrnou dovozní cenou, se však suma pohybuje kolem 820 milionů eur, tedy zhruba 20,5 miliardy Kč.
Propojený evropský trh tak přináší více pozitiv než problémů a propojení by mělo být do budoucna ještě posíleno.
Díky nadbytku elektřiny na evropském trhu tak její cena v době nadvýroby klesala o 26 procent, než je celoroční průměr na domácím spotovém trhu.
Největší objem dovozu, konkrétně 65 procent, pocházel z Německa (4,7 TWh) při cenách o 30 procent nižších než český roční spotový průměr. Druhým nejvýznamnějším byl dovoz z Polska s 20procentním podílem a při cenách o pětinu nižších oproti tuzemskému spotovému průměru.
Francie má výhodu velkého množství téměř bezemisní výroby z jaderných elektráren, jejichž provoz Německo prozatím neuváženě ukončilo.
Nejvíce elektřiny v Evropě v roce 2024 vyvezla Francie a její čistý vývoz přesáhl 87 TWh, tedy o něco více, než kolik Česko spotřebuje za rok. Tato elektřina směřovala hlavně do Itálie, největšího importéra v EU (49,7 TWh), a do Velké Británie.
„Francie má výhodu velkého množství téměř bezemisní výroby z jaderných elektráren, jejichž provoz Německo prozatím neuváženě ukončilo. Francie tak hned po specifické Skandinávii nejen udržuje nejnižší spotové ceny v Evropě, ale také podporuje ostatní země výraznými dovozy,“ konstatoval ředitel strategie EGÚ Michal Macenauer.
Německo bylo loni čistým dovozcem elektřiny a dovezlo téměř 25 TWh. Bezemisní elektřinu je pro něj ekonomicky výhodnější dovážet, než energii vyrábět z fosilních zdrojů.
Z analýzy spotových cen elektřiny EGÚ vyplývá, že nejnižších průměrných hodnot loni dosahovaly ve Francii, a to 58 eur za MWh. Levnější elektřina v rámci EU byla jen ve Skandinávii, kde se průměr držel pod 50 eury za MWh.
Naopak nejdražší elektřina byla na italském trhu a dosáhla průměru 100 eur za MWh, stejně tak ve státech jihovýchodní a východní Evropy, jež až na výjimky patří k čistým dovozcům elektřiny.
Těsně pod hranicí 80 eur za MWh se dostaly Německo a Švýcarsko. V Česku v roce 2024 činila průměrná cena 85 eur za MWh.
Letos by v přeshraničních tocích elektřiny neměly být dle EGÚ výrazné změny. Francie pravděpodobně zůstane největším vývozcem elektřiny a Itálie obhájí svou pozici největšího importéra.
Německo bude opět navyšovat svůj dovoz levnější elektřiny, kterou získá hlavně ve Francii a ve Švédsku, jež ji vyrábějí především z nízkoemisních zdrojů.
Do budoucna se však celkový export elektřiny z Česka bude snižovat. Podstatnou část výroby totiž zajišťují fosilní zdroje, a přestože stále více elektřiny se dováží z nízkoemisních zdrojů v okolních zemích, uhlí a plyn hrají důležitou stabilizační roli v obdobích, kdy fotovoltaické a větrné elektrárny nedokážou pokrýt poptávku.
K takovým okamžikům docházelo například v posledních měsících loňského roku v Německu, kdy kvůli nízkému slunečnímu svitu a bezvětří byla výroba z obnovitelných zdrojů minimální. Tato období nazývaná „dunkelflaute“ vedou k růstu cen elektřiny na spotovém trhu, což se v menší míře projevilo i v Česku.
Cena elektřiny z fosilních zdrojů však může být roce 2025 mírně vyšší, zejména kvůli dražšímu plynu, očekávanému růstu cen emisních povolenek a nižšímu využití těchto zdrojů. Vyšší náklady negativně ovlivní provozní výsledky uhelných a plynových elektráren. „Převážná většina uhelných zdrojů ale ani v roce 2025 neukončí svůj provoz,“ dodává Macenauer.
