Článek
Bývalý šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi napsal zprávu „Budoucnost evropské konkurenceschopnosti“ na žádost předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Zpráva obsahuje program na ekonomickou obnovu a sama předsedkyně slíbila, že bude její doporučení následovat. „Vaše zjištění budou samozřejmě i nadále inspirovat naši práci v následujících měsících a letech,“ uvedla na tiskové konferenci.
Draghiho zpráva vychází z toho, že Evropská unie má nejspravedlivější sociální model na světě s nejnižší mírou chudoby, financovat ho však může jen ekonomickou expanzí, tedy vývozem svého zboží. Teď se však přestalo dařit. Ekonomický výkon zaostává za Spojenými státy, ztráta Evropy se konkrétně zvýšila z 15 procent HDP počátkem století na loňských 30 procent. Přitom jenom z jedné čtvrtiny za to může nárůst počtu pracovníků ve Spojených státech. Ze tří čtvrtin zajistila Americe zvýšení náskoku rychleji rostoucí produktivita práce.
Zvýšit produktivitu Evropy mohou podle Draghiho jenom nové technologie, zvláště v programu dekarbonizace, kde je EU technologickým lídrem – dnes obnovitelné zdroje pokrývají Evropě 22 procent spotřeby energií, zatímco v Americe jen devět procent a Číně 14 procent. Dotáhnout „čistou transformaci“ ovšem znamená, že evropské státy nejen získají dost energie z levných obnovitelných (a jaderných) zdrojů, ale také že dokážou vyrábět nejmodernější energetickou techniku a vyvážet ji do celého světa. To ovšem nepůjde bez mohutných investic ve výši 800 miliard eur ročně, na které si bude třeba půjčit.
Vyplatí se to, protože „robustní průmyslová strategie“ je nezbytným předpokladem pro udržení základních evropských hodnot, tedy „prosperity, rovnosti, svobody, míru a demokracie“.
Draghiho koncepce narazila na kritiku především v Německu. Dokonce levicový týdeník Die Zeit se pozastavil nad tím, s jakou lehkostí slibuje Draghi stamiliardové dotace, a připomněl nešťastné zkušenosti, které má s technologickými investicemi spolková vláda. Slíbila deset miliard eur koncernu Intel, aby postavil u Magdeburgu továrnu na mikročipy, dvě miliardy ocelářskému koncernu Thyssenkrupp na ekologickou modernizaci hutních provozů a stovky milionů pro továrnu Northvolt na baterie. Ovšem během posledních dvou týdnů všichni tři investoři zveřejnili pochybnosti, že investice půjde realizovat. „Nemůžeme nechat průmysl bez pomoci, ale sporné dotační programy je třeba ukončit, co nejrychleji to půjde,“ uvedl týdeník v komentáři na titulní stránce.
Ostřejší byl šéfredaktor pravicového deníku Welt Ulf Poschardt, podle kterého průmyslové strategie, jaké vymýšlí Draghi a prosazuje von der Leyenová, jsou „monstrem ekologicko-plánovaného hospodářství“, které povede pouze k tomu, že případní investoři „obejdou Evropu ještě větším obloukem než dosud“. Pokud přece jen přislíbené miliardy někoho přilákají, pak podobně jako v případě Intelu pouze firmy, které „sice jsou ochotné přijímat dotace, ale v tvrdé globální soutěži patří spíše k poraženým“, uvedl šéfredaktor.
Češi mohou takovým výtkám rozumět, protože zažili něco podobného. Stejně jako Draghi, také ekonom Ota Šik zdůvodňoval v šedesátých letech minulého století nutnost reforem pomocí grafů, které připomínaly, že Československo sice má spravedlivý sociální systém, přesto nedokáže držet krok s ekonomikou západního Německa a Rakouska. Později se snažil Husákův režim dohnat Západ zvýšením vládních výdajů na investice. Pak je ovšem nedokázal financovat a přivedl národní hospodářství ke krachu.
Čechům může jeden z rozměrů Draghiho plánu vadit ještě víc. Zdejší obyvatelé se na prosperitě Evropy podílejí menším dílem než Němci a další západoevropské národy, například mzdové náklady jsou v tuzemsku proti eurozóně poloviční.
Z pohledu většiny členů Evropské unie to je v pořádku. Technologicky vyspělé podniky Německa, Francie a Itálie nakupují díly vyrobené levnější pracovní silou v Česku, Polsku nebo Maďarsku, tím zvýší vlastní produktivitu a sníží cenu výrobků pro mimoevropské trhy. Zároveň získaly na východě nové obchodní příležitosti.
Přesto se Čechům, Polákům a Maďarům pomalu daří modernizovat podniky, zvyšovat produktivitu a v důsledku i mzdy. Pro Německo, Francii a Itálii to má jednu nevýhodu. Obchodní bilance se zeměmi Visegrádu se jim zhoršuje a tím trpí jejich hospodářský výkon, zvláště v horších časech, když se jim nedaří exportovat do Číny a Ameriky.
Draghi nemá v úmyslu speciálními kroky urychlit vzestup nových členských států. Ve své zprávě je zmiňuje pouze jednou s tím, že „prosperitu do chudších regionů šíří obchod se zbožím uvnitř EU“, který prý funguje jako „motor konvergence“. Zpráva exguvernéra ECB místo toho doporučuje rozdělovat evropské dotace na technologie ve všech členských státech bez rozdílu. Logickým důsledkem by bylo, že se v Evropě zmrazí dosavadní rozdíly v produktivitě i v bohatství, a tím zastaví dosavadní trend, při kterém Češi a další úroveň Západu doháněli.
