„Krize postihne střední třídu.“ Kdo je ale střední třída?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Zatím se dluhy splácí, ale koncem roku už bude mít problém i střední třída“, „Úsporný tarif pro všechny. Jinak drahé energie neustojí ani střední třída“. To jsou jen dva titulky z mnoha článků, které se zabývají současnými ekonomickými problémy lidí a zmiňují pojem „střední třída“. Kdo ale jsou příslušníci této poněkud abstraktní skupiny?

Každý někdy slyšel o pojmu vyšší nebo nižší střední třída, společenské třídy ale nejsou jednotně definované a existuje mnoho přístupů a dělení, pro různé účely.

Koncept sociálních tříd vznikal v 19. století jako nástupce překonaných modelů – stavovského nebo kastovního systému. Sociální třídy už nerozdělují lidi podle mocenského postavení ve společnosti, ale podle jejich postavení na trhu práce.

To je pro moderní sociální třídy zásadní, jelikož z něj poté vycházejí všechny další předpoklady o lidech spadajících do jednotlivých tříd. „Nerovnosti na trhu práce uchopujeme skrze sociální třídy. Standardně máme střední třídu, dělnickou třídu, potom vyšší třídu. Na to jsou navázané rozdílné příjmy, sociální jistoty, vyhlídky z hlediska kariérního postupu a souvisí s tím i rozdílná spokojenost lidí, kteří tyto pozice obsazují,“ vysvětluje sociolog a vedoucí Katedry sociologie na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně Tomáš Katrňák.

Základním kamenem klasického přístupu ke společenským třídám je rozdíl mezi zaměstnancem, osobou samostatně výdělečně činnou a zaměstnavatelem.

„Zaměstnavatel je vyšší třída, protože ‚žije z práce‘ jiných lidí. Potom máte práci výdělečně činných, kteří jsou tak někde v prostředku, z čehož i vyplývá například jejich politická orientace, nedostávají tolik od státu a bývají tak více ‚doprava‘. Pak máte klasické zaměstnance, což mohou být lidé od úředníků až po dělnickou třídu,“ vysvětluje Katrňák.

Z této klasifikace se dají vyvozovat ale i další, jemnější teorie. Jednou v současnosti nejvíce využívaných, především v marketingu, jsou společenské třídy, jak je klasifikoval před více než 50 lety britský celostátní čtenářský průzkum (National Readership Survey, NRS). Ten dělí populaci do šesti kategorií, které se případně dají sloučit do dvou větších kategorií – střední třída a pracující třída (viz tabulka).

Zdroj: Wikipedie/Sociální třídy

U peněžní odměny nebo míry kvalifikace ale třídy nekončí. Z těchto „pracovních“ faktorů lze vyvozovat i další vlastnosti, které se pak dál využívají u různých odhadů a predikcí. Jmenovitě jde například o kulturní vkus, chování nebo politické názory. „Souvisí to s tím, kolik hodin v práci strávíte, jaký máte finanční příjem, jestli můžete v práci rozhodovat o povaze své práce nebo jste přímo podřízení atd. To se potom promítá do vašeho myšlení. Jsou ale i jiné přístupy, z čehož vyšel například Daniel Prokop,“ říká pro SZ Katrňák.

Společenskou střední třídu nelze zkrátka jednoznačně definovat. Různé sociologické směry, ale i jiné obory, se dívají na střední třídu jinak. Podle klasické teorie tříd, jak v úvodu vysvětloval profesor Katrňák, je členem střední třídy kdokoliv, kdo je samostatně výdělečně činný a nemá tak nadřízeného.

Podle britské klasifikace NRS zase spadají do střední třídy lidé s nadprůměrnou mzdou a určitou úrovní vzdělání. Případně zjednodušeně ti, kteří nespadají do dělnické třídy. A ve výzkumu české společnosti se řadí mezi střední třídu pro změnu nejen ti, kteří disponují určitým příjmem, ale také mají nějaký kulturní nebo společenský kapitál.

„Jedna z ekonomických teorií, která je podle mě hodně zjednodušující, vymezuje střední třídu jako obyvatele, kteří mají plat v rozmezí 80 až 200 procent mediánu, tedy dnes někdo s příjmem 27 až zhruba 65 tisíc. To situuje střední třídu velmi nízko, spodní hranice může být i v příjmové chudobě. Já přijímám definici střední třídy jako lidi, kteří mají více než minimální příjem, zároveň mají vyšší vzdělání, mají bydlení a mají možnosti plánovat finančně svůj život,“ myslí si Prokop.

Jednoznačně definovat, kdo je střední třída a o kom je vlastně řeč, když se mluví o tom, jak krize a zdražování postihne střední třídu, je složité. Spíše než vymezení, kdo do ní patří, se jedná o zkratku, kdo do ní nepatří. Tedy ti opravdu bohatí a naopak ti opravdu chudí.

Pomocí různých modelů ale můžeme pochopit, jak lze společnost dělit a jakou mohou mít střední třídy podobu.

„Náš výzkum vychází z teorie, která říká, že společenská pozice je definovaná ekonomickým kapitálem, majetkem, sociálním kapitálem a kulturním kapitálem. Tento model lépe predikuje a souvisí s věcmi, které by měly být třídně podmíněné – tzn. volební chování, důvěra v instituce, úspěšnost ve vzdělávání dětí a podobně,“ vysvětluje výše zmiňovaný autor průzkumu Česká společnost po 30 letech, sociolog a zakladatel výzkumné organizace PAQ Research Daniel Prokop.

Prokop v roce 2019 zpracoval pro Český rozhlas studii, která se zaměřovala na sociální třídy v České republice. Českou společnost v průzkumu rozdělili do šesti tříd od zajištěné střední třídy po strádající třídu. Elity, které jsou typické například pro Velkou Británii, u nás podle výzkumu chybí.

Českou společnost podle průzkumu můžeme dělit do šesti tříd od těch nejchudších po nejmajetnější – strádající třída, ohrožená třída, třída místních vazeb, tradičně pracující třída, nastupující kosmopolitní třída a zajištěná střední třída.

Podle Katrňáka jde o nový přístup k sociálním třídám, které jsou pozorované optikou moderního až postmoderního výzkumu. „Je to opačná logika k té klasické, kde první je postavení na trhu práce, které generuje jakousi nadstavbu chování jedince. Nejdříve zmapujete chování lidí a jejich kulturní vkusy a z toho potom odvozujete jednotlivé sociální třídy. To je v uvozovkách moderní/postmoderní přístup,“ říká Katrňák.

S jeho týmem proto nerozdělovali tazatele jen podle ekonomické síly, ale zohledňovali také kulturní a sociální kapitál. Například zajištěná střední třída je sice bohatší a majetnější než všechny ostatní, ale chybí jí sociální síť a kontakty, které jsou v dnešním rychlém světě klíčové. Naopak nastupující kosmopolitní třída ještě nestihla nahromadit takový majetek jako zástupci zajištěné střední třídy, ale za to oplývá sociálním kapitálem, kontakty, vysokou kulturní vzdělaností a především znalostí jazyků a informačních technologií.

V pořadí třetí je tradiční pracující třída, kterou tvoří zhruba 14 procent obyvatel Česka. Jedná se většinou o řemeslníky, kvalifikované dělníky, řidiče a další. Mají lehce nadprůměrný plat a většinou ukončili vzdělání po střední škole. Charakterizuje je nižší sociální kapitál, nemají tak hustou síť kontaktů a jejich práce může být do budoucna ohrožena automatizací a globalizací.

Nejméně zastoupená skupina je třída místních vazeb, která čítá kolem 12 procent české populace. Jsou výjimeční svou silnou sítí kontaktů v dobrých povoláních, přesto mají ale podprůměrné platy. Vzhledem k tomu, že žijí zpravidla na venkově, nenutí je náklady usilovat o vyšší příjmy.

Dvě pětiny obyvatelstva pak tvoří ohrožená a strádající třída. Obě tyto třídy sužují exekuce a mají zpravidla nízké vzdělání. Ani jedna z těchto tříd netěží jak z globalizace, digitalizace, tak ani z ekonomického růstu a často ani nemají zdroje, které by jim umožnily zlepšit svou situaci. Ohrožená třída má na rozdíl od strádající silný sociální kapitál, takže v případě nouze se často mají v případě nouze na koho obrátit.

Průzkumy společnosti a společenských tříd ale nejsou zpravidla určené pro lidi samotné. Jejich cílem není rozdělit a poštvat společnost mezi sebou. „Tyto průzkumy pomáhají například pochopit, proč lidé volí populisty, pomáhá nám chápat nejen, jak je společnost diverzifikovaná z hlediska příjmů, ale i kam se vyvíjí, proč nemají lidé velký sociální kapitál. Nevím, jestli jsou přínosné pro člověka jako jednotlivce,“ shrnuje Prokop.