Kreml nalil do armády biliony. Na úkor Rusů, kterým to však zřejmě nevadí

Rusko v letošním roce prakticky zdvojnásobilo výdaje na obranu, které tak nyní tvoří asi třetinu všech veřejných výdajů. S touto informací přišli zpravodajové agentury Reuters, kteří měli možnost nahlédnout do ruského vládního dokumentu.

V letošním roce by měly být ruské výdaje na zbrojení podle odhadu uvedeného v dokumentu zhruba 9,7 bilionu rublů, tedy zhruba 2,2 bilionu Kč. Celkový rozpočet ruského státu je přibližně 29 bilionů rublů, na vojenské výdaje připadá tedy zhruba třetina státních financí.

Výdaje na obranu v prvních šesti měsících letošního roku dosáhly 5,59 bilionu rublů (asi 1,34 bilionu Kč), což je 37,3 procenta z celkových 14,97 bilionu rublů (asi 3,58 bilionu Kč) vynaložených v daném období, uvádí dokument.

Materiál například ukazuje, že Rusko v prvním pololetí vydalo na platy vojáků téměř jeden bilion rublů (asi 239 miliard Kč), což je o 543 miliard rublů více než ve stejném období loňského roku.

Ruský stát ve stále větší míře přechází na válečné hospodaření. V předcházející dekádě se totiž podíl výdajů na obranu pohyboval mezi 14 a 23 procenty rozpočtu. Pro letošek oficiální rozpočtový plán Ruska uvádí, že na „obranu“ bude vynaloženo 17,1 procenta z rozpočtu, obecně se ovšem předpokládalo, že skutečnost je jiná.

Uniklá čísla tak nabízejí zajímavý pohled na hospodaření Kremlu, který od začátku své masivní invaze na Ukrajinu v únoru 2022 údaje o jednotlivých kapitolách rozpočtu nezveřejňuje, stejně jako některé další citlivé ekonomické informace. Takže není překvapením, že ruská vláda a ministerstvo financí na žádosti agentury o vyjádření k číslům nereagovaly.

Zajímavým detailem je, že v dokumentu obsažená čísla do jisté míry zpochybňují věrohodnost uvedeného odhadu. Ukazují, že v první polovině letošního roku Rusko vydalo na obranu o 12 procent více, než bylo původně plánováno. Náklady tak mohou velmi snadno být ještě vyšší, než odhad uvádí, pokud válka bude pokračovat se stejnou intenzitou.

Výdaje ruského státu na zbrojení a provoz armády se tak stávají klíčovým faktorem v ruské ekonomice. Sice pochopitelně na jedné straně zvětšují dluh státu, zároveň ale především díky nim v letošním roce ruská ekonomika mírně poroste. V roce 2022 se ruská ekonomika zmenšila o 2,1 procenta.

Pochopitelně nemáme k dispozici přesná čísla o produkci ruského vojenského průmyslu, ale je celkem zjevné, že jeho produkce stoupá.

„Z onoho dvojnásobného rozpočtu se v Rusku určitě hodně peněz ztratí, ale rozhodně se projeví v množství materiálu, který dostane,“ říká Jan Ludvík, odborník na bezpečnostní otázka z Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy.

Rusko navyšuje produkci techniky mnoha typů. Jak nasvědčují i výrobní čísla z dílů střel, které dopadly na Ukrajinu, neustále například vyrábí řízené střely různých typů a zřejmě v o něco vyšších počtech než před válkou. Některé závody stále nabírají nové pracovníky.

Tempo růstu nestačí v nejdůležitějších oblastech nahrazovat ztráty či spotřebovaný materiál, shodne se v tuto chvíli většina odhadů. Ruské dělostřelectvo je například podstatně méně aktivní než v roce 2022. Vše nasvědčuje tomu, že nejde o důsledek nedostatku samotných děl, ale munice. Ostatně ta byla během prvního roku extrémní.

Ruský průmysl i přes některá oficiální vyjádření rozhodně nedokáže nahradit ztracené tanky. Rusko totiž od února 2022 přišlo už o více než dva tisíce. Před válkou ruský průmysl vyprodukoval zhruba 250 nových a modernizovaných tanků dohromady za rok. Těžko si tedy představit, že by najednou dokázalo vyrábět 1000 tanků ročně – a rozhodně nic takového není vidět na frontě.

Jinak bychom těžko byli svědky toho, jak se na bojiště dostávají tanky T-54/55 z 50. let. Ale i tyto zbraně jsou nebezpečné a mohou na frontě najít své použití. Jen se musí vyhýbat prakticky všem tankům protivníka a držet se dále od pěchoty s protitankovými zbraněmi. Ostřelovat ukrajinské pozice ale dokážou a pořád je chrání několik desítek centimetrů oceli, kterou bez specializovaných prostředků není jednoduché prorazit.

Ale i přesto není pochyb o tom, že ruská produkce těžké vojenské techniky roste.

V poslední době například snímky nových či modernizovaných tanků směřujících k frontě naznačují, že ruskému průmyslu se podařilo vyřešit jeden sankcemi způsobený problém výrazně zdržující výrobu a „upgrady“ tanků. Konkrétně jde o dodávky optiky termálního zaměřovače obrněnců. Termální zaměřovače jsou užitečné pochopitelně zejména v noci a pro moderní tanky jsou prakticky nezbytné.

V některých oblastech zřejmě ruská výroba víceméně dokáže držet krok s opotřebením na frontě. Třeba co se týče bojových letadel, jejichž produkce se sice nijak výrazně nezvýšila, ale do značné míry dokáže nahradit stroje, o které Moskva přišla.

Ruské vojenské letectvo v konfliktu nehraje žádnou zásadní roli, nedokáže se totiž prosadit proti silné ukrajinské protivzdušné obraně. Ale dodávky nových strojů zajišťují, že Kreml o tuto zbraň v dohledné době nepřijde, a Kyjev a jeho spojenci budou muset (kromě mnoha jiného) myslet na to, jak zajistit dodávky munice či nových protivzdušných systémů i do budoucna. Bez nich by totiž ruská letadla mohla představovat pro Ukrajinu vážný problém. Zvláště když se Rusko v situaci, kdy má vzdušnou převahu, nijak neštítí válečných zločinů, třeba cíleného bombardování nemocnic.

Najdou se také oblasti, ve kterých produkce materiálu výrazně převyšuje situaci před válkou, třeba dronů a jiných bezpilotních létajících prostředků. V tomto ohledu ruské síly postupně dohánějí náskok, který měla dlouho ukrajinská strana. Kamikadze drony domácí výroby pomáhají ruské armádě například kompenzovat výhodu, kterou si postupně Ukrajina vybudovala v dělostřelectvu na jižní frontě.

Ruské vojenské výdaje jsou i v mezinárodním srovnání vysoké. Po zohlednění parity kupní síly by v roce 2023 měly výdaje Kremlu na zbrojení a válku dosáhnout podobné výše jako obranné výdaje všech států západní a střední Evropy v roce 2022.

Podle švédského think-tanku SIPRI státy západní a střední Evropy vydaly na obranu dohromady zhruba 314 miliard eur. Bylo to přitom po výrazném nárůstu výdajů na tento sektor: výdaje na obranu se v Evropě v roce 2022 proti roku 2021 zvýšily o 13 procent. Což je na evropské poměry rekordní skok, který s tím ruským ovšem stále nesnese srovnání.

V podstatě jedinou evropskou zemí, která rozpočtově zareagovala alespoň zhruba srovnatelným způsobem, je Polsko. Polské vojenské výdaje v poměru k HDP jsou nejvyšší ze všech zemí Severoatlantické aliance a převyšují procento, které na tento účel vyčleňují USA. Vyplývá to ze zprávy NATO ze začátku července.

Podle odhadů Aliance dá letos Polsko na zbrojení 3,9 procenta svého HDP, což je o půl procentního bodu více než Spojené státy. Pro srovnání: v případě Česka zpráva uvádí 1,5 procenta. Vojenské výdaje Ruska by při plánovaných výdajích měly poměrně výrazně přesáhnout pět procent HDP.

I na tomto srovnání je podle řady analytiků vidět, že Rusko ve svém válečném úsilí pokračuje s mnohem větším nasazením než západní spojenci Ukrajiny. „Krátké války se vyhrávají na frontě, dlouhé v továrnách,“ shoduje se s tímto názorem Jan Ludvík. Jak říká, je to pochopitelné, ruský režim má silnější motivaci než západní politici, protože jemu jde o přežití.

Pro Kyjev a jeho západní spojence je to samozřejmě špatná zpráva, ale jak upozorňuje Jan Ludvík, není to nepřekonatelný problém: „Ruské navýšení zbrojní produkce není v dějinném srovnání nijak zvláštní, není to žádný mimořádný výkon, to spíše jen evropská reakce je velmi slabá a v dané chvíli nedostatečná,“ myslí si bezpečnostní odborník.

Evropský zbrojní průmysl v některých ohledech, třeba v dodávkách munice, už výrazně výrobu navýšil. České zbrojovky v tom hrály značnou roli. Ale v dalším klíčovém odhadu za ruským průmyslem zaostává: „Ukrajina zatím v podstatě dostávala hlavně zbraně ze skladů, produkce nových zbraňových systémů pro Ukrajinu se ve větším měřítku nerozběhla,“ připomíná Ludvík.

Kde k navýšení výroby došlo, tak to bylo z velmi nízkých čísel a velká část produkce směřovala k evropským státům, které doplňují stavy své techniky.

Bohužel, nejmotivovanější stát – tedy Ukrajina sama – zřejmě není v pozici, aby válečnou výrobu mohla spustit ve velkém. Týká se to především výroby těžké techniky a dalšího zařízení, jež vyžaduje rozsáhlé specializované linky a závody.

Svou roli pochopitelně hraje postupná degradace původně masivního ukrajinského vojenského a obecně těžkého průmyslu v posledních desetiletích v důsledku jak ekonomických vlivů, tak i korupce. Především je však Ukrajina pravidelně cílem ruských úderů. A i když je její protivzdušná obrana třeba mnohem lepší než dnes česká, ochránit všechny důležité cíle by i pro ni bylo obtížné.

Ukrajinská výroba vojenského materiálu i tak postupně roste. Ale buď s pomocí zahraničních partnerů, nebo v případech, kdy je možné dané zbraně či materiál vyrábět v menších provozech. Typickým příkladem mohou být námořní drony, jejichž výrobu by ruské námořnictvo nepochybně rádo zarazilo, kdyby to bylo možné.

Ruská agrese přitom vedla v současné době k opotřebovávací válce, která polyká materiál (a bohužel i životy) závratným tempem. Rusko přitom má tu výhodu, že může sáhnout do skladů po sovětské armádě, které i po roce a půl války obsahují množství použitelného materiálu.

SSSR totiž představoval ještě výrazně militarizovanější společnost než současné Rusko. Na zbrojní účely vydával podle různých odhadů a v různých okamžicích své historie podle západních analytiků na zbrojení mezi 10 až 20 procenty HDP. Michail Gorbačov po desítkách let mlčení Kremlu v roce 1988 uvedl, že hodnota se pohybuje kolem devíti procent HDP.

Dá se očekávat, že militarizace ruské ekonomiky bude pokračovat – a ruská vojenská výroba jen poroste. Na tom nic nezmění ani na Rusko uvalené sankce, jejichž smysl je jiný.

„Sankce nedokážou zabránit zbrojení, stačí se podívat jen do naší historie,“ upozorňuje Jan Ludvík. I Československo jako satelit SSSR bylo předmětem hospodářských sankcí. „Přesto tu život nebyl materiálně nesnesitelný a stát mohutně zbrojil,“ říká český bezpečnostní analytik.

Účelem sankcí je způsobit komplikace navíc. Výrobu tedy zpomalit a prodražit, což povede ke snížení životní úrovně v Rusku. Očekávat od nich něco více je nejen podle Ludvíka nereálné.

Rozhodně nelze očekávat, že by sankce vedly k nějakému vzepětí ruské populace proti Putinovu režimu. A to ani přesto, že v Rusku životní standard nepochybně znatelně klesne. Kromě sankcí se totiž projeví právě i bobtnání vojenského rozpočtu. Už letos bylo ve prospěch obranných výdajů omezeno financování škol, nemocnic a výdajů na dopravní stavby. Jak podíl výdajů na válku roste, bude se s velkou pravděpodobní škrtat i jinde.

„Rozvoj vojenské výroby bude na úkor civilní ekonomiky a životní úrovně, jelikož přesun zdrojů na zbrojení bude muset projít na úkor spotřeby a investic,“ říká Jan Ludvík. Ekonomové v takových případech hovoří o „zbraních a másle“.

S názvem přišel americký ekonom Paul Samuelson v 50. letech 20. století. Ukázal, že země čelící externímu ohrožení musí často volit mezi investicemi do armády (zbraní) a investicemi do spotřebního zboží jako je jídlo (máslo). Pokud chce země posílit armádu, musí přesunout zdroje z civilního sektoru, což vede k menší produkci spotřebního zboží.

V praxi se tento jev projevuje tak, že v období zbrojení roste podíl průmyslu a služeb spojených s obranou, zatímco klesá podíl spotřební výroby. Roste například produkce zbraní, munice a vojenské techniky, zatímco klesá produkce spotřební elektroniky, automobilů či textilu. Tento přesun zdrojů se projeví ve statistikách jako pokles hrubého domácího produktu v civilním sektoru. Zbrojení tak může stimulovat ekonomický růst, byť na úkor životní úrovně.

Bude to znamenat, že by mohla růst nespokojenost s Putinovým režimem. Ruská společnost ovšem už propady svého standardu i během Putinovy vlády zažila z jiných příčin a velké politické potíže to nezpůsobilo.

Ostatně jako smrt desítek tisíc vojáků během dosavadního průběhu „speciální válečné operace“.