Krok dopředu, dva zpět. Ekonomové vysvětlili, jak zlepšováky dusí ekonomiku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Aby hospodářství rostlo, potřebuje nové nápady. Leccos lze udělat jednodušeji a levněji, něco jde vyrobit prostě lépe. Rozšířený názor říká, že nedostatečný přísun inovací je právě tím balvanem, který brání v rychlejším růstu.

Skupina amerických ekonomů se však domnívá, že příčinou je něco jiného.

Letos v červenci vydal americký Národní úřad pro hospodářský výzkum (NBER) studii s názvem „Úzká místa: sektorové nerovnováhy a zpomalení americké produktivity“, ve které ekonomové Daron Acemoglu, David Autor a Christina Pattersonová vznášejí tezi, že brzdou hospodářského růstu je nerovnoměrné rozšíření inovací, nikoli jejich celkový nedostatek.

Teze je to poměrně jednoduchá, co jí dává jistou hloubku, je objem dat, která autoři studie prozkoumali, a to nejen ve Spojených státech, ale i v dalších rozvinutých zemích.

Představme si modelový příklad: firma A vytvořila díky své výzkumné aktivitě nový produkt, který by ráda nabídla svým odběratelům. Ti o něj však nemají takový zájem, jaký by odpovídal výrobním možnostem firmy A, jinými slovy, zmíněná firma by dokázala svůj nový výrobek produkovat v takovém objemu, který dalece předčí poptávku jejích zákazníků. Důvodem je, že tito nejsou na nový produkt dostatečně připraveni, a tak jej nedokážou plně využít.

S něčím takovým jsme se ostatně setkali nedávno i v našich končinách. Když se na trhu objevily „chytré telefony“ schopné pracovat v 5G síti, jejich příchod k českým zákazníkům se trochu protáhl, protože mobilní síť v České republice na to ještě nebyla připravena.

Takovou situaci popisuje na obecnější rovině právě již zmíněná studie.

„Navzdory exponenciálnímu tempu inovací v sektorech informačních a komunikačních technologií (ICT) a elektroniky byl složený růst produktivity ve Spojených státech a v mnoha dalších vyspělých zemích od 70. let minulého století neuspokojivý. Od roku 2000 to platí ještě více,“ píše se ve studii.

Autoři se zaměřují na to, jak nerovnováha takzvané celkové produktivity výrobních faktorů (total factor productivity, TFP) mezi jednotlivými výrobci způsobuje zpomalení tohoto ukazatele v celém daném sektoru. Jinými slovy, jak jsme už přiblížili výše, pokud dosahují firmy různé úrovně produktivity, ve které jsou právě inovace důležitým dílem, může to brzdit celkový rozvoj.

Nejen to, jak autorům studie ukázala data, taková nerovnováha se netýká jen firem v jednom sektoru, ale i na vyšším stupni sektorů v ekonomice a dále pak také různých zemí. Logicky, vzhledem k provázanosti mezinárodního obchodu, pokud chtějí dejme tomu čeští výrobci vyvážet do země, kde ale pro jejich produkci není dost podobně vyspělých odběratelů, z obchodu patrně nic nebude.

„Naše odhady naznačují, že podstatnou část zpomalení produktivity ve Spojených státech (a několika dalších průmyslových ekonomikách) lze přičíst znatelnému nárůstu rozdílů mezi zeměmi, pokud jde o růst TFP a inovací. Například, pokud by růst rozdílu v TFP zůstal na úrovni let 1977–1987, rostla by produktivita výroby v USA v letech 1997–2007 dvojnásobným tempem než ve skutečnosti,“ píše se ve studii z NBER.

Autoři své odhady uvádějí také v číslech. Pokud se podle nich v nějakém sektoru zdvojnásobí rozdíl v TFP mezi dodavateli vstupů, pro sektor jako celek to znamená naopak zpomalení růstu produktivity o 0,9 procentního bodu. Autoři ve svých odhadech vycházeli z dat ze 462 průmyslových odvětví za léta 1977 až 2007, doplněných o 42 odvětví nevýrobních.

Jedním z příkladů uvedených ve studii jsou baterie v elektroautomobilech. Ačkoli se celý tento segment velmi dynamicky rozvíjí, právě posun ve vylepšování vlastností baterií jaksi zaostává, čímž se baterie staly právě takovým „úzkým místem“ celého sektoru. Potřebujeme, aby vydržely déle, byly odolnější vůči výkyvům počasí (jako když v Česku nezvykle hodně nasněží a přijde mráz), aby se rychleji nabíjely a tak dále.

„Pokud některé inovace (v sektoru elektromobility), například baterie, nedrží krok s ostatními, můžeme pozorovat na jedné straně svižný technologický pokrok skupiny vstupů, ale zároveň pomalejší růst celkové produktivity. Takové úzké místo je endogenní v tom smyslu, že za jeho vznikem je pokrok ostatních vstupů,“ uvádí studie.

Na druhé straně příkladem úspěšného překonání úzkého místa je podle studie nástup tranzistoru v 50. letech minulého století. Od doby, kdy vystřídal dosud užívané elektronky jako jejich levnější, spolehlivější a téměř nekonečně zmenšitelná náhrada, se tranzistorů vyrobilo 13 triliard (10 na 21, krásné slovo pro vánoční dobu), což z této nepostradatelné součástky činí nejčastěji vyráběný produkt v historii.

Jak říkají autoři studie, tranzistor „uvedl věk digitální komunikace“.