Absurdně vysoké pokuty za ukončení smlouvy na energie skončí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokuta i 50 000 korun za ukončení smlouvy před vypršením doby, na kterou měla domácnost zafixované ceny energií. Zákazník totiž musel svému dodavateli zaplatit jak pokutu za předčasné odstoupení od smlouvy, která byla na dobu určitou, tak ušlý zisk. Společnost s ním už totiž počítala a podle počtu smluv si zase ona předkupovala energie na trhu.

Za takových podmínek se zákazníkovi, který si chce zajistit levnější energie uzavřením nové smlouvy, vůbec nemusí vyplatit od původního produktu odcházet. Pokuta je totiž vyšší než suma, kterou by přechodem ušetřil, a možnost přechodu pak vlastně ztrácí smysl.

Podobné podmínky si ve smlouvách diktuje řada obchodníků s energiemi. Zákazník se totiž ve smlouvě s fixací ceny energií zavazuje k tomu, že bude po určité období komoditu odebírat za smluvně danou cenu. „Pro dodavatele to znamená, že bude energie zákazníkovi po tuto dobu dodávat, a proto je musí pro zákazníka s předstihem nakoupit,“ říká mluvčí PRE Karel Hanzelka.

Pokud se zákazník rozhodne ze smlouvy vyvázat, musí počítat s tím, že si bude dodavatel účtovat náhradu finanční škody, kterou dodavateli způsobil. Každá společnost však k výši těchto poplatků přistupuje různě.

„Ke klientům přistupujeme individuálně. V případě žádosti o vyčíslení smluvní pokuty nebo v případě, že za klienta na základě plné moci jednala třetí strana a došlo k porušení smluvního závazku, jsme povinni vzniklou škodu vyčíslit,“ říká marketingový ředitel společnosti Centropol Jiří Matoušek.

Podmínky předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou najdou zákazníci ve smlouvě nebo v dodatku, který s dodavatelem uzavřel. „Je zde uvedena i výše sankce za předčasné ukončení smlouvy, která se počítá za každý kalendářní měsíc nedodrženého termínu smlouvy. Výše sankce se v čase může lišit,“ uvádí mluvčí innogy Pavel Grochál.

Někdy může být částka pevně daná, jindy rozhoduje doba, po kterou měl zákazník ještě elektřinu či plyn odebírat. „Pokuty se pohybují v řádu stovek korun za každý měsíc, který zbývá do konce uzavřené smlouvy,“ říká mluvčí společnosti ČEZ Alice Horáková.

U novějších smluv se výše smluvní pokuty vypočítává dynamicky. Skládá se z 500 korun jako administrativního poplatku a následně 540 až 900 korun za každý měsíc nedodržení fixu dle výše spotřeby a distribuční sazby. U starších smluv má zákazník smluvní pokutu stanovenou fixně, a to ve výši 3000 až 5500 korun,“ popisuje mluvčí E.ON Roman Šperňák.

Stát si chce ale nově na příliš vysoké pokuty posvítit. V novele energetického zákona, jinak nazývané Lex OZE III, navrhuje, aby byla výše pokut regulována.

„Regulace pokut při ukončení fixovaných smluv je nutná, aby měli spotřebitelé možnost ukončit nevýhodné smlouvy na dobu určitou, zatímco dodavatelé budou kompenzováni za ztráty z již nakoupené energie. Bez tohoto by nebylo jasné, jak vysoké částky by spotřebitelé museli platit,“ říká David Hluštík z tiskového oddělení Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které je tvůrcem novely.

Tento krok by měl přispět především k větší ochraně spotřebitele. Dodavatelům totiž stanovuje maximální výši pokuty, kterou mohou po zákazníkovi požadovat. Návrh sice neuvádí konkrétní finanční částku, ale uvádí procentuální část z ušlého zisku obchodníka.

V návrhu stojí, že má dodavatel právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den, kdy zákazník neodebírá energie, které se ve smlouvě zavázal v dané době odebírat, ve výši 30 procent součinu ceny elektřiny či plynu bez DPH a bez daně z elektřiny nebo zemního plynu a průměrné denní spotřeby.

Třicetiprocentní výše z ušlého zisku dodavatele však ještě není definitivní. MPO původně navrhovalo, aby zákazníci platili nanejvýš 20 procent, ale největší dodavatelé údajně požadovali 40 procent. V návrhu, který putoval do Sněmovny, nakonec zůstalo kompromisních 30 procent.

„MPO se snaží najít rovnováhu mezi zájmy spotřebitelů a dodavatelů. Po diskuzích se jako spravedlivý kompromis jeví hodnota pokuty 30 procent, která je mezi původně zvažovaným rozmezím 20 až 40 procent,“ říká Hluštík. Ve Sněmovně však požadavek narazil na Hospodářský výbor, který navrhl zvýšit částku zpět na 40 procent z částky, kterou by zákazník jinak zaplatil.

Pokud by si však obchodník chtěl účtovat nad rámec ušlého zisku ještě další pokuty za předčasné ukončení kontraktu, má smůlu. „Regulace se vztahuje na veškeré pokuty spojené s ukončením smlouvy, nejen na ušlý zisk. Cílem je zajistit, aby smlouvy byly ukončeny definitivně a dodavatelé nemohli uplatňovat další dodatečné sankce,“ dodává Hluštík.

Regulaci vítají i sami dodavatelé. „Obecně lze říci, že sjednocení sankcí za předčasné ukončení fixované smlouvy je krokem, který přinese větší ochranu zákazníků, neboť doposud toto řešil každý dodavatel po své linii. Dlouhodobě usilujeme o to, aby byly sankce přiměřené, a také se tak chováme,“ říká Horáková.

Podle innogy je navrhovaná legislativa nastavena férově pro obě smluvní strany – v době poklesu cen energií chrání dodavatele před vznikem ztráty, spotřebitele zase před zneužíváním vysokých cen ze strany dodavatelů. „Z trhu tak zmizí praxe, kdy si někteří neseriózní dodavatelé účtovali za předčasné ukončení smlouvy přemrštěné pokuty a další různé skryté poplatky nebo sankce,“ říká Grochál.

Legislativa musí myslet nejen na zákazníky, kteří se nevýhodného závazku chtějí zbavit, ale i na to, aby dodavatelé tento ušlý zisk nepřenášeli na nikoho dalšího. „Tady je potřeba vše vybalancovat tak, aby nastavených pravidel některé skupiny zákazníků nezneužívaly a poctiví zákazníci, kteří drží své závazky, na ně zase nedopláceli,“ popisuje Šperňák.

Centropol však upozorňuje na to, že maximální výše sankce není dobře nastavená. „Jakákoliv procenta navázaná na hodnotu neodebrané energie nebudou nikdy přesná a vytvoří nespravedlnost na straně spotřebitele nebo dodavatele,“ říká Matoušek.

Podle něj by bylo spravedlivým řešením stanovení likvidační ceny, za kterou by obchodník mohl neodebranou elektřinu znovu prodat. „Limitem pro ‚smluvní sankci‘ by pak byl rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou likvidační krát neodebraná komodita do konce platného smluvního závazku plus administrativní poplatek,“ navrhuje Matoušek.

Do problémů mohou spotřebitele dostat i zprostředkovatelé smluv, kteří jsou mezistupněm mezi klientem a dodavatelem energie. Ti s lidmi uzavřou smlouvu, která může být velmi nevýhodná jak cenově, tak v případě, kdyby se z ní chtěl zákazník vyvázat. Vzniká totiž teoreticky problém, kdo vlastně za smlouvu nese odpovědnost.

Proto Matoušek navrhuje také zlepšit kontrolu nad zprostředkovateli, na které by se měla úhrada sankce vztahovat také.